Moderní vila se zahradou, krytý bazén, na každém pokoji televize, posezení na balkoně, kadeřnice, pedikérka, rehabilitační pracovník, vlastní nábytek v pokojích, povolena je dokonce i vlastní kočka - i tak může vypadat život v domově pro seniory. Nabízí ho v zařízení Longevita senio v Trnové na Plzeňsku klientům, kteří potřebují čtyřiadvacetihodinovou péči.
Nemocní důchodci v luxusu
Měsíční pobyt v tomto zařízení stojí od patnácti do osmnácti tisíc korun. "Našimi klienty ale nejsou lidé z movitých rodin, většinou si pobyt platí sami, jen malé části doplácí rodina," říká vedoucí domova, lékařka Martina Zdařilová.
Klienty jsou lidé, kteří trpí Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou nebo mají další závažná postižení. Důchod plus sociální příspěvek za bezmocnost jim podle Zdařilové stačí na zaplacení pobytu tady a další peníze v podstatě nepotřebují.
"V ceně je nejen čtyřiadvacetihodinová péče, ale i další služby - stravování, rehabilitace, lékařská péče, hygienické potřeby, jako jsou mýdla, zubní pasty, šampony, ručníky, osušky, ale i například pleny. Klienta jsme schopni vybavit též oblečením," vypočítává Zdařilová.
Senioři na domov nemají, dotuje je kraj
Podobné klienty najdeme i v Domově důchodců Burešov ve Zlíně. Tady je však s penězi problém. Domov musí své klienty dotovat. "Máme přes sto osmdesát klientů. A zhruba osmdesát z nich má důchod natolik malý, že nepokryje úhrady za péči. Jejich pobyt proto částečně platíme z dotací ministerstva," popisuje situaci ředitelka Zdeňka Drábková.
Pobyt v domově důchodců stojí měsíčně v průměru osm tisíc. Průměrná výše starobního důchodu je podle České správy sociálního zabezpečení osm a půl tisíce korun.
Každý měsíc přitom dluh klientů domovů ve Zlínském kraji narůstá zhruba o 2000 korun. Například radnice v Břeclavi ročně doplácí na provoz zdejšího domova asi milion korun, řekl nedávno MF DNES vedoucí odboru sociálních věcí Zdeněk Janíček.
Vedení domovů se brání, že peníze od klientů vymáhat nesmí, navíc jim musí zůstat patnáct procent z důchodu jako kapesné.
Vyživovací povinnost platí i vůči rodičům
Se zadlužováním a následným dotováním domovů důchodců však nesouhlasí jeden z tvůrců sociálního zákona, který platí od ledna letošního roku. Šéf plzeňské charity Jiří Lodr tvrdí, že domovy mohou získat celou částku od klienta, respektive od jeho rodiny.
"V zákoně o rodině je přesně definována vyživovací povinnost. Tu mají nejen rodiče vůči dětem, ale i děti vůči rodičům," říká Lodr.
Domovy by měly se svými klienty uzavřít smlouvu, ve které je přesně stanovena výše úhrady za ubytování a stravu. "Rodinní příslušníci mohou přispívat na stravu. Takže vyživovací povinnost lze velice dobře uplatnit," vysvětluje Lodr.
Zákon pamatuje i na případ, kdy děti odmítnou rodičům přispívat. "Případ pak řeší soud stejně jako v případě vyživovacích povinností při rozvodu rodičů. Vše je to ale především věcí etiky," konstatuje Jiří Lodr.
Alena Grebíková z Krajského úřadu ve Zlíně přiznává, že domovy k tomuto kroku přistupují výjimečně. "Problém je v tom, že dohodu s příbuznými nikdo nenařizuje, je to jen možnost."
"Otázkou také je, zda by se domovům vzhledem k rychlosti našich soudů vyplatilo podstupovat proces soudního řízení. Musel by se tomu zřejmě věnovat zvláštní pracovník," míní Grebíková.
Německý vzor: zkoumat finance 10 let zpět
Novela sociálního zákona by tak měla vyřešit i důchodce "milionáře", tedy ty, kteří svůj majetek drží na účtech třeba pro své děti. V domovech jsou přitom mezi těmi, za které se musí doplácet.
"Podle německého vzoru navrhujeme, aby se zkoumala finanční situace důchodců zpětně za deset let. Úřady proto zjistí, jestli důchodce na pobyt a s ním spojené služby má, nebo ne," vysvětluje Lodr. Na péči o seniora by se tak podle zákona měli podílet ti nejbližší.
