Byl to rozhodující bod zlomu. Václav Klaus, který v posledních letech stranu brzdil, se stáhl. Lhostejno, že místo pana Tošenovského je nakonec v čele občanských demokratů pan Topolánek. Boj o první místo je rozhýbal a jdou od úspěchu k úspěchu.
Sociální demokracie nemá v čele nedotknutelného otce zakladatele Klause, ale "děti" otce zakladatele Zemana. Od jeho zvolení totiž nepoznala otevřený boj osobností a idejí.
Pan Zeman jako nějaký orientální satrapa jmenoval svého nástupce. A přesně v logice orientálních despocií ho nástupce při první příležitosti zradil, aby byl sám zrazen a odstraněn svým spojencem.
Zatímco pánové Špidla a Gross spřádali intriky, Zemanova říše se rozložila. Odstavený vládce k tomu přispíval žlučovitými listy z polodobrovolného exilu. Sociální demokracie je rozbředlá.
Rozhodující diskuse, zda jít s komunisty, nebo tvrdě proti nim, se vede šeptem a trochu nakřivo. Zdeněk Škromach je všeobecně považován za představitele levice v sociální demokracii. Pokud vystoupí s jasným programem, který vede ke stírání rozdílu mezi socialisty a komunisty, donutí to Stanislava Grosse, aby zvedl prapor "pravice". Takové otázky se dají rozhodnout jen hlasováním, nikoli intrikou.
Kandidatura Zdeňka Škromacha má pro sociální demokraty ještě jednu nadějnou vyhlídku. Třeba povzbudí někoho, kdo není spolutvůrcem současné tváře strany, aby vystoupil ze stínu proti zavedeným funkcionářům. I voliči a političtí partneři budou mít prospěch z toho, když se vyjasní obrys ČSSD. Je dobré vědět, s kým máme tu čest.
