Jeho největším výkonem tak bylo nalézt z vozíku do auta. Do služebního vozu nastupoval asi deset minut. S vozíkem mu pomohl jeho řidič.
"Mám speciálně upravený vozík na svých sto dvacet kilo," pochlubil se při výjezdu z budovy ministerstva Škromach. "Není mi tedy malý. Oni ho dělali na moji míru, takže je trošku širší než běžnější vozíčky."
S mechanickým vozíkem se podle všeho naučil brzy dobře manévrovat. Na ruce si nasadil rukavice, aby mu kola nepodkluzovala.
Ministr si chtěl podle svých slov především vyzkoušet, jaké problémy nemožnost pohybu po vlastních nohou přináší.
Jeho výkon má ovšem i hlubší smysl, jak říká: "Chci tímto činem upozornit lidi, aby si platili sociální pojištění. Těžký úraz se může stát každému. Lidé, kteří si pojištění neplatí, nemají podle zákona nárok na invalidní důchod."
ANKETA |
Schůdky jsou všude
Experiment ho prý donutil přemýšlet. "Ne že bych měnil názory. Ale člověk to vidí z jiné perspektivy. Třeba jen to, že se lidem při hovoru najednou nemůžete dívat do očí, koukáte totiž někam úplně jinam," řekl ministr.
Na drobné schůdky u vstupů do jinak bezbariérových budov narážel úplně všude: dokonce i před Úřadem vlády a Poslaneckou sněmovnou. Navíc kvůli složitým přesunům přijížděl na všechny schůzky pozdě.
Například na dopolední jednání tripartity dorazil dokonce s půlhodinovým zpožděním. Premiér Vladimír Špidla musel začátek schůze řídit za něj.
Škromachův vozíčkářský program pokračoval i odpoledne. Po obědě navštívil občanské sdružení Prosaz, které se zabývá sociální rehabilitací zdravotně postižených.
Potom si s vozíkem i zasportoval. Vyzkoušel si bowling a střelbu s nevidomým dvojnásobným mistrem republiky v této disciplíně.
"Zkusit by to měl každý, kdo o penězích pro postižené rozhoduje. Je to mnohem těžší, než jsem čekal," řekl po perném dni notně unavený ministr.
Ať se snažil sebevíc, bez pomoci se neobešel. Tak třeba kdykoli nasedl do svého automobilu, zůstal u dveří vozu trčet vozík, který by - nebýt ministrem - musel do automobilu sám naložit. Jenomže Škromach ministrem je, takže když bylo třeba, pomohl mu řidič.
Bez pomoci to nejde
"Normální vozíčkář si v takové situaci musí poradit sám. Řidiče by si z invalidního důchodu těžko najímal," komentovala to předsedkyně sdružení Prosaz Iveta Pešková. Ministra chtěla pomocí experimentu přesvědčit také o tom, že stát špatně rozděluje peníze pro postižené.
Vozíčkáři chtějí, aby jim stát dal na výběr, jak chtějí žít. Většinu z téměř 35 miliard korun, které stát ročně vydá na sociální služby, nyní spolknou ústavy. O ty však postižení nestojí. Valná část z nich chce zůstat doma a mít na pomoc osobního asistenta a moci si ho zaplatit.
S tím, že jde o oprávněný požadavek, Škromach souhlasí. I po čtvrtečním dni však tvrdí, že ze dne na den nelze tak zásadní změnu prosadit.
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Přijíždí na jednání tripartity (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Přijíždí na jednání tripartity (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Přijel do budovy vlády (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Projíždí budovou vlády (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Projíždí budovou vlády (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Projíždí budovou vlády (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Před budovou vlády přestupuje z auta do vozíku (20. listopadu 2003). |
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach si vyzkoušel život vozíčkáře. Před budovou vlády přestupuje z auta do vozíku (20. listopadu 2003). |
"Pokud chceme lidem vládnout, tak musíme s lidmi žít, to by mělo být nové motto," svěřil Zdeněk Škromach novinářům svůj ambiciózní plán. |
Ministr Škromach si vyzkoušel i střelbu s nevidomým dvojnásobným mistrem republiky v této disciplíně. (20. listopadu 2003) |