Speciální místnost pro zlobivé děti vznikne od druhého pololetí například na Základní škole v Jílovém u Prahy. „Zavádíme toto opatření proto, aby učitelé mohli nerušeně vzdělávat a žáci mohli být nerušeně vzděláváni,“ uvedla pro iDNES.cz ředitelka školy Květa Trčková.
 |
Pokud se žák nebude chovat slušně, učitel ho odvede do místnosti, kde bude pod dohledem pracovat sám. V pracovně může být najednou maximálně pět žáků, kteří tam zůstanou do konce vyučovací hodiny. Učitelé budou mít služby, podle kterých se v místnosti budou střídat.
„Vyučující musí doložit, proč dané dítě do pracovny odvedl, aby rodiče neměli pocit, že toho zneužíváme. Se zákonnými zástupci bude každé toto opatření projednáváno. Pokud se bude toto opatření opakovat, budeme kontaktovat odbor sociálně právní ochrany dětí a mládeže,“ dodala Trčková.
Když už to nejde jinak
Na Základní škole Mendelově v Praze mohou učitelé poslat neukázněné děti do sborovny. Není to ale jen tak.
„Máme několik daných kroků, které musí učitel splnit, než dítě vyloučí. Musí několikrát dítě napomenout, pokusit se ho přesadit, nabídnout mu jinou práci, a když už to opravdu nejde jinak, pošle ho do sborovny, kde čeká učitel, který má pohotovost pro podobné případy,“ vysvětlila ředitelka školy Martina Thumsová.
Pět minut před koncem hodiny se žák vrací k učiteli, aby mu ukázal práci, kterou ve sborovně udělal. Děti, které jsou z vyučování vyloučeny, následujících čtrnáct dní chodí s papírem, na který jim učitelé zapisují, jak se v hodinách chovaly a odpoledne po vyučování proberou průběh celého dne se zástupkyní ředitele.
„Velice se nám to osvědčilo. Už nemáme dvojky, trojky z chování, ředitelské důtky. Za tři vyloučení z hodiny už je u nás dvojka z chování, takže si každé dítě dává pozor,“ doplnila Thumsová.
Většina škol spoléhá na poznámky
Přesto jsou tyto školy nadále spíš výjimkou. Většina škol si vystačí s klasickými poznámkami a spoléhá na to, že si učitelé vydobudou respekt přirozeně. Jiné školy sice o místnost pro zlobivé děti stojí, ale zřídit ji pro ně není jednoduché.
O tématu se nedávno bavili na společné schůzi ředitelé z okresu Prahy-západ. „Většina z nás zatím toto opatření nezavádí, je to spíš hudba budoucnosti,“ podotkla ředitelka Základní školy Černošice Ludmila Zhoufová.
„My se k tomuto opatření zatím neuchylujeme, protože by to bylo finančně i personálně náročné, nehledě na to, že v současnosti nemáme ve škole ani jednu volnou vhodnou místnost navíc,“ dodala Zhoufová.
Může to přispět k šikaně, namítá psycholožka
„Způsob separátních místností mi připomíná oslovskou lavici 19. a 20. století, která stála ve třídě zvlášť a seděly v ní děti, které zlobily a měly vzdělávací problémy,“ míní psycholožka Alena Prouzová.
Ačkoliv rozumí tomu, že podobné místnosti, tedy už ne lavice, mají chránit ostatní děti i učitele před neukázněnými spolužáky, muselo by podle ní být zřejmé, že je to pro dobro dítěte, nikoliv pro dobro učitele.
Zákon není protiPodle školského zákona separátní místnosti pro neukázněné děti nevadí. Na webu ministerstva školství se píše, že učitel může nevhodně se chovajícího žáka vyloučit z vyučovací hodiny do doby, než se žák ukázní s tím, že bude pod dohledem a bude se dále vzdělávat. Je jedno, jestli je místností pro zlobivé žáky sborovna nebo ji učitelé nazývají pracovna. Důležité je, aby v takové místnosti žák nezůstal sám a aby se mohl dále vzdělávat. |
„Musela bych si být jistá, že dítě zlobí, protože je nevychované, že například netrpí poruchou pozornosti. Navíc nikdy nevíte, co se dítěti ten den stalo, čím si prošlo. Proto bych separátní místnosti nedoporučila. Lepším řešením je plovoucí asistent pedagoga, který bude schopný obcházet třídy a podobné situace řešit,“ navrhla Prouzová.
Navíc se obává, že separátní místnosti mohou přispět k šikaně, protože ostatní děti často negativně reagují na to, když se některé z nich vyčlení z kolektivu.
Také podle dětské psycholožky Terezy Soukupové nejsou místnosti pro neposlušné vhodné pro všechny děti. „Pokud má dítě problémy v sociální oblasti, nebo se zvládáním emocí, v případě, že je posláno do nějaké místnosti, kde si samo něco dělá, nenaučí se překonávat překážky a tyto problematické situace zvládat, naopak se jim vyhne,“ míní Soukupová.
Účinné je naopak opatření u dětí, které mají vážné vývojové poruchy, jako jsou například autisté. „Těmto dětem nepomůže, když se budou násilně začleňovat do kolektivu a budou se nutit to překonat,“ dodala Soukupová.
