Problémy s umisťováním dětí do tříd mají především školy v okrajových částech Prahy, kam dojíždějí děti i z okolních satelitních městeček. Například základní škola v Klecanech je spádová pro okolních pět až šest obcí. "Zatím jsme vždycky vzali všechny děti. Ale za dva tři roky už to nepůjde. A my teď nevíme, podle jakých kritérií je máme vybírat," uvedl ředitel školy Vladimír Lacina při debatě, kterou ve čtvrtek pořádaly společnosti Skav a EDUin.
Základní školy musejí povinně přijímat děti s trvalým bydlištěm spadajícím pod jejich školu. Rodiče však často toto pravidlo obcházejí. Přehlašují trvalá bydliště dětí k babičkám, příbuzným či ke kamarádům, aby mohly chodit na školu, kam oni chtějí.
Navíc, i když školy všechny "své" děti umístí, musejí nabírat další žáky až do naplnění své kapacity. Jak rozdělit zbylá místa, pokud přijmou všechny spádové děti?
Podobné dotazy míří na ministerstvo školství i zřizovatele škol, většinou městské části, čím dál častěji. "Ministerstvo školství na to má legislativu. Přednost mají spádové děti, když ředitelé naplní kapacitu spádovými, mohou nespádové odmítnout," uvedl vedoucí odboru vzdělávání na ministerstvu Petr Bannert. Pokud ovšem kapacitu nenaplní, žádný klíč pro přijímání či odmítání dětí předepsán není, vyplynulo z debaty.
Dosud se to většinou řeší domluvou, rodiče přihlásí dítě na jinou školu. Jak však bude dětí přibývat, bude tento problém stále častější.
U soudu by trvalé bydliště neprošlo
"Městské části pak mohou ředitelům poradit, konečné slovo je však na nich," doplnil Bannert. Školy si tak vymýšlejí některá "svá" kritéria. "My jsme zkoušeli i trvalé bydliště rodičů ve spádové oblasti. To však není úplně čisté. Máme zapsat ty, kteří přijdou dřív, nebo tahat z klobouku?" ptá se zástupkyně ředitele základní školy v Kunraticích Olga Králová.
"Problém je, že pokud by se nějaký nespokojený odmítnutý rodič obrátil na soud, argument například o trvalém bydlišti rodičů v místě školy by neuspěl," namítl ředitel Lacina.
Podle Bannerta by se zástupci jednotlivých městských částí měli sejít a více spolu komunikovat. Dohodnout se podle toho, kdo a jak má obsazené školy, případně rodičům volné školy doporučovat. Tady mohou být překážkou opět rodiče, kteří většinou stojí o školu s dobrou pověstí.
Na asistenty škola nemá, přispívají rodiče
S přebytkem dětí se nese i jiný problém - přeplněné třídy. Učitelé i ředitelé základních škol řeší, jak vyučovat ve třídě s třiceti žáky, aby byla výuka efektivní a učitel se z toho nezbláznil. Podle některých studií nemusí být práce s více dětmi nutně horší. Je však náročnější a úplně jiná než v malém kolektivu.
Učitelé se velkého počtu žáků ve třídě děsí. Podle výzkumů je však jedno, jestli má ve třídě dětí devatenáct, nebo patnáct. "Podstatné je, jaké ty děti jsou. Když bude jen jeden žák narušovat hodinu, je jedno, jestli bude mezi těmi 15 nebo 19 žáky," vysvětluje Petr Najvar z Institutu výzkumu školního vzdělávání na Masarykově univerzitě v Brně.
V některých ohledech může být práce s více dětmi i prospěšná."Už jsme se s tím naučili pracovat. Děti musejí být více samostatné, zvyknout si dodržovat pravidla, pracovat ve skupinkách," vyjmenovává klady práce se třiceti dětmi ve třídě ředitelka ZŠ Praha - Satalice Zdislava Nováková. Učitelé jsou však dříve unaveni a stojí to i více práce mimo vyučovací hodinu.
Aby pedagogům aspoň částečně ulevily, najaly některé školy asistenty. "My jsme měli štěstí, zaplatili jsme je z darů rodičů. Asistenti pomáhají učitelům i s přípravou," říká zástupkyně Králová.
Na asistenty mají školy nárok povinně v případě, že to některému žákovi ve třídě doporučí v pedagogicko-psychologické poradně. Finance však přesto nestačí. "Od státu dostáváme tři a půl tisíce korun na jednoho, stejně je musíme dotovat z jiných zdrojů," uvedl Lacina. Pokud škole nepřispějí rodiče žáků, musí se obejít bez asistentů pro všechny děti.
