Hranice mezi žánry se stírají. Část dnešní hudby snad už ani nelze označit nějakým jednoznačným, orientujícím přídomkem: je to prostě hudba bez upřesnění žánru, bez určitelné tradice, bez kulturně-kontinentáního původu. Basista Jaromír Honzák je považován za představitele moderního jazzu. Pracuje s našimi i zahraničními partnery - převážně třicátnické generace - a hraje jejich i své vlastní, většinou instrumentální skladby. Tentokrát však přichází s albem téměř klasických písniček zpěvačky Suzanne Vega. Ta se narodila v Kalifornii - roku 1959, tedy ve stejném roce, v němž se Honzák (v Litoměřicích). Její matka, odbornice na computerovou analýzu, měla své rodové kořeny v Německu a ve Švédsku, její biologický otec v Anglii, ve Skotsku a v Irsku. Od dětství ji ovšem vychovával otčím, který pocházel z Puerto Rica. Díky tomu prožila své mládí v newyorkské čtvrti Spanish Harlem, a od osmdesátých let patřila k písničkářským hvězdám, korunovaným i platinovou deskou. Podle tehdejší kritiky oscilovala mezi motownem, bossa novou, jazzem a folkem. Podstatný však byl vždycky její přínos autorský.
Suzanne Vega v Malostranské besedě v Praze (6. 11. 2012)
Pro interpretaci deseti písniček Suzanne Vegy si Honzák vybral norskou zpěvačku Sissel Veru Pettersen, ročník 1977. S jejími nahrávkami ho podle jeho slov poprvé seznámil David Dorůžka, o tři roky mladší, než Vera. Honzák se údajně okamžitě rozhodl, že s jejím hlasem a projevem by rád časem něco zkusil. A tohle je výsledek, na němž Norku doprovázejí tři „naši“ jazzmani, kteří se většinou zabývají hudbou poněkud odlišné podoby. Do celkové tvůrčí koncepce alba však dokonale zapadají a decentně přitom používají elektroniku. Na keyboardy hraje na Vít Křišťan, na kytary Josef Štěpánek, na bicí Polák Lukasz Žyto.
Łukasz Żyta při natáčení alba Blood Sings
Vít Křišťan a Sissel Vera Pettersen při natáčení alba Blood Sings
Vedle rozhodující tvůrčí role Jaromíra Honzáka jako aranžéra a tvůrce koncepce dostává nejvíc prostoru Křišťanovo piano. Může se nejsnadněji rozvíjet do samostatných melodických úryvků a frází, které vytvářejí soudržný celek se zpěvačkou. Schopnost dokonalého souznění ovšem platí i pro další nástroje. Jemný doprovod instrumentálního kvarteta se občas může rozeběhnout do melodických variací, občas vyrůstá z výrazných opakovaných riffů, občas (ale spíš jen výjimečně) se uvolní do jazzovější nálady. Zpěvačka k ní občas přispěje i střízlivým uplatněním scatu, melodicky improvizovanými linkami bez textu, volným prozpěvováním nebo i výlety k neobvyklým témbrům a zvukům.
Jednotlivá čísla nabízejí širokou škálu nálad a typů: Úvodní Language by mohlo působit i jako romantická píseň v klasickém duchu, Honeymoon Suite zní téměř jako dnešní soudobý jazz, ve Fifty-Fifty Chance nejvýrazněji vystoupí elektronické barvy. Převládá však stroficky členěná píseň: něco, co dnes neslýcháme příliš často.
Sissel Vera Pettersen při natáčení alba Blood Sings
Historické spekulace zůstávají neověřitelnými spekulacemi: ale kdyby mistři romantických písňových cyklů žili v době prodchnuté všemi prvky a vlivy, které nás obklopují dnes, mohla by jejich díla svým zvukem, náladou a koncepcí působit nějak podobně. Nepatřím sice k absolutistickým stoupencům okřídleného výroku, že hudbu lze rozlišovat jen na dobrou a špatnou, ale tento společný plod práce příslušníků různých generací, poznamenaných vlivy různých etnik i hudebních jazyků, patří nesporně k té dobré.
Jaromír Honzák při natáčení alba Blood Sings
O albuBlood Sings. Jaromír Honzák feat. Sissel Vera Pettersen. Music of Suzanne Vega. CD, stopáž 46:19 minut. Vydala firma Animal Music. Skladby Obsazení: Sissel Vera Pettersen – zpěv a alektronika, aranžmá zpěvu  Obal alba Blood Sings |
