Šílený název mladého tělesa a jeho stěží určitelná hudba

Pestré promíchávání - dříve obvyklý termín fúze u na takový druh směsic již skoro nestačí - se na naší scéně stupňuje. Pianista a skladatel Tomáš Sýkora, ročník 1979, absolvent klasických hudebních vzdělávacích institucí, vedl roku 2008 album své skupiny NEDABA. Spojovaly se v něm různé směry a koncepce dnešního jazzu. Ale teď je tu CD jeho orchestru s téměř nečitelným a nevyslovitelným názvem, který prý ho napadl ve snu.

Ten orchestr se jmenuje Wrgha Powu Orchestra a to CD nese název OpoPOP. Dlužno dodat, že jednu desku soubor již vydal, a to předloni – pod titulem Kapiloongo.

O albu

Wrgha Powu Orchestra: OpoPOP

CD, stopáž 60:17 minut, vydala firma Mots Music.

Obal alba Opopop souboru Wrgha Powu Orchestra

Wrgha Powu Orchestra tvoří zmíněný Tomáš Sýkora a jedenáct mladších muzikantů (tedy příslušníků dnešní dvacátnické generace). Jejich hudba je osobitou směsicí jazzu s melodiemi občas připomínajícími i dětské říkánky, jindy až s klasickým způsobem doprovodu. Texty (v češtině a ve slovenštině) zpívá osobitým způsobem houslistka Nina Marinová. Soubor svým obsazením chce připomínat zmenšenou verzi klasického symfonického orchestru, v instrumentaci je tato koncepce občas výrazně cítit. Stejně výrazná je ovšem stopa jazzu. Sóla trumpetistky Štěpánky Balcarové, osobitě úsporné Sýkorovo piano, klarinet a tenorsaxofon Jakuba Šnýdla i zvuk rytmické sekce drží jazzovou základnu, která prorůstá i do aranžérské koncepce. Orchestrální zvuk tu osciluje mezi minimálním big bandem a ještě minimálnějším symfonickým orchestrem.

Wrgha Powu Orchestra

Složení Wrgha Powu Orchestra

Tomáš Sýkora – piano, samply, Jakub Šnýdl – klarinet, tenor sax, zpěv, Nina Marinová – I. housle, zpěv, Štěpánka Balcarová – trumpeta, Milan Jakeš – II. housle, zpěv Michal Šťulík – akordeon, Ilia Chernoklinov – viola, José De La Hoz – kytara, Šimon Marek – cello, Vlado Micenko – kontrabas, baskytara, Dušan Navařík – flétna, zpěv, Petr Mikeš – bicí, perkuse.

Sborové vstupy buď mužského nebo smíšeného sboru do toho vnášejí některé prvky popové sazby, ale těm se celá koncepce vzpírá: mimo jiné i občasným používáním elektroniky a zejména závěrečnou skladbou Ag´l mags: směsicí, která pro posluchače může zůstat hádankou. Sýkora prý náhodným účastníkům položil otázku, co pro ně tohle záhadné slovo může znamenat. Jejich odpovědi pak zakomponoval do směsi elektronických zvuků i akustických vstupů svého souboru, laděných jazzovým i klasickým stylem. Nahrávka končí třemi frázemi piana v čistě průhledném klasickém zvuku. Něco takového se v domácí produkci snad ještě neobjevilo.