„Říkáme mu Mates,“ prozrazuje zástupce velitele „Svatováclavského“ praporu Jan Pařík. Sofistikovaný počítačový systém s obřím projekčním plátnem, lasery a vysokofrekvenčními kamerami Táborští přezdívají podle svého kolegy a kamaráda Martina Marcina, který před dvěma roky padl při útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu.
„Na jeho památku, byl totiž výborný střelec,“ dodává Pařík.
Tenhle nejmodernější střelecký simulátor z dílen české pobočky Saabu ze Slavkova u Brna je ale na hony vzdálen počítačovým střílečkám a „videohrám“. A taky trenažérům, které čeští vojáci dosud při výcviku používali.
Zážitek je totiž maximálně realistický. Od zbraní přes po zvuk až po skutečný zpětný ráz zbraně po každém výstřelu.
Lasery a vysokorychlostní kamery
Celou jednu stěnu simulátorové místnosti zakrývá projekční plátno, na které speciální počítač promítá nejrůznější typy terčů, ale i taktické situace s nepřáteli.
Martin Marcin Štábní praporčík in memoriam. Do armády vstoupil v roce 2003 a působil nejprve jako řidič a instruktor u zabezpečovacího praporu. Pak sloužil u ženijního praporu v Bechyni, se kterým prošel i dvěma zahraničními misemi v Kosovu. Od roku 2011 se stal příslušníkem 42. mechanizovaného praporu v Táboře. Absolvoval s ním tři zahraniční nasazení v Afghánistánu. Při tom posledním přišel 5. srpna 2018 spolu s Kamilem Benešem a Patrikem Štěpánkem o život, když na ně při patrole v okolí základny Bagrám na východě Afghánistánu zaútočil sebevražedný atentátník. Prezident Miloš Zeman mu udělil 28. října 2018 in memoriam medaili Za hrdinství. |
Pár metrů od ní je pak palebná čára s projektory a ve vyvýšeném patře u stropu prosklená řídící centrála obsluhy se srdcem a mozkem celého simulátoru. Asi půldruhého metru velkou černou skříní, prošpikovanou počítačovými systémy a ovládacími terminály a monitory.
Cvičit střelbu zde mohou vojáci prakticky ze všech ručních zbraní, které má jednotka ve výzbroji. Pistole, útočná puška Bren, kulomet, odstřelovací puška i RPG. Všechny jsou naprosto totožné s originály, mají stejnou hmotnost včetně rozložení váhy a každý výstřel má autentický zpětný ráz.
Umožňuje to stlačený oxid uhličitý (CO2) ve speciálních zásobnících, kterou se zbraně místo munice „nabijí“. Jeho množství určuje typ zbraně. Díky stlačenému plynu zbraň po každé ráně na rozdíl od videoher v ruce reálně „kopne“, když uvolnění plynu při každém výstřelu mechanicky pohne se závěrem hlavně.
Místo střely však k cíli na plátno vyšle laserový paprsek a díky vysokorychlostním snímacím kamerám počítač s přesností na desetiny milimetru přesně vyhodnotí, kam kdo mířil, střílel a zda zasáhl.
Systém počítá s přesnou balistickou dráhou trajektorie včetně vlivu povětrnostních podmínek, které jsou zrovna nasimulovány. Účinky zásahu cíle tak vyhodnocuje přesně podle nastavené vzdálenosti, možné zranitelnosti cíle, typu použité zbraně a munice, dopadové rychlosti, úhlu dopadu i zda střelec stál, klečel nebo ležel.
Úspory jdou do statisíců
Každá zbraň je protkaná polohovými senzory, které přenášejí informace do řídícího počítače pro monitoring stavu zbraně a vyhodnocení správné manipulace se zbraní během cvičení. Je možné tak sledovat, jakým způsobem voják tiskne spoušť, zda při výstřelu zbraň nestrhává nebo nenaklápí. A umí také simulovat závadu zbraně.
Počítač i obsluha přesně ví, co se se zbraní děje a hlavně kolik má „nábojů“. Nedovolí tak vystřelit vícekrát, než by ve skutečnosti bylo možné. Jedinou možností je vyměnit zásobník.
Podle Paříka má střelecký simulátor takové úrovně jednu podstatnou výhodu. „Oproti výcviku s ostrou municí, je nesrovnatelně bezpečnější a hospodárnější. Během ostrých střeleb třeba šesti lidí, pokud použijeme všechny zbraně mechanizovaného družstva včetně kulometu a RPG, jdou náklady do desítek až stovek tisíc korun, podle počtu vystřílené munice,“ vypočítává.
Tady jsou výstřely pouze simulované, takže odpadají i náklady spojené s terči. A trénovat lze navíc v jakémkoliv počasí. Systém umí nasimulovat hustou mlhu, sněžení, déšť či vichřici - tedy podmínky, za kterých by řídící střeleb v reálu vojáky kvůli bezpečnosti na střelnici možná ani nepustili.
Jistě, k dokonalosti chybí už jen to, aby na střelce u simulace skutečně pršelo, mrzly mu prsty nebo proti němu foukal ostrý vítr s pískem. Zážitek je to ale i tak velmi věrný a podle Paříka umožňuje komplexní střelecký přípravu. Pro nováčky i zkušené bojovníky.
Střelecké chyby odhalí počítač
Neznamená to, že by na reálné střelby rezignovali, tady však každý voják může projít základy manipulace se zbraní a bez rizika odstranit i závažné chyby v technice střelby.
MILES je mrtev. Vojáci poprvé zkoušejí nové soubojové lasery |
Díky senzorům je každý výstřel pečlivě analyzován. Instruktor pak může na podrobném grafickém výstupu hodnotit pohyb zbraně během míření, přesnost zásahů, rytmus střelby a nabíjení nebo třeba správnost postupu při závadě na zbrani.
Trénovat střelbu na simulátoru lze individuálně na nepřeberném množství statických či pohyblivých cílů. Nebo v maximálně šestičlenných skupinách trénovat i taktiku, komunikaci, rozhodování, koordinaci střelby, rozdělení cílů či priorit.
K tomu slouží velké množství předpřipravených a upravitelných scénářů. Od vesnice v afghánských horách přes pouštní krajinu někde v Africe až po simulace teroristických útoků nebo boj ve městě.
Jen pro představu. Úkolem jednoho ze scénářů je eliminovat nepřátele v domě s minimem munice. Když dvojice spolubojovníků, každý s jedním zásobníkem, prochází domem, nemluví spolu a nerozdělí si sektory a pálí současně na stejné protivníky, misi nikdy nesplní. V půlce jim dojdou náboje.
V naaranžovaných situacích se takhle učí vojáci bojovat v rozmanitém prostředí. Záleží jen na tom, jaký scénář jim instruktor výcviku pustí. „Jsou tam právě i taktické scénáře, které se věnují součinnosti a komunikaci v týmu,“ konstatuje Pařík.
Spektrum je velmi široké a variabilní. „Určením obtížnosti, třeba umístěním terčů na delší vzdálenost nebo povětrnostními podmínkami, můžu vytvořit situaci, kterou nováček nemá šanci splnit, ale zkušenější voják si s ní poradí,“ dodává.
Jeho jednotka má simulátor teprve od října. Jako první v české armádě. Předtím ho táborští vojáci, náležící ke 4. brigádě rychlého nasazení, testovali ve vojskových zkouškách. Za pár týdnů dostane stejný systém také druhý klíčový bojový prvek armády - 7. mechanizovaná brigáda v Hranicích.
