"Chci, abychom byli v Evropské unii, a půjdu hlasovat pro," říká. Přes svůj věk stále podniká. U řeky Nisy vlastní pět tenisových kurtů.
Je na nich správcem a zároveň učitelem začínajících hráčů. Pozemky pod dvorci si koupil před dvěma roky ze stotisícového odškodného právě za totální nasazení v Německu.
Kurty stavěl úplně sám dva roky. Věnoval na ně našetřenou penzi, prodal dvě chaty. Přivydělával si jako vymahač dluhů pro nedalekou mlékárnu, sháněl klienty pro pojišťovnu. Postavení dvorců ho stálo skoro 5000 hodin práce.
Vrba si myslí, že v Evropské unii bude dobře hlavně šikovným lidem. Podle něj prosadí své nápady snadněji než dosud i za hranicemi České republiky. Když třeba někdo vymyslí nějaký výborný sýr, může s ním zkusit štěstí i v Londýně nebo v Paříži.
"Lenoši si ovšem pochopitelně ještě víc pohorší," prohlásil. Sám se musel odmala pořádně se ohánět.
Už v deseti letech sbíral továrníkům na dvorcích v Pečkách u Kolína tenisové míčky.
Výdrž se mu hodila při totálním nasazení. Na tři roky nucených prací v Německu ale nevzpomíná rád. Viděl nepočítaně rozbombardovaných německých měst včetně Berlína a bál se každý den o život. A práce? Strašná. Bruska mu dokonce obrousila prsty.
Ale totální nasazení bylo k něčemu i dobré. Vrba tam dělal s francouzskými učiteli, nechtěli mluvit německy, a naučili ho svou řeč. Dodnes si pamatuje francouzské písničky a hraje je na kytaru.
Třeba právě na Mallorce, kde platí v klubu skoro pro 200 lidí za velkou hvězdu. Zpívá totiž česky, německy, francouzsky i španělsky. "Já už v Evropě vlastně pár let jsem," podotkl.
