Šlo i o to, jak docílit, aby se Mosinger stal předsedou Fondu národního majetku. Dokazuje to magnetofonová nahrávka, kterou MF DNES získala a kterou tajně pořídil jeden z aktérů schůzky.
Šlouf na ní vystupuje jako člověk, který může ovlivnit řadu věcí včetně rozložení sil v prezidiu FNM či rozpoutání kampaně v médiích proti Svobodovi. Samo předání tří milionů kazeta přímo nedokazuje. Je na ní pouze slyšet, že Krofta Šloufovi cosi dává a Šlouf slibuje, že to předá: "Zejtra ti ráno upřesním. Začnu v recepci, takže von to dostane." Kdo a co? To Šlouf neříká.
Autenticitu záznamu potvrdil i Martin Mosinger. "Ano, to odpovídá tomu, co jsme si tam tehdy říkali," řekl, když si přečetl písemný přepis nahrávky. Krofta s novináři nemluví. Šlouf schůzku potvrdil a na otázku, zda měl zájem sesadit ministra Svobodu, uvedl: "Nechápu, jak to souvisí." Už dříve prohlásil, že žádné peníze nepřijal.
Nahrávku rozhovoru má k dispozici i policie, která stíhá za zpronevěru jednoho z účastníků schůzky - Ladislava Kroftu. Je totiž přesvědčena, že Soudek přes Kroftu poslal tři miliony korun.
Šlouf i Krofta přitom popřeli, že by si peníze předali. Policie proto obvinila Kroftu, že si peníze nechal. "Zvukový záznam není důkaz, nepořizovali jsme ho my. Můžeme se však v případu lépe orientovat," uvedl policejní důstojník obeznámený s vyšetřováním.
Oficiálně vyšetřovatelé žádné informace nedávají: "V případu padlo jedno obvinění," řekla pouze mluvčí Soňa Jindráková.
Je třeba sundat Svobodu, řekl Šlouf
Rozhovor mezi šéfem premiérových poradců Miroslavem Šloufem, podnikatelem Martinem Mosingerem a spolupracovníkem šéfa plzeňské Škodovky Ladislavem Kroftou je velmi neformální. Všichni si tykají a jejich debata svědčí o tom, že se dobře znají. Následující pasáže z více než hodinové nahrávky nejsou nijak upravovány. Pokud některá věta nedává smysl nebo není ukončená, není to chybným přepisem.
Schůzka začíná v restauraci Vltavín nedaleko Úřadu vlády. Scházejí se na ní Krofta, Mosinger a Šlouf. Během schůzky se její aktéři autem přesunují do další restaurace, kde - jak říká Krofta - dělají vynikající tatarské bifteky. Podle puštěné televize, kde běží večerní zpravodajství, je jasné, že je 13. října 1998.
Z kontextu vyplývá, že schůzka začíná debatou o dopoledním jednání poslanců o obsazení funkcí ve vedení Fondu národního majetku.
Mosinger: Nazdar, stará vojno!
Šlouf: Já sem se eště ráno staral vo to, aby náhodou, aby bylo poměrně malý kvórum přes sedmdesát přítomnejch. Osmdesát sedm by stačilo s komunistama.
Mosinger: Kupka? Je slušnej.
Šlouf: Když to tvrdíme, tak to tak je, chlapci. Je to Zdeněk Petříček z IPB. Toho znáš?
Mosinger: Neznám.
Krofta: Neznám.
Šlouf: Tak ten bude obtížnej.
Mosinger: Pak je tady Humpál, nějakej z ministerstva zemědělství. Já ho neznám teda vůbec.
Šlouf: Taky jsem vo něm neslyšel nic špatnýho, musím říct. Tak to znamená teda ty socani, co tam byli, vlastně tak ty vypadli, že jo?
Mosinger: Jo.
Krofta: Ale vy to máte, jak jste chtěli, né?
Šlouf: No, tak já bych tam dal Vorlíčka taky. Vorlíček je seriozní člověk, se kterým se dá jednat a drží slovo. Bylo konzultováno včera. Ale ten Mládek je zajímavej. No to bude dobrá práce.
Mosinger: Já jsem byl dneska na obědě s Jirkou Vraným, tak jsem se ho zeptal, jestli nemá nějakej pocit, že by tam Mládek moh škodit a on řekl, že jo.
Šlouf: No a jak to vypadá s předsedou?
Mosinger: Nějak by to mělo bejt. I když, chytil jsem nějakou zprávu, nelze ji brát vážně, protože to by byla smrt Brožíka. Podle mejch informací má Svoboda někoho dalšího v záloze. Není ale projednanej s ODS, takže tomu naděje moc nedávám. Naopak ten Jiří Havel, kterýho znám, to se zdá jako jo. Takže to budeme mít mezi mnou a případně tím tajným nějakým Svobodou. Ale myslím si, že Svoboda nikoho nemá, velmi pravděpodobně.
Šlouf: No tak to teda aby už tam byl. Podle mejch informací taky.
Mosinger: To by bylo docela dobrý, a naopak já budu mít v úmyslu, aby tam nebyl vůbec, ani jako místopředseda ani jako člen. Prostě ven! No, to von to Svoboda může bejt né, že bude jeden vobětní beránek. Protože na něj je toho tolik, že si můžeme jenom vybrat. No, ty znáš toho Kupku? Protože tady ministr si tam...
Šlouf: Voni si to rozhodujou. Von je šéf tam.
Mosinger: Protože von je tím, předpokládám, loajální Klausův muž.
Šlouf: Ale to bysme potřebovali sundat Svobodu hlavně, že jo?
Mosinger: No jistě, no.
Krofta: Ale to musíte umět, ne?
Šlouf: Já zavolám Snopkovej a budeš vidět ten sešup.
Krofta: A to vy se milujete?
Smích aktérů schůzky.
Poznámka: Účastníci schůzky právě rozebírali situaci, která ten den, tedy 13. října, vznikla poté, co Poslanecká sněmovna na návrh vlády schválila nové členy prezídia Fondu národního majetku. Místopředsedou se stal poslanec ČSSD František Brožík. Členy se stali náměstek ministra zemědělství Václav Humpál, náměstek ministra pro místní rozvoj Václav Kupka (byl náměstkem už v dobách Karla Dyby), náměstek ministra průmyslu Zdeněk Petříček a Michal Tošovský jako zástupce ODS. Předsedou prezídia FNM je ze zákona ministr financí, v té době Ivo Svoboda, který patřil v ČSSD ke Šloufovým oponentům. Prezídium fondu následně vybírá výkonný výbor a jeho předsedu. Právě na tuto funkci aspiroval Mosinger.
Následuje několikaminutová debata o zpravodajství televize Nova a znovu se vracejí k tématu Ivo Svoboda.
Mosinger: Prosím tě ale, jaký máte teda doopravdy záměry s tímhle pánem. Jaká je jeho životnost v letech, měsících, tejdnech, ve dnech?
Šlouf: Já nevím. No, já jenom jaksi pozoruju ten cvrkot.
Krofta: Novináři mu teď dělají gloriolu po tý Americe.
Šlouf: Já ti to teda řeknu takhle. To já anglicky taky nemluvim, aby bylo jasný, ale Svoboda taky ne. Svoboda se těžko domluví, aby moh německy nebo anglicky dobře ale ve finančním světě se bavit, tak je aut v tom okamžiku, v tom okamžiku je aut.
Mosinger: Ale měl tam někoho, aby se moh domluvit. Já myslel, že tam měl někoho.
Šlouf: Ale to tam můžeš mít třikrát někoho. Když tam sedí noví lidi a ta kříslá...
Poznámka: Ministr financí Svoboda společně s vicepremiérem Pavlem Mertlíkem navštívili začátkem října 1998 zasedání Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu. Pro Svobodu, do té doby v novinách spíš kritizovaného, to byla první výraznější příležitost se ukázat jako správný vyjednavač, mimo jiné o privatizaci českých bank. "Česká republika je jednou z mála zemí regionu střední a východní Evropy, která má dveře k investicím otevřené," prohlásil po svém návratu 10. října 1998.
Šloufovi zvoní mobilní telefon, s kýmsi mluví. Následně se s Kroftou a Mosingerem baví o tom, že pojedou ke Šloufovi do jeho tehdejšího bytu v Modřanech, aby stihli večerní zprávy televize Nova. Záznam pak obsahuje následující minuty, kdy Krofta cosi předává Šloufovi. Stalo se tak ještě v restauraci.
Krofta: Tak tady, aby si nezapomněl, to jaksi.
Šlouf: To vidím, no.
Krofta: Máš eště chlup udělat. A zbytek je zejtra, aby to bylo. Teď to máš.
Šlouf: Mmmm.
Mosinger: Naopak, tak je to lepší.
Šlouf: Mmmm.
Krofta: Jo. Podle dnešního je to...(šustí jakoby psal tužkou na papír). Jo? Zejtra, až se to zarazí, tak já, mně to technicky nefunguje tak rychle, aby to všecko tak rychle.
Šlouf: Já, já, já zejtra ti ráno upřesním. Začnu v recepci, takže von to dostane.
Krofta: Mirku, kolem tý Komerční banky, ste se zatím nějak stačili otáčet, nebo eště ne?
Šlouf: Tak jako si myslel, že...?
Krofta: Směrem k nám jako myslim.
Šlouf: No, pan Kollert se nám vrátil teď, že jo. Tak je tady druhej den dneska, pak jedenadvacátýho je večeře s panem Klapalem, tak nechceme-li pana Klapala ztratiti, s panem Kollertem už mám noty, co po něm budu chtít. A budu mu volat ještě tento týden. Tak si s ním smluvím rovnou už na sedumadvacátýho termín, tak aby to zas nebylo deset dnů dopředu. Takže když se dohodneme, že mně předáte ty noty, v pondělí třeba nebo v neděli, tak si u něho zarezervuju to povídání.
Poznámka: Krofta se při schůzce zajímá o Komerční banku proto - jak nyní přiznal Mosinger - že tento peněžní ústav v té době začal uplatňovat své pohledávky u Škody Plzeň.
Následně sednou všichni do Kroftova auta a vezou Šloufa domů. V dopravě byla zácpa a Šlouf by nestihl zprávy. Změnili proto plán a skončili v restauraci, kde je televize. Další část kazety zachycuje debatu o vnitrostranickém boji v ČSSD, kdy Šlouf vysvětluje, proč musí vidět večerní zpravodajství.
Šlouf: Já se kuci vomlouvam, já si zejtra ještě promítnu, ale to je pro ten dnešní rozhovor se Šplíchalem. Já musím vědět, co tam je za razanci.
Mosinger: Co tam von je?
Šlouf: To sou soupeřící party.
Krofta: Ale do prdele, do prdele. To to ten Zeman nemůže vzít u držky? Dát někomu přes hubu a říct, už je toho dost?
Šlouf: No, dyž voni, víš jako ty lidi vokolo toho Standy Grosse si zvykli na tenhle způsob boje. Láďo, já jsem měl bejt zvolenej volebním manažerem a ráno vyběhla zpráva, že dostanu vosum let, protože neplatim daně. No, v tu sobotu, kdy se vo mně jednalo.
Poznámka: Právě v den schůzky televize Nova večer odvysílá reportáž, která odstartuje novou etapu bojů uvnitř sociální demokracie. Tehdejší vicepremiér Egon Lánský, bývalý volební manažer ČSSD František Králík a šéf pražské ČSSD Karel Šplíchal (tedy lidé blízcí Miroslavu Šloufovi) v ní podpoří názor, že by Svoboda už neměl zastávat funkci místopředsedy strany zodpovědného za financování. Králík totiž tvrdí, že Svoboda dával ve volbách v roce 1998 na kampaň svého spojence Stanislava Grosse mnohem více peněz než na ostatní lídry ČSSD. Na zasedání ústředního výboru ČSSD 16. října 1998 však Svoboda - díky Grossovu lobbingu - funkci uhájil.
Posléze se Mosinger znovu vrací k tématu FNM a jeho případnému jmenování šéfem fondu.
Mosinger: Tak si myslím, že když teda Svoboda, jako s premiérem projednával mý jméno, že tam pak navrhne někoho jinýho, nebo to je taky votázka?
Šlouf: Počkej, já ti to řeknu takhle. U Svobody musíš uvažovat tak, že vlastně nerozhoduje von.
Mosinger: Vona jo?
Šlouf: U ní rozhoduje ta ženská logika, jo.
Mosinger: Já vim.
Šlouf: Takže tam si nemůžeš bejt dostatečně ničím jistej. Von je pak v takovym stavu, že u něj je to pak taková schizofrenie. Von bojuje v konci svých dnů vo tři vlády. Samozřejmě vo ty dvě miliardy tý garance na to kongresový centrum. A my sme kolem toho samozřejmě vytvářeli ňákou atmosféru, protože zaprvý nám to bylo trapný, aby to vůbec nebylo, protože už se to slíbilo. A za druhý přeci jenom, rozumíš, šlo o tu Prahu.
Poznámka: Poslanec Karel Šplíchal jako první koncem září 1998 veřejně oznámil, že ministr financí Svoboda není velkým zastáncem mnohamiliardové investice na přestavbu Kongresového centra. Svoboda následně přiznal, že pokud by se zasedání finančníků v Praze roku 2000 nekonalo, prestiž republiky by to podle něj neovlivnilo. Vláda nakonec Svobodu přesvědčila, aby státní garance na přestavbu centra vydal.
