Pokud by přitom pod startující či přistávající stíhačku gripen či bitevník L–159 vběhl z nedalekých polí divočák, škody by byly tak vysoké, že to zaplatí dvacet plotů.
Anebo jiný, jen těžko pochopitelný, příklad: škrty v rozpočtu armády nutí letce kupovat si kancelářské potřeby ze svého. Zároveň kvůli špatně vyplněnému cestovnímu příkazu jednoho z pilotů přijeli na celodenní kontrolu z pražského generálního štábu dva lidé, aby odhalili příčiny špatného čerpání peněz na služební cesty. Jejich cesta byla dražší než nesprávně vyplněný cesťák.
"Škrtli jsme peníze na zimní pneumatiky vozidel a nedostává se ani na čistící a hygienické prostředky do kuchyně... takže teoreticky vzato nám může dříve či později hygienik zakázat vaření," říká namátkou zástupce velitele čáslavské základny Ondřej Rejman, když odpovídá na otázku, jak se letci snaží šetřit, jen aby jim zbylo dost peněz na letecký výcvik.
Z myslí čáslavských pilotů už nikdo nevymaže stigma z doby, kdy se počet hodin strávených ročně v kokpitech letounů počítal na prstech jedné ruky. Zákonitě pak přišel pád dvou stíhaček na České Budějovice, další dvě vlétly v mlze do muničního skladu, jiná dvojice se srazila u Čáslavi... několik pilotů se raději katapultovalo. České letectvo mělo tehdy větší ztráty než ve válce. "Usedal jsem do kabiny a měl jsem velký strach," vzpomíná na tehdejší dobu Rejman. A když pak zahajuje poradu, oznamuje přítomným velitelům, že jejich nedávné úsporné kroky v provozu letecké základny jsou sice zajímavé, ale zdaleka
Stop stíhačkám na air show
Čáslavští letci už teď radikálně omezují účast na leteckých dnech – buď je ruší, anebo vysílají místo obvyklých dvou letounů jeden. "Lidé při air show vidí sice, za co si nás platí, ale jsme tu přece jen kvůli ochraně vzdušného prostoru – a tomu dnes musíme podřídit vše. I kdybychom účast na leteckých dnech zrušili," říká Rejman.
Ostatně už teď se plánuje zastavení chemické či ženijní přípravy a redukce se dotkne i tělesné, protože na pronájem tělocvičny nejsou peníze. Rejman vážnost situace shrnuje do jediné věty: "Vše, co se netýká létání, lze škrtnout." Na druhé straně připomíná dramatický růst vnitřního dluhu. Například radary bitevních letounů L–159 se kvůli úsporám neopravují. Do nekonečna ale servis odkládat nelze.
Plat pilota gripenu je 50 000 korun a stíhači si nestěžují. I když jejich kolegové v aerolinkách berou i třikrát tolik. "Neděláme to kvůli penězům, ale proto, že můžeme pracovat se špičkovou technikou," vysvětluje velitel roje gripenů Michal Daněk. Jakmile se prý ale i tento motiv rozplyne, odejdou s ním i piloti, jejichž výcvik pohltil astronomické sumy.
