Nedávno za hluku finančních podivností mizela do nicoty ODA. Před lety si peklem podvodů a triků prošla ODS. Skandálů s finančními podporami by se měly všechny partaje bát jako čert kříže. Většinou kvůli obnosům, které za to nakonec ani nestojí, utrpí strany škodu na popularitě i důvěryhodnosti.
Socialisté se právě teď nebojí. Nesrovnalosti jsou jejich vnitřní, věc, papír, který odevzdali do parlamentu, štymuje na halíř. Až se aférka rozroste, obávat se začnou. Budou koktat, vykrucovat se, mlžit.
Průběh aféry je vždy stejný, bez rozdílu politického přesvědčení. Sebejistá nadutost, výmluvy, pololživé mlhy, tvorba finančního šera. A závěr: jakési parlamentní pokusy o legislativní zlepšení, aby už nikdy, nikdo, nikomu, a zejména, především... Naše Čistá Partaj.
Nakonec začnou popletení politici vykřikovat jako vážná politická hesla banality typu "Normální je nelhat", a dokonce kolem této fráze vytvářejí politický program, který má jakousi přitažlivost - ovšem jen do první lži, což netrvá dlouho. Mezitím vzniknou nová pravidla. Lepší. Zanedlouho je nějaká strana poruší či obejde - lepším způsobem než minule.
Partaje peníze chtějí. Věří, že je potřebují. Ta potřeba je pochopitelně nekonečná. Tak berou. K úvaze, že kdo dává, něco za to chce, není daleko. V zemi, kde krade skoro každý, je neudržitelná představa politického idealisty, který podporuje stranu kvůli svobodě trhu, či naopak kvůli tuhé regulaci trhu.
U nás každý ví, že ti ostatní jsou lumpové. Z téhož důvodu chtějí být sponzoři neznámí. Dát straně peníze - to je už málem přiznání: jsem lump. A často, dámy a pánové, tomu tak i je. Mají si bohatí v politické sféře nakupovat výsady a přednosti?
Právě jsme vyslovili největší politický kýč této země: ti nahoře jsou gauneři, kteří se vždy šábnou na úkor nás, chudáků. Proti skrytému, nezákonnému financování politických stran vášnivě bojujme náš nekonečný boj. Ať už porušuje zákon nebo jen dobrý vkus. Nechtějme žít v šeru, nýbrž na slunci.
