„Cvrčku, Cvrčku, Cvrčku,“ volají jedna přes druhou malé skautky, když si balí batohy na výlet. Dostaly za úkol si vzít jen deset věcí. „Naučí je to samostatně rozhodovat,“ vysvětluje Cvrček, jinak občanským jménem Lucka Prokešová.
Zatím to však vypadá jako na bazaru. Holky lítají kolem stanů a vymýšlejí, co by mohly vynechat, aby si ulevily pro jinou „potřebnější“ věc. „Ty si nebereš vodu?“ ptá se jedna. „A ešus, máš? Holky, a máte toaleťák?“ rozčísne handrkování Uzlík.
Nevím, jak samostatné rozhodování, ale kooperace ve skupině jim jde určitě. Jsou však i takové, které nad úkolem vyzrály s přehledem. „Mám jen šest věcí, klidně ti něco vezmu k sobě,“ nabízí se jedna Pěnkava. „Obleču si na sebe troje spoďáry a plavky nahoru,“ vysvětluje, jak vyzrála nad zadáním.
„Je to taková celostní příprava na život,“ vysvětluje přínos skautingu Lucčina sestra Šárka. Sama by mohla fungovat jako příklad toho, jak Junák pomáhá dětem dospět.
Nejdřív si nedovedla představit, že by někdy vedla oddíl. „Obávala jsem se toho množství práce, které jsem viděla,“ vysvětluje Šárka, která do skautu chodí od osmi let. Ve čtrnácti už začala vést - jako takzvaná rádkyně - družinu holek. Zlom nastal, když nastoupila na vysokou školu. Její vedoucí se kvůli rodině stáhla a na ni postupně přešly veškeré povinnosti, dodává dnes už dostudovaná medička.
Nejdřív postavit přístřešek v lese, pak šup na řízek s kaší
Část dětí se zatím courá z lesa. Mají za úkol nanosit dřevo na oheň. Další skupina si v lese staví přístřešky. Holky trénují, jak budou na výšlapu bivakovat. Lucka je jednou za čas přijde zkontrolovat. Byť bych některým z přístřešků mnoho nadějí v blížící se bouřce nedával, Lucka chválí. „Sebedůvěra je důležitá, osvobozuje,“ říká studentka práv, která je v organizaci od šesti let.
V táborové kuchyni to začíná vonět. Chystá se pro někoho vrchol dne - řízek s kaší. Děcka chtějí pomáhat, ale smějí jen k některým pracem. Oloupat brambory, zeleninu do polévky. „Na maso ne,“ odhání je Pítrýsek, skautka rádkyně. Byť teenagerka, už má taky na starosti několik holek. Řízky však budou obalovat jen ty, kdo mají potravinářský průkaz. I tady se musí, byť to v polní kuchyni na první pohled nevypadá, dodržovat hygienické a jiné předpisy.
„Kolik papírů musíme mít? Takže: prohlášení o bezinfekčnosti, papíry na hlavu (potvrzení o způsobilosti pro práci s dětmi), potravinářský průkaz,“ vyjmenovává namátkou Lucka. „A pak všelijaká povolení od obce a jiná hlášení. Ale o tom skautský tábor není,“ mávne nad nutnou byrokracií. Povolením se začíná věnovat tak tři měsíce před začátkem tábora. Víc ji však těší příprava samotného programu. Tomu věnují v podstatě celý rok.
