Opravdu je František Bušek-Chobot tak šílený, aby vystěhoval nejúspěšnější televizní pořad v Česku? Snaží se Primu vydírat? Je propojený s Novou? Je to celé reklamní trik pro vyšší sledovanost? Žijeme na Balkáně? Nebo ve filmu Truman show?
Reality show nám změnily život. Zrušily hranice mezi pravdou a lží a šmíráctví změnily z úchylky v národní sport. Ne že by nebylo populární už dřív, stránky novin s polonahou ministryní školství šly na dračku, ale teprve soutěže Big Brother a VyVolení definitivně posunuly hranice soukromí o několik světelných let dál. Až na práh toalety. A které hranice televize překročí příště?
Děti i odepsané hvězdy
Jednu odpověď nabízí velký svět. Kdo chce vědět, jak to u nás bude vypadat za tři čtyři roky, tomu stačí vyjet do Holandska či do Británie a dobře se dívat.
V televizi tam běží extrémní reality show z džungle nebo opuštěného ostrova, vedle nich dožívají za mizivého zájmu šesté až osmé série SuperStar a Velkého bratra.
Resuscitovat se je snaží jejich klony. Oblíbený je Big Brother pro teenagery, mladá těla jsou koneckonců mladá těla, a pokud jde o emoce, hormony udělají v tomhle věku Vladka z každého. Big Brother Senior by byl pravděpodobně nudnější, snad jen lékař by se v domě objevoval častěji.
Úspěch slaví i Velký bratr pro celebrity, ve kterém se vyhaslé hvězdy pokoušejí exhumovat vlastní slávu. Trend, který se u nás projevuje úpornou snahou každé nuly strávit aspoň chvilku u VyVolených, tak dosáhl přirozeného vyvrcholení.
Není možná daleko doba, kdy se na našich obrazovkách večer co večer objeví Lešek Semelka, Jitka Zelenková, Aleš z Lunetiku, Marcela Březinová, Jiří Pomeje a trio Black Milk v jednom domě, budou na sebe navzájem křičet, plnit úkoly a svěřovat se, jak jim chybí sex.
Moc a její iluze
Ale co přijde potom? Zahrajme si na Prognostický ústav.
Kontrola soukromí je otázkou moci. Lidé zavření ve vile dobrovolně odevzdali zásadní část své svobody a práva na intimitu, prodali ji za nejisté peníze a jistých pár týdnů slávy.
Jiní lidé si za svůj čas u obrazovek, za peníze na SMS zprávy a na přístup k webovým kamerám kupují iluzi, že jejich svobodu ovládají. Dobrovolní otroci a anonymní otrokáři.
Následovat může jen přitvrzení. Budoucnost je v interaktivitě, digitální televize a internet se o ni postarají. Lidí ochotných plnit za kousek slávy ponižující úkoly se najde vždy dost, ukazují to konkurzy na další sérii VyVolených.
Budoucí divák dostane ještě větší možnost figurky na obrazovce ovládat. Moc kdykoli se dívat se rozšíří o moc nařizovat. Prožitky a vnitřní bojíky budou stále syrovější.
Smíme se prodávat?
Až taková budoucnost nastane, vynoří se otázka, nakolik má člověk sám na sebe právo. Němec, který se nechal sníst jiným Němcem, mu dobrovolně podstoupil své tělo. Podle německé justice i podle zdravého rozumu to neměl povoleno. Nesmí-li však člověk dát či prodat své tělo, co vlastně dát a prodat smí?
Jistě, svou svobodu všichni prodáváme osm hodin denně v práci, ale kde je hranice, za kterou jít nelze? Nepřekročili ji už současní VyVolení?
S postupem televizní zábavy takové otázky přijdou. A někdo na ně odpoví. Doufejme, protože jinak se dočkáme toho, že si nějaký budoucí Vladko v přímém přenosu uvaří nějakého budoucího Michala. S bylinkovou zálivkou a mnoha dojemnými slovy při krájení.
Štefan Švec
Autor je publicista
