Obrázek typické představy: Z muzikálu Džihád, jenž byl před časem představen na Edinburgh Fringe Festival

Obrázek typické představy: Z muzikálu Džihád, jenž byl před časem představen na Edinburgh Fringe Festival - z muzikálu Džihád (Edinburgh Fringe Festival) | foto: Profimedia.cz

Slovo džihád dnes českým uším zní málem jako nadávka. Neprávem

  • 113
Málokteré arabské slovo vstoupilo do českých obývacích pokojů s takovou razancí jako pojem džihád. V plochém, pokřiveném mediálním podání reprezentuje vše, co je našinci kulturně cizí. Kromě "jiné", tedy neopodstatněné bojovnosti, ba až genetické krutosti symbolizuje tento pojem v současné České republice i pozapomenutou – nebo nikdy nenalezenou – schopnost sebeobětovat se pro jakkoli kontroverzní, ale přesto ideál.

Druhé vydání knihy Miloše Mendela Džihád. Islámské koncepce šíření víry má však zcela jinou ambici. Totiž vysvětlit ten nyní tolik nadužívaný pojem v kontextu doby i mocenské situace. Objasnit jeho postavení v islámské doktríně a právu. Provést čtenáře jeho dějinami, a to nejen v prostředí sunnitské většiny. A popsat, jak lze džihád chápat v individuální rovině – jako nekonečné úsilí muslima o každodenní obranu víry ve vlastním srdci.

Arabista Miloš Mendel

Arabista Miloš Mendel

Nejen z Mendelovy knihy je jasné, že džihád byl – a samozřejmě je – mobilizačním faktorem vládců, stejně jako nejrůznějších opozičních nespokojenců, ať již jsou jejich motivy politické, sociální, nacionalistické či opravdu především náboženské. Fakt, že volání po "džihádu mečem" je výsledkem průniku nejrůznějších, velice lidských motivací, patrně překvapí jen ryzího idealistu.

"Jakkoli jsme svědky jeho (pojmu džihádu - pozn. red.) inflačního využití, jedná se stále o sémanticky mnohoznačný pojem, který má tak silný náboj, že s ním pracují nejen kompetentní mistři islámské exegetiky a práva, ale téměř všechny ideologické proudy a hnutí, které umně využívají islámské frazeologie a terminologie jakožto souboru mobilizačních znaků a symbolů...," píše Mendel na stranách 262–263.

Ano, méně poučený čtenář se časem poněkud ztratí v záplavě jmen i pojmů, které vzhledem k českému nezájmu o arabskou, respektive islámskou kulturu většinou nezná. Přesto si při četbě uvědomí, že zdvižené obočí nynějšího Západu nad islámem je krapet licoměrné. Muslimové prostě jen dosud – podobně jako autentičtí křesťané – považují své náboženství za precizní i nezpochybnitelný návod pro existenci lidstva jako celku. Nikoli jen jako tolerovatelnou či snad kulturně přínosnou libůstku.

Při četbě knihy je rovněž zřejmé, jak úzké příbuzenské vztahy má islám s křesťanstvím a judaismem. Byť – či právě proto – nejsou vazby mezi nimi mnohdy přátelské. Navzdory nesouhlasu nejrůznějších obchodníků s islámským nebezpečím lze říci, že kupříkladu buddhista, v ideálním případě nezatížený mediální prezentací domnělého "střetu civilizací", bez větších rozpaků vhodí obě náboženství do jednoho západního pytle. O důvod více, proč se o islám a jeho dějiny bez předsudků zajímat.

Obal knihy Miloše Mendela

Obal knihy Miloše Mendela

O knize

Miloš Mendel
Džihád
Islámské koncepce šíření víry
Recenzoval Prof. Jerzy Zdanowski (Polská akademie věd, Varšava).

Atlantis, Brno 2010, 2., rozšířené vydání (1. vydání Atlantis 1997), 356 stran,  doporučená cena 297 korun.

Další informace na stránkách nakl. Atlantis



Video