Na Slovensku je z jeho vyjádření poprask, a ten dává nám Čechům zase další důvod zaradovat se, že se Československo rozpadlo a že nyní oba jeho národy, Češi i Slováci, mají vlastní státy a dění v nich mohou ovlivňovat po svém.
V České republice totiž už žádné Slovenské národní povstání ani žádný jiný mezní bod druhé světové války nikoho nezajímá. Stejně tak, jako nikoho nezajímají detaily rusko-japonské války, třicetileté války nebo husitského náboženského povstání.
Jak ukázalo nedávno proběhlé výročí sovětské okupace, časový horizont, který jsme nyní ve své kolektivní paměti schopni obsáhnout, je asi čtyřicet let.
To jest: historií, která ještě někoho snad nějak může zajímat, se stávají události kolem květinové revoluce, události let šedesátých, doby prvních barevných fotografií, Beatles a nástupu nových drog.
Všechno ostatní - včetně hrdinských skutků druhé světové války a Slovenského národního povstání - upadá do zapomnění a není proč se k tomu vracet.
I když se naši státníci někdy při výročích největšího vojenského konfliktu historie dostaví k pomníkům s věnci, národ to ignoruje a odjíždí na chaty. Proto je slovenská bouře nad chválou normalizačního bosse věcí vzdálenou, těžko pochopitelnou a nezajímavou.
Náš čas plyne jinak a hrdinné zkazky druhé světové války jsou v Česku už beznadějně out.
