Elizabeth Priceová studovala na konci osmdesátých let na Royal College of Art v Londýně. Více než umění ji ovšem zajímala hudba - založila dvě indie kapely, Talulah Gosh a The Carouse. Jako umělkyně si musela vydělávat tím, že učila pár hodin týdně. Ve čtyřiceti se na ni pousmálo štěstí: od konceptuálního umění přešla k videoinstalacím a začala se prosazovat. „Myšlenka, že bych dostala Turnerovu cenu byla naprosto absurdní,“ řekla pro deník Guardian po slavnostním předávání. Ocenila možnost vystavit svou práci v proslulé londýnské galerii Tate, která přitahuje pozornost světové veřejnosti. Asi není třeba pochybovat o tom, že ocenění Priceovou nyní katapultuje, - podobně jako například před lety Damiena Hirsta či Tracey Emin - mezi takzvané „british shooting stars”.
Letošní výběr poroty Turnerovy ceny byl překvapením, přestože kvalita prací všech čtyř finalistů (Spartacus Chetwynd, Luke Fowler, Paul Noble, Elizabeth Priceová) byla vyrovnaná. Jako divácky nejúspěšnější se tvářil devětačtyřicetiletý Paul Noble (zastoupen Gagosian Gallery), který prostřednictvím precizní kresby tužkou rýsuje svět organické architektury, v níž místo lidí žijí jen jakási abstraktní „hovínka”. Jeden návštěvník výstavy finalistů se prostřednictvím svého komentáře vyjádřil jasně: „Noble is the only choice, the rest is crap”. (Noble je jediným vítězem, ostatní stojí za h...).
Výtvarnice Elizabeth Priceová při vyhlášení Turnerovy ceny v Londýně (3. prosince 2012)
Možná se dalo tušit, že se porota, jejímž členem byl i ředitel Oxfordského muzea moderního umění Michael Stanley, který ještě před slavnostním udělením ceny spáchal sebevraždu, se nevydá po líbivé cestě populismu. I když by zahřála u srdce diváky i prodejní galerie. Porota raději ocenila Elizabeth Priceovou za videoinstalaci, kterou si doma nikdo nepověsí. Což nic nevypovídá o jeho kvalitě.
Název souboru tří videí - Woolworths Choir of 1979 - odkazuje na požár, který vypukl v roce 1979 v jednom obchodním domě v Manchesteru, a při němž zemřelo deset lidí. Priceová poskládala archivní materiály, videa a fotografie z oné tragické události a vytvořila sbor výpovědí lidí, kteří tuto dramatickou chvíli na místě prožívali. K archivním materiálům v plamenech hořících objektů přidala například filmové záběry hudebních vystoupení či architektonické počítačové vizualizace chrámu a vystavěla tak vlastní, melodramatický obraz, který si podmaňuje divákovu mysl jako reklamní spot a zároveň mu zprostředkovává zážitek tragédie. Správnou kadenci dodává ostře sestříhanému filmu zvuková a grafická část videoinstalace propracovaná do nejmenších detailů. Zvuk a obraz tak dohromady vytvářejí plnohodnotné dílo koncentrující formální kvalitu i významovou hloubku. Ve srovnání s uměleckými performancemi, které byly oceněny v minulosti, Priceová představuje seriózní práci, jejímž výsledkem je podmanivé umělecké dílo. Proto je radost poznamenat, že pokorná plavovláska s rebelující minulostí Elizabeth Priceová získala Turner Prize zaslouženě.
Výtvarnice Elizabeth Priceová při vyhlášení Turnerovy ceny v Londýně (3. prosince 2012)
Odkazy na díla |
