Studenti pražského gymnázia Přírodní škola v lavicích moc času neprosedí. Každý rok stráví dohromady dva měsíce na různých exkurzích či expedicích, při nichž pracují na vlastních projektech.
„Klademe důraz na věkově smíšené skupiny žáků všech tříd gymnázia. Každý tým si vymyslí nějaký projekt – například točí filmy, hrají divadlo. Poté jede celá škola na týdenní výjezd, na němž týmy projekt vytváří a následně ho prezentují ostatním,“ říká učitel gymnázia Matouš Bičák.
Výuka na tomto gymnáziu končí už koncem května. Pak se žáci spolu s učiteli vydávají na expedici, kde se věnují tomu, co je zajímá – například zkoumají terén z hlediska geologie nebo pracují s romskou komunitou. Jedním ze studentských projektů byl i film, ve kterém žáci pátrali po osudu chlapce Petra Ginze, který byl za druhé světové války deportován do koncentračního tábora Terezín a zahynul v Osvětimi.
„Máme klasickou frontální výuku, ale zároveň si uvědomujeme, že je důležité vést děti k měkkým dovednostem – tedy spolupracovat v týmu, brát odpovědnost sám za sebe, být samostatný – a zároveň samozřejmě k informovanosti,“ dodal Bičák.
Ukázka ze studentského filmu o Petru Ginzovi:
Do výuky zařaďte víc projektů, radí inspekce
Aby učitelé neomezovali výuku pouze na výklad před tabulí, doporučuje i Česká školní inspekce. Podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse se opakovaně prokázalo, že školy, které zapojují do výuky další metody a formy vzdělávání – týmové projekty, samostatnou práci, experimentální činnost či badatelsky orientovanou výuku, jež žáky nutí tvořit, řešit problémy či něco vymýšlet –, dosahují mnohem lepších výsledků.
I školy, které zavádí alternativní způsob výuky, se musí řídit rámcově vzdělávacím programem, který stanovuje povinný obsah učiva. Ale formy a metody učiva záleží na dané škole.
„Na frontální výuce není nic špatného, problém nastává ve chvíli, kdy výuka není vedena jiným způsobem než právě frontálním,“ upozorňuje Andrys.
Přestože zájem o alternativní způsob výuky v českých školách roste, podle školní inspekce stále výrazně dominuje výuka frontální. Druhou nejčastěji využívanou formou je pak samostatná práce žáků.
Zpívající učitel natočil se žáky videoklip, aby jim ukázal, kolik je za tím práce:
Neberte drogy, varují žáci ve filmu
Žáci základní školy profesora Švejcara v Praze 12 se například každoročně zapojují do soutěže Antifetfest, v rámci které točí vlastní filmy zaměřené na prevenci sociopatologických jevů.
„Tato soutěž má na škole dlouhou tradici. Třída sama vymyslí téma, vytvoří scénář, obsadí jednotlivé pozice, v rámci vyučování i po něm film natáčí, klip sestřihají i vytvoří hudbu,“ sdělil iDNES.cz ředitel školy Ondřej Lněnička.
Škola v Klatovech využívá ve výuce otevřená data.
Na Střední škole zemědělské a potravinářské v Klatovech zase děti hodně analyzují.
„Děláme analýzu otevřených dat. Data z Českého statistického úřadu vizuálně zpracujeme se studenty IT oborů, uděláme z nich například grafy, které pak ukazuji žákům v odborných předmětech. Zkoumáme nezaměstnanost, vývoj počtu hospodářských zvířat, děláme analýzu prezidentských voleb,“ sdělil učitel Karel Rejthar.
Ve využití digitálních technologií jsou školy pozadu
Vysoce efektivní formou vzdělávání je podle odborníka na vzdělávání Boba Kartouse takzvaný „learning by doing“.
„Naučit se z příručky, jak se dělá video, má úplně jinou vzdělávací hodnotu než se to naučit tím, že ho uděláme. To se dá aplikovat i na řadu školních předmětů. Kupříkladu dovednost ovládat a užívat jazyk se rozvíjí mnohem lépe, když s ním člověk skutečně pracuje, to znamená čte, mluví a píše,“ říká.
„V českých školách by se měl posílit dovedností rozvoj na úkor často nezužitkovatelného encyklopedického obsahu. Jazyky k tomu přímo vybízejí,“ dodává Kartous.
Co se týče využití digitálních technologií, mají školy co vylepšovat. „Dle tematické zprávy České školní inspekce splňuje pět relativně mírně nastavených indikátorů práce s digitálními technologiemi jen zhruba pětina škol,“ upozorňuje.
Často záleží na ambicích jednotlivých učitelů a také na jejich schopnostech digitální technologie do výuky zapojit. „Občas ale i takto naladěný učitel může narazit na problém v tom, že nemá podporu vedení, kolegů. Problém mohou být i rodiče – řada z nich se totiž alibisticky domnívá, že jejich neschopnost zvládnout výchovu svých dětí a jejich nadměrný pobyt v digitálu vyřeší škola tím, že je od této součásti naší existence separuje,“ uzavírá Kartous.
