Příběh zdánlivě ztracených nahrávek začal tak, že pracovníci insolvenčního správce budovy, v níž se filmové materiály našly, se obrátili na odborníky, aby posoudili jejich obsah. Historik Petr Blažek a filmař Martin Vadas v polovině března audiovizuální materiály zběžně prohlédli, fotograficky zdokumentovali, konstatovali jejich závažná poškození a zprostředkovali kontakt s archivem.
Nalezené bedny obsahovaly různorodé materiály – negativy obrazu a zvuku, duplikační kopie, magnetofonové pásy, kombinované kopie a také přefocené kopie archivních dokumentů z provenience ÚV KSČ.
Celkem se našlo zhruba 2 200 minut videozáznamu a 62 hodin zvukového záznamu, který zachycuje 99,4 procent z procesů.
„Filmy byly uložené v dřevěných bednách, celkem jich bylo 188 kusů. Materiály byly lepivé, v některých místech dokonce chyběly středové cívky,“ řekla restaurátorka Blanka Hmolíková. Nicméně byly v relativně pěkné obrazové kvalitě, dodala restaurátorka.
„Po prvním ošetření následovala digitalizace. Drobné komplikace byly způsobené degradací celuloidového pásu. Nejzničenější kinofilmové pásy se budou dále zkoumat,“ řekla Hmolíková.
Náklady na záchranu cenného filmového materiálu vystoupaly na 2,5 milionu korun, zajistilo je ministerstvo vnitra. K záchraně a archivaci materiálu bude zapotřebí další 1,5 milionu.
O existenci materiálu z politických procesů odborníci podle ředitele Národního filmového archivu (NFA) Michala Breganta se dlouho spekulovalo, respektive se tušilo, že je někde schovaný. Do zmíněné továrny se krabice dostaly pravděpodobně záhy po revoluci v roce 1989 a zůstaly v ní ukryté 29 let, uvedl Bregant.
Filmové materiály byly poté bezpečně uloženy. Archiváři je začali třídit a zjišťovat podrobný technický nález, další jejich kroky směřovaly k jejich zabezpečení a zpřístupnění.
183 nalezených zvukových pásů se podařilo zrekonstruovat kompletně, nyní jsou k dispozici na webu Národního archivu. „Proces s Rudolfem Slánským je zvukově zachycen v podstatě celý,“ řekl Miloš Turek z archivu Českého rozhlasu. Dodal, že do celkového množství pořízených pásů k procesům chybí ještě 94 kusů. Obrazové záznamy jsou zdigitalizovány v celkové velikosti 130 terabajtů v kvalitě 4 k. Můžete se na ně podívat zde.
Podle něj jde o kontinuální záznam od začátku procesu až do rozsudků. „Na záznamech jsou skutečné procesy, kde lidé mluví tak, jak jim zobák narostl,“ vysvětluje Turek. Je to podle něj zásadní rozdíl oproti záznamům dostupným k procesům se Slánským, kde jsou výpovědi svědků naučené.
Zdigitalizování materiálů bylo jen první části záchrany unikátního materiálu. Ještě zbývá zarchivovat samotné originály. „Tak jako ostatní archiválie půjdou pásy do depozitářů,“ uvedla ředitelka Národního archivu Eva Drašarová pro iDNES.cz.
V depozitářích budou uchovány za přísně kontrolované teploty a vlhkosti. „My archiváři se snažíme aby u konce archivační doby byla ležatá osmička,“ dodává Drašarová s tím, že teď bude hlavním úkolem archivářů zajistit přežití celuloidových pásů po co nejdelší dobu.
„Já jsem byl přesvědčen, že je ohrožena svoboda demokracie pravda a spravedlnost,“ říká během jednoho z procesů Josef Honetschlager, který dostal deset a půl roku vězení. V záznamu je velmi otevřený, z hlasu je slyšet strach. Přesto si u soudu dovolil víc než než nejznámější oběti komunistického běsnění. „V roce 1948 po únoru jsem byl tak jako řada jiných občanů nucen ke vstupu do KSČ, do strany jsem nevstoupil, protože jsem odmítl,“ říká otevřeně prokurátorovi.
Na jednom ze zachráněných filmů je vidět přímo jedna z nejznámějších postav procesů Rudolf Slánský. Při proslovu soudu sedí se založenýma rukama, nervozně se dívá do země. „Přiznávám plně svoji vinu a chci poctivě a pravdivě vypovědět o všem, čím jsem se provinil,“ říká na mikrofon, když je předvolán soudem.
„Bez vysvětlení nerozumí divák tomu, co se před jeho zraky odehrává,“ komentuje záznam historička Alena Šimánková. Upozorňuje, že bude důležitým úkolem historiků zařadit zrestaurované materiály do správného kontextu.
Neučené totiž byly nejen výpovědi obžalovaných, ale i otázky a proslovy soudců a prokurátorů. Ještě pře samotným procesem, byla podle Šimánkové nahrána takzvaná zvuková zkouška, pokud by se obžalovaní v hlavní fázi soudu odchýlili od scénáře, bylo možné jejich slova okamžitě nahradit za přednahraný materiál.
