"Nesmíme připustit další zbídačování a polarizaci společnosti, které mohou vést k předčasným volbám na Slovensku," zdůvodnil Migaš svoje rozhodnutí, které mnohé přítomné šokovalo.
V té chvíli se zdálo, že původně k blamáži odsouzená snaha opozice na svržení Dzurindy se změní v triumf a dny koalice jsou sečteny. HZDS, ale předtím i expremiér Vladimír Mečiar naznačovali, že počítají s hlasy některých poslanců Strany demokratické levice. Přesto tak výrazné vystoupení šéfa SDL proti premiérovi nikdo nečekal.
I Dzurinda byl podle ČTK nucen připustit, že Migašovo vystoupení bylo pro něj "bleskem z čistého nebe".
Nakonec však byla vláda alespoň dočasně zachráněna, když se ke svému předsedovi přidali jen další čtyři poslanci SDL a devět se jich zdrželo hlasování. Pro odvolání se tak s hlasy opozičních stran vyslovilo 60 poslanců ze 141 hlasujících, proti bylo 72. K odvolání bylo ale potřeba 76 hlasů.
Šest poslanců SDL, počítaných k reformnímu "protimigašovskému" křídlu, hlasovalo pro Dzurindu a jejich neoficiální lídr, ministr obrany Kanis oznámil, že bude svolán mimořádný sjezd strany na němž bude jeho skupina žádat Migašovu hlavu.
Přes neúspěch snahy o odvolání Dzurindy byl ale čtvrtek velkým dnem pro Vladimíra Mečiara, který podle většiny pozorovatelů znovu projevil svoji geniální schopnost vyvolat neklid a z této situace vytěžit maximum. Jeho čtvrteční akce zasela nový neklid do řad už tak rozhádané vládní koalice a zásadně tak zpochybnila úzkostlivě budovaný obraz stability postmečiarovského Slovenska.
"Za normálních okolností by byl návrh HZDS a SNS na odvolání premiéra Dzurindy estrádním představením opozice. Současné politické poměry však mění tento původní kabaretní žánr na nepovedenou tragédii o rozpadající se vládní koalici," varoval ještě před hlasováním deník Sme.
Důvod pro Migašovo dramatické vystoupení byl znám už předem. Levicovější část SDL byla znervózněna činností kabinetu, který provádí sice nedůslednou, ale přesto převážně liberální hospodářskou politiku. Úsporný balík, který Dzurindova vláda přijala minulý rok, sice zachránil zemi před vážnou hospodářskou krizí, ale tvrdě dopadl a na velkou část obyvatelstva.
Snížení reálných mezd, růst nezaměstnanosti až nad hranici dvaceti procent, tvrdé škrty v sociální oblasti, které zkomplikovaly život nejchudším vrstvám obyvatelstva, to všechno je cena za stabilizaci. A není to rozhodně levicový program, což SDL těžce nese. Dosavadní voliči postkomunistů dávají najevo, že už s nimi jako obhájci sociálních hodnot nepočítají - SDL se propadla na pětiprocentní hranici volitelnosti.
Pocitem, že vláda není schopna zvládnout nezaměstnanost, zabrzdit růst cen či zprůhlednit privatizaci, která se podobně jako za Mečiara často řídí politickými zájmy vládních stran, trpí podle pozorovatelů velká část Slováků. Mečiar má navíc v rukávu další trumf v podobě návrhu na vypsání referenda o předčasných volbách, pod nějž už shromáždil půl milionu hlasů, mnohem více, než je nutné pro jeho uskutečnění.
