Jsou všudypřítomné.
Ovšem dokážou být také velice nebezpečné. Amerického studenta Otto Wambiera, který jeden propagandistický plakát strhl z nástěnky v pchjongjangském hotelu, aby si ho ponechal na památku, to loni stálo život. Zemřel na následky severokorejského věznění.
Když jsem před lety na pár dnů Severní Koreu navštívil, obří plakáty vykukující na každém rohu mi svou bizarností učarovaly. V jejich případě se umění stalo nástrojem propagandy s dokonalostí přímo goebbelsovskou.
Průvodkyně tenkrát na moje všelijaké všetečné otázky odpovídala spíše vyhýbavě, když jsem ji však žádal, aby mi přeložila text na některém obzvlášť podařeném plakátě, činila tak se zjevným nadšením.
Kromě obligátního „Vyhlaďme americké imperialisty“, tam byly vyložené perly. Vzpomínám si na slogan, který se zvláštní rafinovaností podporoval výuku angličtiny: „Cizí jazyk je zbraň pro život i pro boj.“
Zakladatel komunistické Severní Koreji, velký vůdce Kim Ir-sen, jehož citáty plakáty stále hojně zdobí, na jednom z nich hlásal: „Čučche (místní ideologie) nezakazuje obchodovat s imperialisty. Je špatné mít zavřené dveře, pokud se naučíme zahraniční technologii, rychleji pokročíme vpřed.“
Jeho syn a nástupce Kim Čong-il pak přispěl svým oblíbeným: „Náš socialismus je neotřesitelný, jakkoliv silná je bouře.“ A jeden slogan z poslední doby, týkající se japonských imperialistů: „Jsme připraveni na dialog i konfrontaci. Japonské ostrovy včetně Tokia nejsou mimo náš dohled.“
Jak oslovit lid
Zdaleka ne všechny plakáty jsou věnovány zahraničním nepřátelům, byť dnes je prý obzvlášť oblíbený jeden, který zobrazuje zkarikovaného Donalda Trumpa napadeného sekerou a raketami, symbolicky mířícími na budovu Kapitolu.
Řada textů oslavuje úspěchy dělníků, rolníků a vědců a vyzývá k ještě soustředěnějšímu úsilí. Například: „Rozjasněme náš rok zvýšenou produkcí obilí“, případně „Zlepšeme zažívání zvířat“. Těmto ztvárněním často dominují postavy žen zářících optimistickými úsměvy.
Vedle speciální estetiky sehrávají propagandistické výtvory i jednu nečekanou roli: mohou být použity ke sledování změn v zemi. Věrně totiž kopírují priority vedení v dané době. „Při sledování těchto propagandistických děl si můžeme dobře uvědomit, jak režim mění důraz na různé aspekty své politiky,“ říká CNN Florian Knothe, ředitel Muzea hongkongské univerzity.
Poselství plakátů bývají hodně přímočará, někdo by řekl až tupě primitivní, na Severokorejce ale evidentně působí. Prý i díky barvám, jež převládají – červená, barva socialismu, a zlatá, barva prosperity, případně modrá, barva míru. Černá, představující tmu a zlo, se často užívá na protiamerických vyobrazeních.
Vedení používá plakáty také jako kanál pro šíření veřejných informací. S omezeným přístupem k televizi a internetu je to jeden z nejúčinnějších způsobů, jak oslovit lid. Například v roce 2008 vznikl plakát pro sčítání lidu. Polepili jím města i venkov a všichni pak věděli, že v určitý den musejí být doma.
