V diplomacii prý platí, že když někdo řekne ano, znamená to možná. Když řekne možná, znamená to ne, a když řekne ne, znamená to ano.
Řeč tří králů patu, tedy obou šéfů stran a šedého vlka z Hradu, je stejně zapeklitá. Kdybychom je brali doslova, museli bychom si nad výběrem nejmocnějších mužů v zemi zoufat.
Je to naopak: jsou stejně důmyslní jako Jacques Sauniére a jejich věty jsou šiframi. Všechna slova jsou vlastně zbytečná a není o čem mluvit. Celé takzvané vyjednávání se dá popsat jako dětská hádanka o slepici a vejci.
Co bylo dřív? Schválí dřív Paroubek Topolánkovi středopravý program a pak za to dostane šéfa Sněmovny? Nebo povolí Topolánek Paroubkovi šéfa Sněmovny za to, že pak bude možná schválen středopravý program?
Člověk nemusí být univerzitami honěný politolog, aby viděl, že obě možnosti nejsou nic jiného než válečná lest.
Když dostane Topolánek programový slib, může za to dát svým soupeřům klidně i Konsolidační agenturu a paní Kafkovou nádavkem. Bude si moci dělat, co chce, neboť malí spojenci jsou mu z nutnosti věrní.
Naopak, když se sociální demokrat stane předsedou Sněmovny, přijde ODS o výhodu toho, že je na tahu. Paroubek by dostal možnost sestavit napotřetí vládu... To samozřejmě nechce nikdo z účastníků politického zájezdu říci naplno.
Veřejnost nechce vidět malé kluky, kteří si nejsou ochotni dát přednost ve dveřích, leč uvážlivé státníky.
Podobně prezident nemůže nikdy připustit, že jeho sympatie patří straně, kterou založil, byť ji vede "falešný a prázdný" Topolánek. Veřejnost chce vidět tatíčka, nikoliv straníka, který má pod střízlivými šaty křiklavě modré tílko.
Všichni tedy mluví zakódovaně, tak, že by jejich řeči nesporně zaujaly i profesora Langdona ze Šifry mistra Leonarda.
Když totiž Topolánek říká "Předčasné volby si nepřejeme, ale možná to k nim spěje", může ve skutečnosti myslet: Už mám plán do voleb připravený a vyhrajeme je. Střez se, Paroubku!
Nebo: Lidičky, podívejte, co mi to ten Paroubek dělá! Za to, že budete muset zase znovu poslouchat naši kampaň, může jeho neústupnost. Nebo to prostě jen znamená: Já už toho mám dost.
Naopak Paroubkova slova o šesti či sedmi možnostech mohou znamenat: Lidičky, podívejte, ten hloupý Topolánek vás chce svrhnout do pekla nové volební kampaně. Nebo: Stejně nakonec musíš udělat to, co chci já, Topolánku. Tak si už jednu z těch oprátek, kterou ti chystám, vyber.
Když Václav Klaus zve Topolánka na Hrad a tváří se, že je nestranným prezidentem, říká: Mirku, musíme to sehrát s kamennou tváří. A když si Topolánek kormutlivě stěžuje, jak mu pan prezident svázal ruce, vzkazuje: Vidíš, Vašku, já to klidně zvládnu.
Kryptogramy v Brownově knížce však někam vedou, hrdinové podle nich nakonec najdou svatý grál. Šifry našich hrdinů nevedou nikam. Točí se v kruhu jako dětská hádanka o slepici a vejci.
Existuje však ještě jeden způsob řešení hlavolamů. Předvedli jej Kolumbus a Alexandr. Kolumbus postavil vejce na stůl a Alexandr rozťal gordický uzel. Český pat potřebuje stejně energické a nečekané rozluštění. Vysedět se nedá.
Dokud však někdo na něco překvapivého nepřijde, politici budou nad řešením sedět, i když vědí, že nic nevysedí. Inu, ona moc nemá jen příjemné stránky...
