Tradiční protestantské církve u nás širokou veřejnost prakticky nezajímají – o žádnou katedrálu se se státem nepřetahují a představují minoritu okolo 5,7 procenta české populace. Ale teď hladinu rozčeřil misionář, překladatel a pastor Alexandr Flek. Jeho tým spustil špičkovou kampaň k novému překladu Bible. S genialitou PR stratégů jej dokázali prezentovat coby "žhavou novinku“. Flek vypráví, kterak na překladu kutal patnáct let – ve spolupráci a Pavlem Hoffmanem, jenž pracoval na novozákonních knihách, a Jiřím Hedánkem, odborníkem na Starý zákon.
Flek pronikl do televize, rozhlasu, tisku. Na internetu nejprve hodiny odpočítávaly čas do vydání titulu zvaného Bible: Překlad 21. století; a po "dni D" se tam objevily pěkně vypravené překlady v psané i poslechové verzi. Populární herci četli překlad s chytlavým titulem B21 v Betlémské kapli. Flek vydal letáky a šampusem pokřtil cédéčka, na nichž je B21 namluvená rovněž herci. První recenze byly bez výjimky přejné.
Nechyběl ani happening – celonárodní čtení překladu ve více než stovce měst. Podle zákonů marketingových postupů to byl pouhý začátek. Neuplynul ani měsíc a tým stojící za novou Biblí vypustil zprávu, že má prodáno čtyřicet tisíc exemplářů z vytištěných padesáti. Není sice jasné, zda se tím myslí odbyt u koncového zákazníka či počet rozvezených výtisků, v každém případě jde o číslo na tuzemské poměry záviděníhodné. B21 lze vidět v knihkupectvích i v supermarketech.
Zatímco loni na podzim vyšly bez valné pozornosti dva historicky etablované překlady, Bible kralická a Český ekumenický překlad, v luxusních synoptických vydáních, kampaň okolo B21 vytvořila precedens, který zejména v menších protestantských církvích může vytvořit mentalitu "před" a "po" Flekovi.
Tým okolo B21 zároveň umně tlačí na vlasteneckou notu. V rozhovorech Flek lituje, že jako "duchovně a kulturně vyspělý národ jsme měli běžně k dispozici za posledních čtyři sta let jen dva překlady – kralický a ekumenický". Bylo jich sice, fakticky vzato, daleko více (dílčích až 14), ale zjednodušená hesla propagaci pomáhají. Až na sporadické, korektní a smířlivé výhrady odborníků z teologických fakult a distanci, kterou dala na vědomí Česká biskupská konference, zatím nezazněly serióznější kritické hlasy. Poněkud dezorientovaná média pojala fenomén B21 především zpravodajsky a jeho výklad ponechala výlučně na Flekovi.
Dvojí cílení
Ta kampaň má dvě tváře. Flek se dokáže učinit zajímavým pro sekulární společnost: hovoří o tom, že býval "křesťanský úleťák“, pronásledovaný za minulého režimu StB, protagonista "duchovního undergroundu“ i alternativní hudební scény, jenž teď zkrátka přinesl Bibli, "jaká tu ještě nebyla“. Korektně u B21 přiznává určité překladatelské kompromisy v zájmu čtivosti. Rád mluví o Bibli velmi obecně, coby o základním kamenu evropské civilizace, a touží zvyšovat "biblickou gramotnost českého národa“.
Muž úkoluPsal se počátek 90. let a Alexandr Flek zažil povolání shůry, aby přeložil novou, čtivější Bibli. |
Směrem vnitrocírkevním je jeho poselství poněkud odlišné. V kruzích mu nejbližších prezentuje B21 coby nejvěrnější dostupný překlad Bible do češtiny. Právě věřícím udal několik tisíc výtisků ještě před vydáním, i proto ten závratně rychlý prodej. V širším společenství evangelických církví imponuje masivním vystoupením na sekulárním trhu; distribučně nachází spojence i tam, kde je možná ani sám původně nehledal. Početně nevelké církve, skrytě a možná i nepřiznaně fascinované úspěchem, žasnou nad formátem kampaně. B21 je pro ně zatím fakticky nekritizovatelná. PR církve tradičně neumějí, léta marně sní svůj sen o růstu - a nyní jen zírají, jak se to dělá.
Kafe, cigára a pravda
Kromě toho Flek dokázal vyhrát "tajný závod“ s konkurencí. Za dva až tři měsíce totiž zveřejní kompletní a hustě opoznámkovaný text - Český studijní překlad - Křesťanská misijní společnost (KMS), vzešlá z podobně charizmatických kruhů jako Flek. Na podzim chystají katolíci vydání Jeruzalémské bible a není vyloučeno, že právě porážka v neoficiálním závodě přispěla k odmítavé reakci biskupů.
Jistě, tohle soupeření je spíše jen tušené. Zato je však nesporné, že od počátků svého křesťanského života měl Flek spadeno na Český ekumenický překlad (ČEP), mezikonfesijní dílo pořízené v letech 1961 až 1979 (a později několikrát revidované). Za třicet let se ho prodalo hrubým odhadem 800 tisíc až 1,2 milionu výtisků a dnes se podílí asi 80 procenty na domácím prodeji všech Biblí. Na text, který vznikl z iniciativy protestantských církví, nicméně uznávají jej a používají i pravoslavní a katolíci, Flek v minulosti nejednou útočil. Jinak benevolentní ředitel Centra biblických studií profesor Petr Pokorný nakonec v březnu 2008 oficiální tiskovou zprávou dementoval tvrzení skupiny okolo B21, že ČEP byl ovlivněn komunistickým prostředím. Flek zmírnil rétoriku, ČEP si prý váží, jenom sem tam utrousí, že "zatímco Bible kralická vznikala v postu a modlitbách, ČEP při kafi a cigaretách“. Ve skutečnosti je jeho ambicí ČEP nějakým způsobem nahradit. Jak by ne, když chce do sedmi let prodat milion výtisků B21.
Podaří se mu takový kousek? Těžko předpovídat. Trh s Biblemi je extrémně specifický, zatížený rozdáváním exemplářů zdarma i dozvuky problematické cenové politiky. Je možné, že Flek, jenž nyní s pokerovou tváří vystupuje coby představitel veškerého českého křesťanstva, zvedne zájem i o jiné překlady a na jeho aktivitě "vydělají“ i jiné církve. Je však taky možné, že se mu rychlý start vymstí a prodej poklesne. Fleka to příliš trápit nemusí, neboť tým B21 se pohybuje v tržním prostředí jen naoko. Vydavatelé nejsou placeni z prodaných knih - během oněch patnácti let si vypracovali podpůrnou dotační síť, v níž figurují granty neziskových organizací či dary jednotlivců i církví, které například umožnily zavážet CD s načtenou B21 do Levných knih za směšnou cenu.
Staré víno do nových měchů
Flekova osobnost je mimořádná a barvitá. Jeho duchovní začátky jsou spojeny s náboženským hnutím Voda života, spirituálně vzrušeným směrem, oslovujícím zejména moderního a církví nedotčeného člověka. V Československu se uchytil koncem osmdesátých let minulého století a zažil dramatický růst. Šlo o křesťanský underground čelící jak komunistickým úřadům, tak nedůvěře tradičních církví. V dřevních dobách se Voda života napojila na švédský proud tzv. hnutí víry kázající "evangelium prosperity“. Podle této nauky věřit znamená zároveň nemít hmotné starosti ani nemoci; věřící přitom nemají nárok na bohatství a zdraví z hédonistických důvodů, nýbrž k misijním účelům. Voda života v této fázi rostla i vykazovala řadu sektářských rysů, zneužívání autority a vážně poškozovala citlivější a labilnější jedince.
Co se knihy knih týče, nastal paradoxní jev. Jako by staré víno - tedy Bibli kralickou - lidé z Vody života tehdy lili do nových měchů (ateistická mládež). Mladí křesťané brali do rukou 400 let starý překlad ("první český samizdat“, jak říká Flek Bibli kralické), který je okouzloval poetičností, ale zároveň mátl záplavou archaismů. ČEP odmítli jako málo doslovný. Katolické Bible ani nezaregistrovali, ostatně zlé jazyky o Flekovi tvrdí, že během první papežovy návštěvy v Praze vymítal z českého národa ducha katolicismu...
V tomto entuziastickém období, psal se podzim 1991, Alexandr Flek zažil povolání shůry, aby přeložil novou, čtivější Bibli, s níž by nově věřící neměli takovou nesnáz. Biblické jazyky tehdy ještě neovládal, myšlenka však uchvátila. Vznikl misijně orientovaný Nadační fond Nové Bible kralické, na Vodě života nezávislý. Křesťané i z jiných církví do něj přispívali s mimořádnou obětavostí. Flek umí nadchnout! Mělo se za to, že půjde o rychle pořízenou jazykovou úpravu Bible kralické, která se zreviduje podle anglických překladů. Charizmatiky v této fázi přitahovala osvědčená "značka“ a projekt byl znám jako Nová Bible kralická, aniž byla blíže vysvětlena faktická souvislost se "starou“ Biblí.
Flek začal studovat teologii a biblistiku ve Švédsku (absolvoval 1998) a ve své církvi poněkud ztrácel vliv. Po návratu se vrhl na překlad. Jak se úkol rozrůstal, myšlenka revize slábla. Stále více šlo o klasický překlad, vycházející však i z české předlohy. Těsně před dokončením se Nadační fond Nové Bible kralické proměnil na B21. Flek to vysvětluje (poněkud neprůkaznou) anketou mezi necelými dvěma stovkami respondentů. Ve skutečnosti změnu vedla marketingová rozvaha - kralický sentiment mezitím zeslábl a šlo o to, prezentovat produkt vysoce moderní, takříkajíc počin pro naši dobu.
Quo vadis, Alexandře?
Co se kontroverzní minulosti týče, Flek dnes tvrdí, že některé názory přehodnotil. Z internetu zmizela jeho raná kázání. V rozhovoru pro magazín Dingir litoval někdejšího sklonu k černobílému vidění a neschopnosti přijímat kritiku: "Měl jsem nějakou vizi a vše na ní bylo velmi smělé, razantní, černobílé. Členy sboru jsem pak spíše než jako cíl své pastorační služby vnímal jako činitele, sloužící k naplnění mé vize. To dnes vidím jako hřích.“ "Nepředhazujte mi hříchy mládí, patnáct let jsem seděl za psacím stolem,“ řekl mi Alexandr Flek.
Svým způsobem se však dnes vrací právě ke svým začátkům, jen v daleko sofistikovanější formě. Kdysi deklaroval, že "Československo bude spasený“, dnes týž záměr nahradil distribucí B21. A jako někdejší student divadelní a filmové vědy a hluboce esteticky cítící člověk se Flek symbolicky vrátil k svým začátkům i tím, že povolal k předčítání „exkolegy“ herce. A právě jemu - synovi překladatelky pocházející z ruského Vitebsku - se stal překlad hlavní životní náplní.
Úplně nezmizel ani Flekův sklon dominovat: zatímco překladatele Bible kralické, tedy Albrechta z Kaménka, Helice, Eneáše, Cibulku, Strejce, Efraima, Jessena a Hlaváče veřejnost - s výjimkou odborníků - nezná (snad jen toho Blahoslava), B21 bude navždy tak trochu Bible Flekova.
Přinesl Bibli jednoznačnější a dramatičtější (zase to divadlo), v níž lze narazit na slova "pitomec“, "podrazák“ či v níž nádherný biblický obrat "poznat ženu“ nahradilo přímější, ale i dráždivější "milovat se“ (není divu, že liturgicky zaměřeným věřícím vstávají vlasy na hlavě). Fleka nese v jeho úsilí geniálně jednoduché rozpoznání, že tradiční instituční církve nestačí na svůj misijní úkol, přinejmenším ne v tom rozsahu, jaký si vytyčil on. Na druhé straně jeho duchovní pouť lemují také lidé, kteří dnes nenávidí církve víc než kdo jiný a nechtějí o víře ani slyšet.
Kam tedy kráčí Alexandr Flek? Chce se tento "věčný konvertita“ etablovat do tradičnější církve? Začne přednášet na některé z teologických fakult? Vydá i deuterokanonické knihy a „usmíří“ se s katolickou církví? Nebo dá svou veleúspěšnou kampaní církvím poněkud dvojznačnou lekci, že napříště je třeba po vzoru amerických církví vyztužit solidním marketingem každou duchovní činnost?
