Jedenatřicetiletý Karel Srba v té době opouštěl kariéru v Domě techniky a pouštěl se do podnikání, otevřel prodejnu vozů Hyundai. O několik let později, v roce 1995, kdy se Slonková věnovala policejní tematice, zamířil Karel Srba poprvé do státní správy. Napoprvé ještě ne na dlouho.
Když se o tři roky později Srba vracel do státních služeb jako blízký spolupracovník ministra zahraničí Jana Kavana, začala Sabina Slonková popisovat podivné případy prorůstání politiky a byznysu. Tehdy pravděpodobně neměli jeden o druhém ani tušení.
To se mělo brzo změnit: Srba začal na Kavanově ministerstvu řídit protikorupční akci Čisté ruce. Zní to jako ironie. Právě kvůli podezřelým praktikám na Kavanově ministerstvu začalo o něco později pomyslné setkávání redaktorky Slonkové a úředníka Srby. Vyvrcholilo předevčírem - Karel Srba byl za přípravu vraždy Sabiny Slonkové a nedovolené ozbrojování odsouzen k osmi letům vězení.
Setkání první - Štiřín
O Karlu Srbovi psala Sabina Slonková na stránkách MF DNES poprvé v roce 2000 v souvislosti s případem vydírání bývalého ředitele zámku Štiřín Václava Hrubého. V červenci 1999 tehdejší premiér Miloš Zeman veřejně obvinil bývalého ministra zahraničí Zieleniece z korumpování žurnalistů. Jak se brzo ukázalo, důkazy neměl žádné. Dodat je měl Karel Srba. Případ vyvrcholil známou "telefonní" scénkou.
Zemanův poradce Novotný přemlouval ředitele Hrubého, aby nějaké důkazy proti Zieleniecovi vyrobil a předal Karlu Srbovi, který je po svých podřízených žádá. Vzkaz doplnila srozumitelná výhrůžka: pokud to Hrubý neudělá, přijde o místo. (Což se také později stalo.)
Hrubý nahrávku telefonátu zveřejnil. Víc než na pořádnou ostudu pro Zemana, Kavana a Srbu to však nestačilo, policejní vyšetřování nakonec vyšlo do ztracena. Karel Srba dokonce na Kavanově ministerstvu povýšil: z ředitele provozní sekce se stává generální sekretář, jeden z nejvyšších úředníků.
Setkání druhé - Český dům
O necelý rok později, ve druhé polovině března roku 2001, se však Srbova strmá kariéra zasekla. Dne 20. března 2001 zveřejnili redaktoři Sabina Slonková a Jiří Kubík první ze série deseti článků o pochybném pronájmu hotelu Český dům v Moskvě. Ukázalo se, že za nepříliš čistě provedený pronájem odpovídají ministr zahraničí Jan Kavan, jeho pravá ruka Helena Opolecká a Karel Srba.
Ministr Kavan nejprve dokonce za "upozornění" na špatnou smlouvu děkoval, později však změnil názor, zejména pod tíhou dalších dokumentů, které ukazovaly na jeho osobní angažmá v celém případu. 27. března 2001 padla první oběť: generální sekretář Srba vzal celou kauzu na sebe a rezignoval. Jan Kavan to ocenil dnes již legendární větou o úředníkovi, "který nastavil laťku hodně vysoko".
Setkání třetí - já vám ukážu
V polovině června 2001 vyšla najevo další zajímavá skutečnost kauzy Český dům. Karel Srba a ředitel hotelu Stanislav Brei, který se Srbou problematické nájemní smlouvy podepsal, byli spolupracovníky vojenské rozvědky.
V té době se také Slonková se Srbou setkali poprvé - a naposledy - na osobní schůzce. Měla však poněkud "nestandardní průběh": Srba si s sebou do restaurace U Čiriny přivedl přítele, který Slonkové a jejímu kolegovi Jiřímu Kubíkovi otevřeně vyhrožoval.
MF DNES přetiskla záznam schůzky a spolu s ním přinesla i rozsáhlý profil tohoto pozoruhodného muže ve službách státu pod titulkem "Proč se bát úředníka Srby". V něm se poprvé objevila zmínka o Srbově nákladně zrekonstruovaném domu v Černém Volu poblíž Prahy.
A proč se v titulku hovořilo o strachu? Článek mimo jiné přinesl výpověď podnikatele, kterému Srba dlužil za stavební práce na usedlosti a kterému kdosi naznačoval, že by měl od vymáhání dluhu upustit. Pokud to udělá, může se prý těšit na lákavou státní zakázku.
Podnikatel v článku tvrdil, že nabídku odmítl a zanedlouho mu někdo domů doručil dva granáty se slzným plynem. Rozsáhlý profil popisoval také další akce aktivního úředníka Srby.
Setkání čtvrté - krabice plná milionů
Další informace o Karlu Srbovi přinesla dvojice redaktorů MF DNES v březnu loňského roku. Zjistili, že bývalý úředník nakoupil nemovitosti, na které si nemohl v žádném případě vydělat. (K podobnému závěru - totiž že výdělky Karla Srby neodpovídají jeho majetku - došel v odůvodnění rozsudku v pondělí i českobudějovický krajský soud).
Srba tehdy prohlásil, že měl peníze od své matky, a ta zase tvrdila, že jí zbyly po manželovi v krabici od bot pod postelí. Později říkal Karel Srba vyšetřovatelům, že mu po otci zůstal milion dolarů v hotovosti.
O tři týdny později se o majetek bývalého úředníka začal zajímat i příslušný finanční úřad a Karlu Srbovi začalo reálně hrozit, že kromě funkce přijde kvůli také o majetek.
Další odhalení pozoruhodných praktik Karla Srby už však nenásledovalo. O čtvrt roku později totiž dostal celý příběh úplně jiný spád.
Setkání páté - někdo vás chce zabít
Devátého července loňského roku přišel na policejní služebnu ve Vimperku místní opilec Karel "Citron" Rziepel a oznámil, že si u něj nějací muži objednali, aby zlikvidoval "redaktorku z Prahy" Sabinu Slonkovou. Policisté z jihu Čech poslali hlášení do Prahy a ještě týž den odpoledne se sešli se Slonkovou policisté z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
O den později ukryla policie Slonkovou do jednoho ze svých utajených objektů a deset dní se od ní nehnula ani na krok. Policie mezitím zjišťovala, kdo si vlastně likvidaci Slonkové objednal. S pomocí Rziepela se vyšetřovatelé snažili vyvolat dojem, že se akce podařila.
Sabina Slonková se proto nesměla objevit v práci ani doma, mobilní telefon musel zůstat vypnutý a ani její kolegové neměli vědět, kde vlastně je. "Kdesi se ztratila, nebo má snad dovolenou," měly znít odpovědi na případné dotazy po redaktorce.
Osmnáctého července policie spustila zatýkací akci: ve vazbě skončila podnikatelka Eva Tomšovicová a dva její vimperští známí. Při výslechu Tomšovicové padlo i jméno údajné hlavy celého spiknutí: Karel Srba. V jeho autě policie našla v různých měnách 30 milionů korun. V pondělí 22. července 2002 pak policie vydala oficiální zprávu o chystané vraždě novinářky.
Setkání šesté - vyšetřování a soud
Případ okamžitě obsadil první stránky novin. A okamžitě se také objevila řada otázek. Ta nejpodstatnější zněla: proč by si milionář a elitní rozvědčík Srba objednával tak zpackanou vraždu? K jeho pověsti drsného muže se jaksi nehodilo, aby byl likvidací nepohodlné novinářky nakonec pověřen recidivista, alkoholik a bývalý narkoman.
Má policie dost důkazů, aby soud přesvědčila o krajně nepravděpodobném spojení, které navíc stálo v podstatě pouze na výpovědi Tomšovicové a kruhu nepřímých důkazů? Srbovi obhájci na důvěryhodnost Tomšovicové také od počátku útočili. Mluvili o její "bájivé lhavosti" i o tom, že je zhrzenou obdivovatelkou Karla Srby, která se mu nyní mstí.
Tomšovicová také přibližně po měsíci "upřesnila" svou výpověď: Srba prý po ní chtěl "odstranění" nebo nanejvýš "likvidaci" Slonkové, o "vraždě" prý však nikdy řeč nebyla.
Státní zástupce poukazoval na celou řadu dalších nepřímých důkazů na fotografie Sabiny Slonkové, které byly nalezeny v Srbově domě, na to, že si bývalý sekretář shromažďoval detailní informace o redaktorce i o jejích blízkých, a také na to, že v adrese Sabiny Slonkové, kterou měl v diáři Srba, a té, kterou dostal nakonec recidivista Citron, byly naprosto stejné chyby.
Soud s přestávkami zasedal skoro tři měsíce. Rozsudek padl v pondělí: českobudějovický krajský soud rozhodl, že Srba je vinen a dostane za to osm let. Tomšovicová šest, stejně jako její komplic Michal Novotný, o dva roky méně si od soudu odnesl poslední ze čtveřice organizátorů Petr Volf.
Karel Srba vyslechl rozsudek téměř s kamennou tváří a okamžitě se proti němu odvolal. Když ho odváděli ze soudní síně, stačil pouze vykřiknout: "Padesátá léta se vracejí."
