"Znamenalo by to snížení životní úrovně a v takové vládě bych nemohl setrvat," hudruje ministr.
Kolik tedy stojí páně Škromachovo setrvání? Jen pro penzisty by vláda potřebovala dalších patnáct miliard. Ta sumička představuje peníze na celý rok jen pro ministerstvo dopravy.
Dalších patnáct chtějí státní zaměstnanci. Na pár miliard by přišlo i vylepšení dávek rodinám. Koalice se nad takovou hromadou - neexistujících - peněz mračí, sociální Škromach se však tváří rozdavačně. On je tu od toho, aby životní úroveň neklesala!
V jeho rázném postoji je jistá potíž: ministr zajišťuje růst životní úrovně občanů z peněz zase občanů, nebo na dluh, čímž životní úroveň jiných občanů naopak klesá. Miroslav Kalousek logicky podotýká: Ať pan Škromach šetří hlavně u sebe a pak teprv rozdává.
Představa, že by sociální ministerstvo hned teď ušetřilo desítky miliard, však patří do žánru science fiction. Až na drobné úpravy se vládě nepodařilo navrhnout, natož přijmout zákony, které by výrazně reformovaly drahý sociální systém.
Ministr Škromach to dobře ví. Ale když kolega Gross může slibovat svým ovečkám policistům vyšší platy, on může slibovat zase svým penzistům a rodinám. Tak to mají ve vládě a v ČSSD pěkně rozdané.
Na rozdíl od zvyšování mezd je však valorizace penzí nutná - pokud platí Škromachova informace, že by bez ní důchody poklesly pod 40 procent průměrné mzdy. Zdejší senioři jsou na státu zcela závislí. Nebyli to oni, kdo si pro penzi vybral roli vazala státu, stát se tudíž musí o jejich důstojnou životní úroveň postarat.
Vládě, která nekrade a nemůže nás dál zadlužovat, nezbude než ušetřit. Kde? Z pracovní smlouvy s občany plyne, že každý ministr má zvládnout základní účetní abecedu "má dáti - dal". A to i ten nejsociálnější z nich.
