Děsme se: Je ještě vůbec možné někoho volit? Voleb je sice dost, zato stran málo. A ta nabídka! Strany propojené s tajným kapitálem. Šero, nenávist, manipulace a intriky. A prezidentské volby - copak je někde nějaký kandidát? Představte si: Takoví zločinci a sednou si na Hrad! Nu, proč ne, v té rozkradené zemi.
Nebo se radujme: stabilní politický systém, hospodářský růst, zlepšování života, zdraví, vzhledu měst, lepší ekologické parametry, rozmach trhu, nevídané předměty v obchodech. V hezčích městech se Češi stávají menšími hulváty, stoupá vlídnost, krade se ovšem stále dost, zato domy i ulice jsou čistší, než bývaly. Lékaři nabízejí nevídané léky.
Nabídka politických stran je také pěkná: Čtyřkoalice, ODS, socialisté a komunisti. Vybere si každý. Šestá republika ve svém třináctém roce zažije dobré volby s bohatým výběrem, jedinou potíží je, že vznikne vláda, kterou nevolil nikdo.
Vybere ji povolební koalice jaká, nikdo neví. Kde je naše pravda, naše čest, kde je důvěra voličů? V povolebním smlouvání? Kdo s kým a za kterými dveřmi?
V nejobtížnější situaci bude Čtyřkoalice: tolik sil vydala na kritiku opoziční smlouvy a po volbách jí nezbude nic jiného, chce-li také vládnout, než nějakou smlouvu s někým, dle ní nestydatým, podepsat. Hádejte, věštci, s kým. Volební rok nám pomůže - o své republice se dozvíme zase o kus víc. Dozvíme se víc i o sobě.
Možná si na zeď napíšeme poučení: Maďar by svou republiku nikdy tak nehanobil jako my. Možná ubereme v hněvu. Možná budeme ten stát mít o kus raději než dřív. Možná zjistíme, že za politikou je nějaký náš milý společný svět. Nebo také ne. Strašlivé věštby, které nám plynou tak rády z úst, poradí nám: Nejde to, založme sedmou republiku.
