„Brusel nám zakazuje naše tradiční výrobky“ nebo „EU nám diktuje, co máme jíst“. Tak vypadají reakce na některé z unijních předpisů, jež dopadají na potravinářské výrobky.
Za uplynulých čtrnáct let členství Česka v Evropské unie se podobná hysterie strhla několikrát. Prvním a zřejmě nejznámějším případem byl zákaz označovat českou variantu rumu jako rum. Přejmenování tuzemského rumu na tuzemák přišlo ještě dokonce před vstupem do Evropské unie.
Důvod byl jednoduchý – český rum totiž není rum. Podle standardů se pravý rum vyrábí destilací melasy nebo šťávy z cukrové třtiny. Česká verze světově populární lihoviny se začala vyrábět už v dobách Rakouska-Uherska kvůli nedostatku originálního pitiva ve střední Evropě. Narozdíl od pravého rumu vzniká destilací bramborového škrobu. Získaný líh se pak dochutí rumovou esencí. Výrobní postup je pochopitelně poznat v kvalitě i chuti.
Historická náhražka rumu, máslo bez tuku
Kvůli společnému trhu Evropské unie, který je jedním z pilířů a výhod organizace, bylo nutné, aby zákazníci po celé Evropě věděli, co kupují. Tuzemský rum se tedy nepřestal vyrábět, pouze jej výrobci přejmenovali na Tuzemák nebo vynechali v názvu slovo rum.
A nedávno se tuzemák dostal znovu do centra dění. Vášně vzbudila zpráva, že jsou některé látky v rumovém aroma zdraví škodlivé a členské státy odsouhlasily jejich zákaz. Došlo k tomu už před deseti lety, výrobci ochucovadel tedy měli dost času na řešení možných problémů. Nakonec si však Česko spolu se Slovenskem dojednalo výjimku a rumové aroma bude dalších pět let beze změny.
TOP 09 vyvracela v roce 2014 mýty o banánech:
S pomazánkovým máslem to byl podobný příběh. Zákaz výroby samozřejmě nepřišel, pouze se muselo přejmenovat. Důvod je jednoduchý: na společném evropském trhu nelze prodávat produkt pod názvem máslo, pokud to máslo není. Máslem se totiž v Evropě rozumí výrobek s více než 80 procenty tuku, čehož pomazánkové máslo zdaleka nedosahuje. To by pochopitelně spotřebitele, který pomazánkové máslo nezná, zmátlo.
Seriál o Evropské uniiREFERENDUM - Vrátíme se do Evropy, rozhodli před 15 lety Češi EUROPOSLANCI - Čeští patří k nejpracovitějším PENÍZE Z EU - Evropské dotace jsou zlo, podle jiných spása PODVODY - Pokušení evropských dotací NAŘÍZENÍ EU - Nepopulární opatření se ukrývají za směrnice EU |
Konec klasických žárovek, který vyvolal také velkou pozornost, přišel skutečně z Evropské unie. Nevymysleli jej však „bruselští úředníci“, ale podnět přišel od představitelů členských států, kteří Evropskou komisi zaúkolovali, aby vypracovala pro některé spotřebiče kategorie úspornosti. Tak vznikly například energetické štítky, které jsou k vidění například na pračkách a lednicích.
Extrémně neúsporné výrobky, u nichž existoval dostatek lepších alternativ, pak byly opravdu časem staženy z trhu. Mezi ně patřily právě klasické žárovky se žhavícím vláknem, jelikož z pohledu vynaložené energie je jejich svítivost velmi malá.
Jan Zahradil v kampani naopak kritizoval „eurovládu“:
Málokdy jde o deklarované vznešené cíle, říká ekonomka
Ekonomka Hana Lipovská z Masarykovy univerzity negativním odezvám občanů rozumí. Aplikaci opatření vyplývajících ze společného trhu na do národní legislativy chápe jako konflikt. Přestože uznává, že případ tuzemského rumu a pomazánkového másla je podřadnou věcí, každý alespoň podle ní pochopí „nezdravé jádro unijní regulace“.
Mýty o „zákazech“ z EU
|
„Běžný spotřebitel vnímá prvoplánová omezení ze strany EU jako absurdní. A právě mezi obchodními regály vidí zákazník tu absurdnost na první pohled. Nikoho netěší, když z něj nařízení dělají hlupáka: snad žádný zákazník by si přece nekoupil pomazánkové máslo, aby na něm smažil řízky,“ míní Lipovská.
Zavedení úsporných žárovek je podle ekonomky zase příkladem úspěchu lobbistů na celoevropské úrovni. Lipovská tvrdí, že o šetření energie vůbec nešlo, ale nařízení posloužilo konkrétním výrobcům.
„Dnes už – i díky veřejným americkým záznamům jednání lobbistických skupin – víme, že smyslem úsporek původně bylo zvýšit tradičně velmi nízké marže americké Aliance pro úsporu energie, jejímž členem byl mimo jiné Philips. Právě Philips na počátku tisíciletí začal spolupracovat s environmentalistickým hnutím, kterému poskytl finance na ‚zelené lobby‘ oplátkou za prosazení drahých úsporek,“ říká Lipovská a dodává, že po zavedení úsporných žárovek v USA už bylo jednoduché prosadit stejnou legislativu i v Evropě.
Podle Lipovské jde v případě unijních regulací málokdy o deklarované vznešené cíle.
„Zato téměř vždy jsou ve hře zájmy konkrétních velkých hráčů, silných firem, které si díky podobným bludům upevní svoje místo na konkurenčním trhu. Je to nepěkné, je to nečestné, ale na druhou stranu se nejedná o nic nového. Od voličů odtržená a nikým nekontrolovaná Evropská komise jen dokáže vyjít zájmům korporací lépe vstříc než národní vlády, které si přece jen dokážeme lépe pohlídat a umíme je za jejich prohřešky ve volbách trestat,“ myslí si ekonomka.
Čechy dění v zahraničí nezajímá, myslí si sociolog
Naopak sociolog Stanislav Biler hledá původ nepřiměřených reakcí na některé změny v nás samých. Občasnou hysterii přisuzuje malému povědomí Čechů o tom, jak Evropská unie vůbec funguje a k čemu slouží.
„Nejspíš to ani vědět nechtějí. Souvisí to s národním nezájmem o dění ve světě vůbec a s představou o vlastní chytrosti a důležitosti, která v kontrastu s naší velikostí a relativní zaostalostí působí absurdně,“ uvedl pro iDNES.cz.
„Věci jako pomazánkové máslo a tuzemský rum nejspíš vzbudily pozornost díky své zdánlivé jednoduchosti. Nicméně, jak veřejná debata ukázala, nikoho jako obvykle nezajímala podstata věci. Tedy to, že o nic nejde. Kdyby o něco skutečně šlo, nikoho by to nezajímalo,“ míní Biler.
Podle něj se i v médiích ustálil způsob informování o Unii jako o vzdáleném zahraničí, kde Češi nic nemohou ovlivnit a jen pozorují, co se v Bruselu děje.
„Ve veřejné debatě pak neexistuje verze, že bychom si mohli s někým sednout k jednacímu stolu a něco dohodnout. Že bychom mohli sami něco nabídnout. Že by nás někdo mohl brát vážně. Nejspíš si to neumíme představit a tak se ve vztahu k okolí chováme jako malé dítě, jehož životní obzor se zasekl okolo týrání žáby v kaluži bláta,“ kritizuje český přístup sociolog.
V této souvislosti doporučuje, abychom si přečetli hodnotící zprávy EU z dob, kdy se Česko na vstup teprve připravovalo.
„Z nich vyplývá, jak se nás Unie snažila dotlačit ke standardní verzi státu, ve kterém funguje státní správa, právo i ekonomika. Zpětně to vypadá, že jsme podmínky na oko splnili jen proto, abychom mohli z Unie vysávat dotace. A u toho se nechali věčně přemlouvat, abychom se začali chovat jako dospělí a svéprávní lidé,“ uzavírá Biler.
Svobodní chtějí EU zbourat a znovu postavit:
