V prohlášení také uvedl, že už zákon o regulaci vyšetřovacích pravomocí z roku 2000 (RIPA) povoloval policistům v utajení sexuální poměr s podezřelými. "Vše ale bylo svázáno příliš mnoha pravidly," uvedl pro Daily Telegraph Herbert.
Otázka sexuálních poměrů policistů v utajení byla hojně diskutována také v případu Marka Kennedyho, který v utajení pracoval v rámci aktivistické skupiny ochránců životního prostředí z hrabství Nottinghamshire. Během svého působení ve skupině měl poměr hned s dvojicí žen, které měl podle rozkazů sledovat.
Ve skupině působil více než sedm let jako dlouhovlasý ztroskotalý horolezec s falešným jménem Mark "Blesk" Stone. Veřejnost jeho počínání ve skupině přijala s rozpaky, Herbert však policistu brání. "Myslím si, že Kennedy jednal správně. Tím, že měl s aktivistkami poměr, více zapadl do sledované skupiny. Kdyby se držel protokolů a sex odmítl, mohl se tím prozradit," uvedl Herbert.
"Nemyslím si, že je důležité, aby byly v zákoně zakotveny všechny detaily, které by regulovaly postup v podobných případech. Důležitý je obecný rámec," hájí se Herbert.
Velká volnost agentů může být chybou
Případ Kennedyho ale ukazuje, že minimální kontrola policistů v utajení nemusí být vždy optimální. Kennedy podle závěrečného hlášení celého sledování po většinu času pracoval mimo jakákoli nařízení a nedbal na pokyny svých nadřízených.
"Agent Kennedy po měsících v terénu vyhodnotil, že jedině on dokáže správně rozhodnout, jaké další kroky by měl v rámci akce podniknout," uvádí hlášení.
Kennedy během sedmi let procestoval jedenáct států a účastnil se více než čtyřiceti protestů po celé Evropě. Ve většině případů o sobě nepodal žádná hlášení a jeho nadřízení mnohdy ani nevěděli, v jaké zemi se nachází. Původní náplní jeho práce měla být provokace aktivistů k nelegálním činům jako například zastavení provozu uhelné elektrárny a mnohých dalších.
Kennedy po ukončení akce a prozrazení identity prodal svůj příběh médiím.
