V Neve Ilan ožily vzpomínky z dávných fotoalb, která si někdejší českoslovenští chlapci a dívky schovávali v knihovnách jako vzpomínku na minulost, s níž už se nepotkají.
Část ze 150členné skupiny mladých lidí z Československa, kteří odešli počátkem války do Dánska. Fotografie z roku 1943, Naestved v jižním Dánsku. V prostřední řadě první zprava Suse Böhmová (provdaná Zuzana Ledererová), díky jejímuž vyprávění se podařilo objevit příběh celé skupiny.
Typický statek na východodánském ostrově Sjaelland, kde řada dětí z Československa přečkala několik válečných let. Chlapci pracovali na polích, pomáhali při práci se zvířaty. Děvčata většinou pracovala jako pomocnice v kuchyni nebo v domácnosti.
Anne Marie (na snímku ze 30. let s maminkou) potkala svého budoucího manžela Karla během přípravných kurzů na vycestování do Palestiny. Společně prožili tři roky v Dánsku a ve Švédsku, po skončení války se vrátili do Čech. Když zjistili, že většina jejich příbuzných zahynula v koncentračních táborech rozhodli se odejít a usadili se v Kanadě. Loni Karel Steiner zemřel, Anne Marie Steinerová se vypravila za dlouho ztracenými přáteli.
V říjnu 1939 děti před odjezdem z Československa dostaly od vedoucího sionistických kurzů - kde se učily mimo jiné hebrejštinu a zemědělství - Egona Redlicha na rozloučenou „Pohádku o zvoncích“. Text vypráví o zlém králi, který neměl rád určité lidi ve své říši, měl je za cizince a utiskoval je. Uprchlíci v pohádce měli zvonečky, díky kterým se v budoucnu měli setkat. V příběhu „dětí“, které se sešly v Neve Ilan, se pohádka pozoruhodně prolnula s realitou.
Dánska rodina Poulsenových, která se Oskara ujala. Oskar se záhy stal členem jejich rodiny, dodnes na ně vzpomíná jako na „mého dánského otce“, „mou dánskou sestru“ atd. A také udržuje kontakty s jejich potomky.
V britské Palestině a později Izraeli Dov Strauss zúročil zkušenosti z dánské farmy. Sám však říká, že individualismus, který zažíval v Dánsku, mu vyhovoval více než přísně kolektivní život v kibucu.
Vysvědčení, které Zdenka Stiasná dostala na závěr přípravných kurzů do Palestiny. V kurzech se děti ve věku 14-16 let připravovaly na život v budoucí vlasti, v Dánsku při práci na farmách nabíraly zkušenosti pro práci v kibucech. Snímek pochází z archivu Judity Matyášové.
Zdenka Stiasná přijala v Palestině nové jméno Judit, prožila řadu let v kibucu. Většinou pracovala jako vychovatelka dětí. Snímek pochází z archivu Judity Matyášové.
Kibuc Gezer, kde Judit žila se svým prvním manželem. 10. června 1948 o něj svedlo boj několik desítek lehce vyzbrojených židovských obránců s praporem jordánské Arabské legie, disponujícím obrněnými vozy. Obránci vydrželi dlouhé čtyři hodiny. Judit Shakedová padla do zajetí, její manžel byl zabit. Snímek pochází z archivu Judity Matyášové.
Dan Yaalon patřil do skupiny zhruba dvaceti dětí, které v roce 1941 vycestovaly z Dánska do Palestiny. S odjezdem ztratil kontakty na české kamarády, kteří zůstali v Dánsku a přijeli až později.
Jedno z mnoha shledání víkendového setkání v Neve Ilan: Judit Shakedová, narozená v Rajhradu jako Zdenka Stiasná, se se svou kamarádkou Annou Marie Steinerovou neviděla sedmdesát let. Měly si hodně co říct.