S fyzickým ubližováním ve třídě se podle průzkumu, do kterého se zapojilo 164 škol, setkávají téměř tři čtvrtiny žáků prvního a dvě třetiny žáků druhého stupně základních škol.
„Celé tři čtvrtiny žáků prvního stupně a dvě třetiny druhého se setkávají s fyzickým ubližováním ve třídě. Z toho více než 15 % uvádí, že k fyzickému ubližování dochází často,“ říká Jon Šotola ze společnosti Scio. „Naopak 93 % učitelů současně v šetření udává, že se se šikanou setkává jen výjimečně nebo vůbec,“ doplňuje Šotola.
Podle autorů výzkumu se dá vypozorovat velmi silná závislost mezi slovními útoky a fyzickým ubližováním. Co naopak na šikanu nemá významný vliv, je velikost školy či třídy.
„Trend je takový, že čím častěji se na škole děti setkávají s násilím ve smyslu nadávek či ponižování, tím pravděpodobnější je, že se tam objevuje i násilí fyzické,“ řekl Martin Drnek z vedení společnosti Scio. Šikana podle výsledků průzkumu souvisí s atmosférou ve třídě, prostředím a prostory školy, případným přetěžováním žáků náročnou domácí přípravou či pedagogickými schopnostmi učitelů a jejich vztahem k žákům.
Za alarmující považují autoři studie skutečnost, že jen 43 procent žáků ve škole zná někoho, komu by se bez obav svěřili se svým problémem. Obdobný podíl dětí uvedl, že ve škole neví o nikom, kdo umí dobře řešit problémy se šikanou mezi žáky.
S tím podle Drnka také může souviset skutečnost, že učitelé naopak problém se šikanou příliš nevnímají. Jen podle sedmi procent pedagogů se ubližování vyskytuje v jejich škole pravidelně, zatímco podle 14 procent vůbec a podle 79 procent výjimečně.
Mezi rodiči obecně panuje spokojenost se školami, do kterých docházejí jejich potomci. S celkovou úrovní výuky je spokojeno 88 procent rodičů, podobný podíl by školu ohodnotil známkou jedna nebo dva. Také s pedagogickými schopnostmi vyučujících nemají rodiče z velké většiny problém.
Na většině cílů školy se učitelé a rodiče shodují. „Rozdíly jsou například v tom, že pro učitele je o něco důležitější naučit žáky dodržovat pravidla. Naopak rodiče považují za důležitější předat maximum znalostí a dovedností. Největší rozdíl je pak v náhledu na to, jak velkým úkolem školy je připravovat žáky na přijímací zkoušky. Rodiče to považují za jeden z nejhlavnějších cílů, z učitelů to je významně menší část,“ uvedl analytik Jon Samuel Šotola.
Ředitelé pak podle průzkumu největší nebezpečí pro školu spatřují ve změně legislativy, hned další místo pak přisuzují nezájmu rodičů o spolupráci se školou.
Do průzkumu se zapojilo 164 základních škol, celkem odpovědělo 70 370 respondentů. Žáků prvního stupně se podílelo 23 546, druhého stupně 14 148. Zúčastnilo se také 28 208 rodičů, 3218 učitelů, 1103 provozních zaměstnanců a 147 ředitelů.
