To je jeden ze závěrů, ke kterému došla analýza ministerstva školství. Ta se zaměřila na to, jak školy v loňském školním roce využívaly inkluzivní opatření. Stejně vidí situaci čerstvě zveřejněná zpráva České školní inspekce za první pololetí letošního školního roku.
Ministerstvo, kterému na začátku roku chyběly v rozpočtu na inkluzivní opatření tři miliardy korun, na to zareagovalo tím, že přiškrtilo penězovod. Asistenty rozdělilo do dvou kategorií. Na platy části z nich budou školám posílat méně.
Kromě toho ministerstvo hodlá zjednodušit množství administrativy, s níž se musí vypořádávat učitelé. To by mělo být hotovo do konce roku. Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) nejde o dramatickou změnu, spíš o revizi nastavení. „Z analýz nevyplývá, že by systém inkluzivních opatření vyžadoval nějaký zásadnější zásah,“ říká ministr.
Co má dělat asistent
Méně papírování učitelé i ředitelé škol určitě uvítají, snížení asistentských platů méně. Už teď mají pomocníků nedostatek. Jenže podle ministerstva školství školy asistenty z velké části nevyužívají způsobem, který by odůvodnil plat blížící se výši platu začínajícího učitele.
Asistent pedagoga
|
„Ukazuje se, že často fungují spíše jako osobní asistenti žáka než asistenti pedagoga,“ říká Plaga. Nelíbí se mu ani praxe, kdy učitel posadí žáka s asistentem stranou. „Je to alarmující. V takovém případě žádné společné vzdělávání neprobíhá,“ dodává ministr.
Podle zprávy školní inspekce jsou mezi školami i mezi jednotlivými učiteli obrovské rozdíly v tom, jak pedagogické asistenty využívají.
„Někteří učitelé neumějí s asistenty pracovat, spolupráce může být pouze formální a v důsledku neefektivní,“ konstatuje zpráva, která vychází z analýzy více než 700 škol. Problém inspekce vidí tam, kde se asistent věnuje výhradně nebo převážně žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, i tam, kde se na vyučování nepodílí.
„Tím je do značné míry popřena jeho role asistenta pedagoga, který má pomáhat učiteli a věnovat se podle potřeby i ostatním dětem ve třídě,“ uvádí náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Situaci, kdy učitel dvojici žák–asistent vyčlenil a nechal výuku žáka jen na asistentovi, viděli inspektoři v každé páté navštívené hodině. Asistenty jsou přitom nejčastěji středoškoláci, kteří prošli 120hodinovým kvalifikačním kurzem. V pětině případů zase všechnu práci zastal učitel a asistent se na ní nepodílel.
Partner, ne sluha
„Velký problém je, že neexistuje žádný standard, který by práci asistenta popsal. Tak je na různých školách pojímána různě,“ říká Andrys.
„Řada škol opravdu neumí asistenty využít,“ souhlasí ředitel Základní školy Lyčkovo náměstí v Praze Jan Korda. Na škole, která se profilovala jako inkluzivní už dlouho před oficiálním zavedením inkluze, buduje funkční systém spolupráce učitele s asistentem patnáct let.
Že by pomohlo snížení platů té části asistentů, kteří spíše než pedagogovi asistují žákovi, si nemyslí. I tuto práci je tam, kde je potřeba, zaplatit. „Jde o práci s handicapovaným dítětem,“ upozorňuje Korda s tím, že za 14 tisíc hrubého se do ní moc lidí nepohrne. Pokud by ministerstvu doporučil na něčem šetřit, tak nikoli na kvalitě, ale na kvantitě.
Platy pedagogických asistentů spolknou velkou část rozpočtu na inkluzi a poradny je doporučují i těm dětem, pro něž existuje vhodnější podpora, například i u mírných poruch učení. Rozpočet tak zbytečně bobtná.
Překážkou inkluze jsou plné třídy a nedostatek asistentů, míní učitelé |
„Po roce a půl je vidět, že se do systému zařadilo extrémně hodně dětí, proto je drahý. Je otázka, jestli je nutné hned každému psát asistenta,“ říká Korda s tím, že u řady dětí by bylo mnohem užitečnější, kdyby se učitelé naučili respektovat odlišnost dítěte a podpořili je. Tam, kde je asistent potřeba, by však měl být odpovídajícím způsobem ohodnocen.
Aby vše fungovalo, jak má, závisí podle něho především na učiteli a na tom, jak si s asistentem „sednou“. Na učiteli také je, aby se naučil, jak ho do výuky zapojí. „Pokud asistenta přijme jako partnera a ne jako sluhu, je vyhráno,“ říká Korda.
