Vaření a recepty
Sledovat další díly na iDNES.tvVezměte zbytky z lisování sójového oleje, opakovaným stlačováním z nich vyrobte hutnou pastu neurčité písčité barvy. Po vysušení do vzniklých tenkých plátů zabalte uvařenou rýži. Závitky můžete podávat s trochou chilli omáčky. Právě jste vyrobili injogogi, neboli „ručně zpracovanou náhražku masa“, kterou plní své žaludky stovky tisíc Severokorejců.
V KLDR byl tento pokrm dlouho poslední záchranou před hladověním. Dnes je, tak trochu z nutnosti, jedním z nejoblíbenějších jídel, které prodávají obchodníci na stovkách pouličních trhů. Ty jsou pro chudé Severokorejce mnohdy jedinou možností, jak si sehnat něco k snědku. Místo peněz na nich totiž funguje výměna za jiné zboží.
KLDR láká turisty ze zahraničí. Ve Wonsanu zakusí luxus i testy raket |
Základem pokrmů nejnižších vrstev je rýže a vedlejší produkty ze zpracování sójových bobů. Lidé nepohrdnou ani psím masem, které však najdeme i v luxusních restauracích. Bezmasé pokrmy nejsou příliš bohaté na kalorie, obsahují však velkou porci proteinů a vlákniny. „Postačují na přirozený růst svalů a udržení hladu na uzdě. Kvůli vysokému obsahu vlákniny a proteinů jsou však tyto pokrmy obtížné na žvýkání,“ tvrdí severokorejský kuchař Lee Ae-ran.
Vysušená a vylisovaná sójová pasta, ze které se vyrábí injogogi.
Jedna z variant injogogi
Základní pokrmy mají celou řadu variant podle oblasti, kde je kuchaři vaří. V pobřežních městech se například do omáček přidávají ryby. Ve vnitrozemí zase sušená pomletá zelenina. Za minimum peněz si mohou Severokorejci dopřát i svačinu. Většinou pojídají malé placičky z kukuřičné mouky a vody. Oblíbený je rovněž pokrm zvaný dububab, jehož základem je opět odpad ze sóji a rýže. Náhražky se dočkaly i klobásy. V KLDR je nazývají sundae, vaří se z prasečí krve, rýže a zeleniny.
Potravinové lístky a hladovějící lidé
Severní Korea spoléhala dlouhé roky na potravinovou pomoc ze Sovětského svazu. Po jeho rozpadu v roce 1991 začal Pchjongjang strádat. Centrální systém distribuce potravin kolaboval. Zemřely nejméně tři miliony lidí. Ti, kteří situaci zvládli, se museli spolehnout sami na sebe. S ostatními lidmi v nouzi si začali vyměňovat základní potraviny a oblečení.
Situace se začala postupem let zlepšovat. Kim Čong-un dokonce uvolnil zákony na pouliční prodej jídla. Existují i legální trhy, kde musí provozovatelé stánků odvádět daň státu. Za ilegální prodej hrozí vězení, i přesto však tyto menší trhy stále převažují.
Režim tvrdí, že asi 70 procent Severokorejců využívá centrální distribuční potravinový systém. Ten lidem vydává potravinové lístky, kterou jsou směnitelné za jídlo ve státních obchodech. OSN naproti tomu uvádí, že asi 70 procent obyvatel KLDR trpí nedostatkem jídla.
Varianta kukuřičných placek s příměsí rýže.
Klobásky sundae
Podle Severokorejců, kteří v uplynulých letech prchli z vlasti, se jídelníček liší u jednotlivých společenských vrstev. Chudší lidé spoléhají na lokálně pěstovanou zeleninu, rýži a sóju. Bohatší si mohou dovolit i vepřové maso. Pojídají ho však jen nárazově. Kvůli častým výpadkům elektřiny ho nemohou dlouhodobě skladovat.
Vybrané pochoutky i jídlo jako úplatek
Ti nejbohatší však takové problémy neřeší. Navštívit mohou desítky restaurací, kde se podávají vybrané speciality z celého světa. Oblíbená je zejména italská kuchyně. V Pchjongjangu si mohou gurmáni objednat talíř těstovin za v přepočtu 77 korun, pizza je přijde na 220 korun. Jen pro srovnání – porce injogogi stojí na trhu asi 11 korun.
Umělci z KLDR dotují válečné snažení, jejich díla putují do celého světa |
Je jasné, že suroviny na tyto pokrmy zřejmě nepocházejí ze západních zemí, které na obchodování s KLDR uvalily přísné sankce. Většina produktů tak do země směřuje ze sousední Číny. Roste rovněž import základních surovin jako cukr či kukuřice. Jen za letošní rok z Číny do KLDR putovalo na 50 tisíc tun kukuřice, za celý loňský rok to bylo pouhých tři tisíce tun.
Vůbec nejlépe jsou však na tom nepřekvapivě vysoce postavení členové severokorejské komunistické strany, kterým vybrané pochutiny padají do klína bez větší snahy. „Můj táta často dostával úplatky. Třeba kozí a psí maso, nebo dokonce zvěřinu,“ popisuje 28letý uprchlík z KLDR, který si nepřál uvést své jméno.
