Advokát Charles Libman požadoval, aby jeho klientka byla zproštěna obžaloby. "Jiní lékaři a sestry také praktikují eutanazii a nejsou kvůli tomu souzeni," namítal v závěrečné řeči.
Ošetřovatelka Christine Malevreová zabíjela pacienty v nemocnici Francois-Quesnay na pařížském předměstí Mantes-la-Jolie, kde pracovala od února 1997 do května 1998.
Rodiny několika obětí popřely, že by jejich příbuzní žádali o smrt. Ruce pryč od kauzy daly i organizace podporující uznání eutanazie.
Třiatřicetiletou ženu vyšetřili psychiatři. "Trpí částečnou poruchou osobnosti a nemoci ji morbidně okouzlují," zjistili lékaři, podle nichž si však plně uvědomovala, co dělá.
Christine Malevreová se údajně ve vězení přiznala, že k smrti pomohla třiceti pacientům.
Později však ve své knize Mé svědectví hovoří o třech asistovaných sebevraždách a jednom "fatálním omylu".
Malevreová byla uvězněna v roce 1998. Během čekání na proces byla propuštěna pod podmínkou, že už nebude pracovat jako ošetřovatelka a podrobí se psychologickým testům.
Proces ve Francii obnovil debatu o uzákonění eutanazie.
 Ošetřovatelka Christine Malevreová, obžalovaná, že zabila sedm svých pacientů. (20. ledna 2003) |
