Šlechtický rod Lichtenštejnů se po 60 letech vrátil na hrad Šternberk

Jako děti se Eugen Hartman a Barbara Liechtenstein proháněli po chodbách hradu Šternberka na Olomoucku. Potomci slavného dolnorakouského šlechtického rodu Lichtenštejnů, který ve své době patřil k nejbohatším v habsburské monarchii, se se svými nejbližšími na prvního máje vrátili do míst, kde prožili část svého dětství.

Eugen Hartman a Barbara Liechtenstein, potomci slavného dolnorakouského šlechtického rodu Lichtenštejnů, během návštěvy Šternberka | foto: Archiv hrad Šternberk

K bazénku na nádvoří či do křesel ve velkém sále na hradě Šternberk usedli po více než šedesáti letech.

"Setkání bylo velmi milé a zvláště vzpomínky Eugena nám přinesly nové informace o tom, jak se na hradě žilo v minulosti," uvedla správkyně hradu Helena Gottwaldová. Tak vzácnou návštěvu podle ní od roku 1991, kdy Šternberk navštívila Karolina Liechtenstein, ještě neměli.

"Syn Eugena Johanes Liechtenstein Šternberk už jednou loni v létě krátce navštívil, tentokrát ale s sebou vzal i své rodiče, děti, manželku a další příbuzenstvo," upřesnila kastelánka. Připomněla, že Lichtenštejnové byli významnými politiky a velkými mecenáši umění.

Podíleli se na koupi šternberského panství v roce 1695 a o dvě stě let později i na velké přestavbě hradu do podoby, jak ji známe dnes.

Generální rekonstrukce Šternberka byla svěřena uznávanému vídeňskému architektu Karlu Gandolphu Kayserovi, kterému se podařilo po vzoru rakouského Mödlingu proměnit napůl zřícený hrad v malebnou rezidenci. Luxusní sídlo plné bohatých rodových uměleckých sbírek, které po přestavbě roku 1910 vzniklo, splňovalo požadavky moderních aristokratů.

Posledními majiteli panství byli Johannes Franz de P. a Karolina, dcera Eugena, hraběte von Ledebur–Wicheln, a Eleonory, hraběnky Larish z Moennichu.

"Eugen Hartman a Barbara Liechtenstein, kteří hrad se svými rodinami navštívili, jsou dvě z jejich čtyř dětí," nastiňuje rodové vazby Gottwaldová.
Potomci posledních majitelů šternberského panství se svými rodinami při prohlídce hradních interiérů ve Šternberku, které neviděli od roku 1945, se zaujetím naslouchali výkladu průvodců a ve velkém sále si prohlédli vzácné tapisérie s loveckými motivy, které se na hrad vrátily po nedávné dražbě z nizozemského Amsterdamu.

V zahradě poté zavzpomínali, kde kdysi chovali muflony a kde jejich předkové lovili zvěř. Nejvíce trofejí nakonec skončilo na zámku v Úsově. U velkého kulatého stolu došlo i na listování v rodinných kronikách ukrytých v hradních depozitářích.

"Setkání bylo dojemné hlavně pro Eugena a jeho sestru Barbaru, kteří se na hradě narodili, vyrůstali a prožili tu část svého dětství," dodala kastelánka Helena Gottwaldová a ukazovala historické fotky tříletého děvčátka a šestiletého hocha hrajících si u bazénku.

Na stejném místě se sourozenci na památku vyfotili i dnes, po více než šedesáti letech. Největší zájem byl ale o soukromá alba Lichtenštejnů, ze kterých se Eugen a Barbara mohli dozvědět více například o svatební cestě jejich rodičů po Sardinii.

"Setkali se také s vnukem dvorního malíře Lichtenštejnů Wilhelma Zlamala, který Eugena portrétoval v jeho asi dvou až třech letech. Tento portrét na hradě také máme," ukazuje  kastelánka.

A jestli se Lichtenštejnové do České republiky a na hrad Šternberk ještě někdy vrátí?  "Přijedeme okamžitě, jakmile naše pravnoučata trošku povyrostou. Na návštěvu Šternberka totiž máme dobré vzpomínky a byl to pro nás všechny velký den," poděkoval syn Eugena Johannes Liechtenstein.

Kastelánka zase ocenila vyprávění o tom, jak se na hradě žilo v minulosti, a rozloučila se s vzácnou návštěvou ručně malovanými poháry a českým sklem zdobeným erbem města Šternberka.

"Lichtenštejnové si všech předků, kteří na tomto místě žili, velmi váží a jejich vzpomínku se od poslední přestavby hradu snaží uchovat pro další generace. Budou tak aspoň mít na svůj rodný Šternberk památku a další exemplář do sbírky," dodala Gottwaldová.

I hrad Šternberk má svou třináctou komnatu

Nesmrtelné přízraky, alchymisté či duchové střežící zakopaný poklad patří k hradům odjakživa. Pověsti se tradují z generace na generaci a zůstávají tu po staletí jako paměť a připomínka událostí či křivd, které se na hradech staly. Svou "třináctou komnatu" má i hrad Šternberk.

Mystická bytost - fextus střežící propojovací chodbu mezi hradem a šternberským klášterem, které se říká Abecední. Chcete projít? Pak musíte znát heslo, šifru, správný shluk písmen. Někde je tu ukryl olomoucký architekt a kabalista Matyáš Wagner. A tyto magické znaky vás pak možná zavedou i k sochám apoštolům ze zlata či stříbra. "Podle písemných záznamů mohly doputovat až na Šternberk, někde by tu měly být," věří odborník na hermetismus a paranormální jevy Milan Doležal.

Po přestavbě hradu se možná některé značky ztratily, rozšifrovat cestu vedoucí k pokladu tak nebude snadné. Co přesně je ale tím pokladem, který hrad skrývá?

"Kromě vzácných soch apoštolů to může být i brána do paralelních světů. Mohla by být přímo v hodovním sále, většinou je obehnaná zdí. Pokud je aktivní, dokáže člověka převést do jiných světů," vysvětluje Doležal a uvádí příklad z pohádek.
 
"Trautenberg taky v jednom z dílů zmizel na jeden den a ve skutečnosti to byl celý rok. Tak nějak brána do paralelních světů funguje," dodal exorcista, který po pokladu zatím nepátral. "Je to nebezpečné. Pravděpodobnost návratu je takřka nulová."