Každý, kdo bude chtít někdy podfouknout šéfa či podřízené, obchodní partnery či prostě sousedy, mohl se zadarmo naučit vysoké škole triků.
Než popíšeme závěrečnou superfintu, kterou by našim politikům mohli hrdinové filmu Podraz Redford a Newman závidět, zopakujme si některé slavné figury v naší škole.
1. Zastrašování. Zastrašený soupeř je méně sebevědomý a nechá se snadněji přelstít. Topolánek před volbami zastrašoval Paroubka tím, že ví o jeho vztazích s organizovaným zločinem, naopak Paroubek těsně před vyhlášením výsledků pronesl plamenný projev, ve kterém svého soupeře obvinil z puče a podvodu.
2. Ponižování. Má podobný účel jako zastrašování. Když uděláte ze soupeře ubožáka, ořezávátko, outsidera či podržtašku, ztratí sebedůvěru. Má to však jednu nevýhodu – nesmíte tomu sám uvěřit, nebo vás takový outsider zle překvapí. To se stalo Paroubkovi. Tak dlouho Topolánka tupil, tak dlouho poukazoval na jeho sníženou inteligenci, až na to doplatil.
3. Blufování. To patří už ke hře samé. Pokud chcete někoho podvést, musíte se zálibně olizovat, že máte v ruce vyšší karty, než jaké ve skutečnosti třímáte. Hned po volbách se to podařilo Paroubkovi. K smrti vyděsil ODS svými řečmi o přeběhlíkovi z trojkoalice, kterého prý určitě má.
4. Nátlak. Pokud si nejste jisti svými spojenci, musíte je přitlačit ke zdi, aby nepodrazili oni vás. Tak to udělal Paroubek, když kontroloval lístky svých poslanců při hlasování o předsedovi Sněmovny.
5. Odkopnutí. Když hrajete tvrdě, nejsou vám k ničemu partneři, kteří vám neprospívají. Neřiďte se žádnými sliby, natož pak smlouvami. Odkopněte je. Tak opustil Topolánek lidovce a zelené.
6. Dvojaké jednání. Paroubek jednal s Topolánkem naoko. Ve skutečnosti se dohodl s Kalouskem na tom, že lidovci přestoupí ke komunistům a sociálním demokratům. Když se mu podařilo Kalouska přesvědčit, vykašlal se na Topolánka. Jenže to bohužel nevyšlo...
7. Využití vlivných známých. Nemusí vás mít rádi, ale když jdete do podrazu, musíte z nich vytěžit maximum. Tak jako Topolánek vytěžil Klause. Nebýt jeho, určitě by teď neměl možnost usilovat o druhou vládu s "přeběhlíky".
Samozřejmě, těch fines bylo víc a některé tak jemné, že oba podrazníci ani nevěděli, že je dělají.
Skutečné podfukářské mistrovství však přichází na řadu až teď. Zdá se, že Topolánek získal jednoho muže z Paroubkova tábora. Možná skvěle blufuje, ale soupeř rozhodně bledne děsem.
Neztrácí však vynalézavost. Sledujme tu brilanci! Dříve než bude schvalována vláda, kterou může podpořit Melčák (nebo někdo jiný z tábora ČSSD), má být nahrazen Vlček Vlčkem, aby si uchoval křeslo.
Je to ďábelská lest. Vlček sice odstoupí, jak slíbil, ale hned bude zvolen znovu. To vyrazí Topolánkovi karty z rukou. Když mu totiž Melčák (nebo jiný zrádce) nedá podporu, Topolánek padne a Vlček bude moci jmenovat premiérem Paroubka!
Melčák ani jiný sociální demokrat se už nebudou moci vymlouvat na to, že hlasovali pro stabilitu. Kdyby vzali šanci svému předsedovi ve prospěch předsedy ODS, byli by právem politicky lynčováni.
Ale vyjde Paroubkovi finta? Uvidíme ve středu... Jak známe z filmů a literatury, podfukáři mohou být osoby vcelku sympatické. Kdo nikdy nesnil o tom, že vypeče svého nepřítele?
A když tedy podrazníci nehrají s našimi penězi a nezabíjejí se, můžeme je sledovat pro pobavení. Přejme si, aby jednomu z nich superpodraz vyšel. Jinak jim totiž nezbude než udělat mnohem horší podraz na voliče. Velkou koalici nebo opoziční smlouvu.
