Vymknutý pořádek světa byl, alespoň v případě Sidonie Amálie Karolíny Julie Marie Nádherné z Borutína, vyrovnán v květnu 1999. Tehdy tělo mrtvé baronky spočinulo na rodinném hřbitůvku ve Vrchotových Janovicích. Čtyřicet devět let byla katolička, česká šlechtična německého jazyka, pohřbena na anglikánském hřbitově v Denhamu, západně od Londýna. Do exilu odešla v září 1949 za pomoci převaděče, protože výjezdní vízum nedostala. Aby získala prostředky k přežití, prodala Rilkovy dopisy. (Jejich úplné knižní vydání, obsahující 348 dopisů, tedy Rilkovu a Sidoniinu korespondenci z let 1906–1926, vyšlo v roce 2007 v německém nakladatelství Wallstein.) Ještě v květnu 1950 dostala baronka Nádherná pozvání k přesídlení do Buenos Aires, kam se provdala její přítelkyně Blanka Deymová. To už se před ní ovšem otevíral jiný prostor: v září 1950 zemřela čtyřiašedesátiletá Sidonie na rakovinu plic.
Pohled do instalace ve Vrchotových Janovicích, která je vyhrazena přímo Sidonii Nádherné a dvěma fatálním mužům jejího života - Karlu Krausovi a E. M. Rilkemu
Kniha Aleny Wagnerové je věnována především životu Sidonie Nádherné z Borutína. Její "posmrtný epilog" je pouze vhodnou ilustrací pro představu o ženě, k níž by bylo svůdné přidávat romantizující přívlastky, nicméně i v nedramatizovaném popisu se ta dáma jeví přitažlivě.
Pohled do instalace ve Vrchotových Janovicích, která je vyhrazena přímo Sidonii Nádherné a dvěma fatálním mužům jejího života - Karlu Krausovi a E. M. Rilkemu
O knizeAlena Wagnerová: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy Přeložil Vratislav Slezák, verše Karla Krause přeložila Michaela Jacobsenová. Argo, Praha 2010, 216 stran, doporučená cena 298 korun. 
Obálka knihy o Sidonii Nádherné |
Básník Rainer Maria Rilke na fotografi z roku 1900
Možná největší zásluha této knihy Aleny Wagnerové tkví v poboření nejednoho mýtu. Například o tom, že Rainer Maria Rilke "rozmluvil" Sidonii zamýšlený sňatek s Karlem Krausem poukazem na Krausovo židovství. Z Rilkova dopisu psaného 21. února 1914 je tu citováno a vyplývá z toho, že slavný básník rozmlouval Sidonii literáta Karla Krause z jiných důvodů:
"… vždyť podívejte, milá Sidie, (uvažte jeho život, uvažte svůj): on pro Vás nedokáže být nic než cizí, cizí člověk; znamenitý spisovatel, k němuž cítíte blízkost, duch, který na vašeho ducha může mimořádně dobře působit, jestliže … jestliže: ani na okamžik neztratíte odstup, jestliže nepřestanete mezi sebou a jím zachovávat byť jen nejzazší nesmazatelný rozdíl, třeba i ve sféře duchovní: neboť aťsi on je sebevětší, účel, jejž svému duchu musel dát, učinil z jeho ducha nástroj jednostranně vybroušený k jednomu určitému užití – a Vy posléze nebudete vydána líbezné, ryzí duchovnosti citlivého a sdělujícího se člověka – Vy stanete před zbraní, před ozbrojencem – a přirozená vzájemnost této kontrapozice bude plodná jen potud, pokud se budete nějak bránit, a jestliže z toho vyplyne přátelství, pak to může být jen přátelství pojaté cele ve zbraních, za tím účelem, aby se v něm uplatňovaly i ty Vaše."
Vídeňský novinář, kritik, básník a spisovatel Karl Kraus na obálce jedné z knih, které o něm vyšly
V knize Aleny Wagnerové se především potvrzuje fakt, že kouzlo dopisů a deníkových záznamů je ve vztahu ke sledovaným osobnostem nejsilnější a nejpůsobivější. Míra stylizace a expresivity je pak další věc - a k její korekci si bere slovo autorka. Ale právě prostřednictvím autentických zápisků můžeme rozeznávat myšlenkový obzor pisatelky i "ducha doby". Ten se ještě zvýrazní, promítneme-li si osobní barončiny dějiny a obecné děje, které ji obklopovaly. Na konci "dlouhého století", těsně před začátkem první světové války Sidonie ztrácí staršího bratra Jana. Posléze odcházejí Rainer M. Rilke (zemřel roku 1926) i Karl Kraus (1936), a nadto i Sidoniino dvojče, Karel Nádherný.
Zámek Vrchotovy Janovice, 30. října 2010
V dubnu 1920, ve svých čtyřiatřiceti letech se baronka provdala za hraběte Maxe Thun-Hohensteina. Manželství zkrachovalo ještě týž rok.
Cestovatelka a jedna z prvních českých řidiček automobilu se upnula k zámku ve Vrchotových Janovicích, v němž nepochybně prožila nejšťastnější chvíle svého života a který spolu s parkem okouzloval tamní návštěvníky. V závěrečné, protektorátní a poválečné kapitole, přišla Sidonie Nádherná i o tyto své hmotné statky. Možná, že v řádu zpočátku zmíněného narovnání nepravostí je i skutečnost, že v době, kdy bylo pohřbíváno barončino tělo v milovaném zámeckém parku, byl na půdě nizozemské ambasády v Praze nalezen její domněle zničený portrét od Maxe Švabinského.
Sidonie Nádherná na perokresbě Maxe Švabinského z roku 1907
Alena Wagnerová v biografii vypodobňuje Sidonii Nádhernou z Borutína jako ženu intelektuální, sečtělou, v korespondenci i dialogu jistě rovnocennou svým partnerům. Jako osobnost poněkud nekonvenční, v mnoha oblastech náruživou, občas zvláštním způsobem nerozhodnou, krásně nepraktickou reprezentantku mizejícího světa, oddanou tradici a zásadám svého stavu. Hlavně jako posluchačku, sebevědomou natolik, že se jí stalo "naslouchání jinou formou tvorby a dílem".
Hrob Sidonie Nádherné ve Vrchotových Janovicích, 30. října 2010
Poznámka k fotografiím z 30. října 2010Vrchotovy Janovice se nacházejí slabou hodinku jízdy autem z hlavního města - konkrétně nedaleko Olbramovic a Votic. Převážná část expozice náleží českému kulturnímu a společenskému životu 19. století; jde o instalaci Národního muzea, pod něž zámek spadá. Úchvatný je zámecký park, který vydá na samostatnou návštěvu. Poslední říjnový den se ovšem Vrchotovy Janovice zavírají, znovuotevřeny budou s novou sezonou - tedy v dubnu. Snímky z Vrchotových Janovic vznikly právě poslední víkend letošní návštěvnické sezony, v atmosféře již veskrze podzimní... (jch) |
