Ještě devatenáctého ve dvě odpoledne to vypadalo, že se na místě bývalého stánku Slavie nebude dít nic. Na rumišti se pásly správcovy kozy, v lebedě panáčkovali sysli.
"Leška si určitě jen cintal na vestu. Je to parchant," sýčkoval jeden ze dvou stovek skalních slávistů, kteří se v Edenu shromáždili.
Ale pak se začaly dít nevídané věci. Na zbořeniště vjely desítky bagrů a těžkých nákladních automobilů a během patnácti minut odstranily přebytečnou zeminu.
Pak se rypadla pustila do hloubení základů. Jedna míchačka za druhou lila do výkopů beton, z nějž vyrazily první ocelové konstrukce.
Diváci v úžasu sledovali ten koncert českých rukou a hlav, který osobně dirigoval generální ředitel Leška.
"Zázrak!" volali někteří pamětníci Pláničky, Puče či Bicana a padali na kolena.
To už se na strmé ochozy montovaly pohodlné sedačky a dole se zelenal vyhřívaný pažit. Nad ním se majestátně pohybovala posuvná střecha.
Červenobílé hlediště zářilo ve světle silných reflektorů umělého osvětlení, klimatizace vnitřních prostor stadionu tiše předla, vířivé lázně u šaten bublaly a parní válce dělaly poslední úpravy obrovského parkoviště.
V 18.40 byl Nový Eden s kapacitou šedesáti tisíc diváků hotov.
"Není to už pátá maketa?" píchal ukazovákem do zdi jakýsi nevěřící Tomáš.
Hudba Hradní stráže zahrála tuš a slovo si vzal Vladimír Leška: "Vážení přátelé, děkuji za důvěru. Dokázali jsme všem škarohlídům, že Slavia je moderní evropský velkoklub. Omlouvám se za desetiminutové zpoždění a také za to, že Rapid Vídeň, ohlášený soupeř našich hochů v zahajovacím utkání, na poslední chvíli odřekl. Podařilo se nám však sehnat důstojnou náhradu, brazilský FC Santos. A nyní vás už zvu dovnitř. Vstup, pivo a párky jsou samozřejmě zdarma."
Šeřící se oblohu rozsvítil velkolepý ohňostroj. Dojatý zástupce exilových slávistů pan Ray Zhekk předal Vladimíru Leškovi pět set dolarů, které mezi sebou vybrali krajané v Texasu.
Novináři se do Edenu ani neobtěžovali. Připravili si jen předem zprávy, že generální ředitel Slavie nesplnil slib. Ale přepočítali se. Jak příkře kontrastuje jejich lajdáctví se svědomitostí Vladimíra Lešky.
Hrdina včerejšího dne jen skromně krčí rameny: "Nehledejte v tom nic zvláštního. V našem fotbale platí sice nepsané, ale o to přísnější mravní zákony. Kdybych selhal, vyobcovali by mě z řad bezúhonných funkcionářů a to bych nepřežil."
