Učitelé a psychologové se shodují: násilí mezi dětmi přibývá, takže o podobných případech budeme slýchat častěji.
"Je to mimo jiné i tím, že děti vedeme k tomu, aby nebyly agresivní, ale málo jim vysvětlujeme, jak se agresivitě bránit," míní ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství Jana Zapletalová.
Naráží tak na dva roky starý případ z Hanušovic na Olomoucku, kde před školou zavraždil čtrnáctiletý chlapec spolužáka údajně kvůli šikaně.
Nebylo snadné o tom mluvit
Jak je možné, že se jejich kamarád proměnil ve vraha a že lavice jejich spolužačky zůstane prázdná, v těchto dnech například znovu řeší žáci střední školy ve Středoklukách u Prahy.
To proto, že nyní soud rozhoduje o vině za rok starou vraždu. Devatenáctiletý Tomáš Beran čelí žalobě, že svou mladší spolužačku Terezu cestou z večírku pobodal, škrtil, topil, znásilnil a nakonec rozčtvrtil. Hrozí mu patnáct let vězení. - více zde
Jedna ze studentek školy znala Berana od vidění. Nikdy ji však nenapadlo, že by mohl vraždit. Nevěřila tomu do poslední chvíle. Nalomilo ji až Beranovo přiznání.
"Když se přiznal, tak to asi udělal. Je to každopádně příšerné, vždyť jsem ho potkávala na chodbě," říká dívka. Její pocity jsou teď o to horší, že nůž, podobný tomu, kterým Tomáš Terezu zavraždil, vídá u spolužáků úplně běžně.
Denně na Terezu vzpomíná její stejně stará spolužačka Jana. Kdyby zavražděná dívka před rokem svoji nejlepší kamarádku poslechla a odešla s ní domů, mohla žít. "Šla jsem domů dřív a přemlouvala Terezu, ať jde taky. Ona ale řekla, že se jí nechce, že se jí večer líbí. Odešla jsem sama," vybavuje si.
O tom, jak je pro ně tragédie nepříjemná, svědčí i to, že celé jméno nechce uvést žádná z dívek.
Ředitel školy Jindřich Burger o tragédii také mluvit nechce. Připouští však, že vysvětlit žákům, co se vlastně stalo, bylo hodně obtížné. "Nebylo jednoduché to s dětmi probírat. O takovou reklamu žádná škola nestojí," říká Burger.
Hlavně rychle zapomenout
Kdyby měl ředitel odborného učiliště ve Svitavách Leoš Říha svému kolegovi ze Středokluk poradit, vzkázal by mu: Nespoléhejte se, že vám někdo pomůže, a snažte se život školy co nejrychleji vrátit do starých kolejí. Přesně tak to udělal sám poté, co 1. března 2004 jeden z jeho studentů přímo ve třídě ubodal učitele Bohuslava Šíbla. - více zde
Říhovi se o tom dodnes mluví těžce. "Pomohli jsme si sami. Nejdřív jsme si to jako pedagogický sbor rozebrali mezi sebou a pak to třídní učitelé vysvětlovali žákům," říká.
Nejhorší byly první dny. "Tu třídu jsme museli vymalovat, protože to bylo dost brutální. Všichni kolem ní chodili po špičkách, což jsem nechtěl. Po týdnu jsme tam tedy zase začali učit," vybavuje si ředitel.
Nikdo jim nic neřekl
Speciální třídnické hodiny, při nichž dětem učitelé vysvětlovali, co se to mezi jejich dvěma spolužáky stalo, si před více než dvěma lety zažili i v základní škole v Hanušovicích na Olomoucku. - více zde
Čtrnáctiletý žák před školou podřízl svého spolužáka Jana P. Malý vrah vysvětloval, že důvodem byla šikana. "Největší problém byl s tím, že nám vyšetřovatelé odmítli říci, zda to byl skutečný motiv. A my nevěděli, jakým směrem to s dětmi rozebírat," vzpomíná tamní výchovná poradkyně Vladimíra Žítková.
"Snažíme se teď hlavně, aby k nám děti měly důvěru. Přesvědčujeme je, že za námi mohou přijít s jakýmkoli problémem a že jim pomůžeme," podotýká Žítková.
Vraha znovu viděli
Brutální vražda zasáhla i život základní školy ve Velvarech na Kladensku. Tamní žáci mají dodnes v paměti, jak je šokovalo, když si policisté přišli pro jednoho z jejich spolužáků. To když vyšetřování ukázalo, že právě on 1. ledna 2004 ubodal, uškrtil a znásilnil spolužačku Barboru N. z nedaleké Kmetiněvsi. - více zde
"Často si na to vzpomenu. Tou tragédií jsou pořád zasaženy i některé děti, jenom to skrývají," míní výchovná poradkyně Eva Hanáková. Někteří rodiče žáků prý dodnes ze strachu vozí děti do školy autem.
Šok, který zažili děti, učitelé a rodiče před čtyřmi lety, pocítili mnozí z nich znovu před dvěma týdny. Mladý násilník se opět procházel po obci, v níž s matkou žil. Ta mu nedávno zemřela. Byl na propustce z výchovného ústavu a bydlel u prarodičů. "Viděl jsem ho ve Velvarech, ale raději jsem si ho nevšímal," říká jeden z chlapců, který se spolužáka dodnes bojí.
