Omluvě přihlíželo na 200 potomků obětí lynče.
V Senátu byl i jednadevadesátiletý James Cameron, který je považován za jedinou přeživší oběť lynčování. Cameron byl v roce 1930 zatčen ve státě Indiana a společně se svými dvěma přáteli uvězněn za vraždu bělocha a podezření ze znásilnění bělošské ženy.
Do káznice však vtrhl dav, Cameronovy přátele oběsil a i jemu, tehdy 16letému čističi bot, hodil smyčku na krk. Zachránil ho prý hlas jednoho z účastníků, který tvrdil, že je nevinen. Cameron se vrátil do vězení a byl odsouzen jako spoluviník vraždy. V roce 1993 dostal milost.
Za lynčování se označuje nezákonné potrestání údajného pachatele anonymním davem. Přestože většinu zmíněných obětí lynčování tvořili podezřelí zločinci, byli i tací, kteří doplatili na pouhý spor s bělochem, podotýká agentura AP.
V Kongresu bylo v první polovině dvacátého století předloženo téměř 200 návrhů zákona zakazujícího mimosoudní popravy, tři z nich Sněmovna reprezentantů schválila.
Přestože však zákon podporovalo sedm po sobě jdoucích prezidentů, Senát všechny návrhy zamítl. Proti stáli zpravidla zákonodárci z jihu USA.
Iniciátoři omluvné deklarace, senátoři Mary Landrieuová a George Allen, uvedli, že je částečně motivovala nedávno vydaná kniha Jamese Allena. Ten shromáždil fotografie lynčování pořízené většinou účastníky těchto násilností.
