Rovněž není třeba diskutovat o tom, že každá taková chyba nahrává skutečným teroristům a jejich cílům.
Varování, že londýnská policie pod tlakem ztrácí svoji profesionalitu a že její nervozita může nejvíce dopadnout na muslimskou komunitu, jsou přepjatá. Možná z upřímné účasti s nešťastným Brazilcem, často ale také z důvodu apriorního ideového odporu vůči policii a systému či z průhledné snahy hodit vlastním problémem po jiných se zde malují strašáci, kteří ve skutečnosti neexistují.
Každý, kdo po prvních teroristických útocích, které na Londýn dopadly před dvěma týdny, město navštívil, musel jen s respektem sledovat, jak normálně se právě policie chovala. Nekompromisně, tak jak přísluší situaci, kdy hrozí další útoky, ale bez jediné stopy hysterie či otevřené předpojatosti vůči nějaké etnické či náboženské komunitě.
Na trhu v arabské čtvrti se londýnští "bobíci" v klidu bavili s prodejci potahujícími z vodních dýmek, u vstupu do metra nelustrovali výběrově cestující pákistánského vzezření.
Po minulém čtvrtku, kdy Londýn jen šťastnou shodou náhod unikl dalšímu vraždění, se nálada města, a tedy i policie jistě o něco změnila.
Připomeňme si ale, jaké situaci bezpečnostní složky čelí.
Na útěku jsou čtyři, možná pět teroristů odhodlaných dokončit svůj zpackaný plán. Trhavina, kterou používají, ztrácí časem na účinnosti, je tedy pravděpodobné, že musí zaútočit znovu co nejdříve. A z domu, kde měl bydlet jeden ze čtvrtečních teroristů, vyjde muž v nezvykle volném kabátě. Když jej v metru policisté osloví, prchá do vlaku metra.
Je samozřejmě tragicky absurdní zemřít, jak se ukázalo, kvůli propadlému vízu. Vyčítat teď proto policistům, že nepoužili mozek, ale jen brutální sílu? Není na místě spíše otázka, proč si mladý Brazilec své vízum neobnovil? Samozřejmě jako statisíce jiných hřešil na to, že v takovém množství jej prostě benevolentní britský systém obejde.
Obdobně, jako se na to spolehli přinejmenším dva z teroristů z minulého čtvrtka, kteří měli v Británii zažádáno o azyl. Brali příspěvek na bydlení a v takto zabezpečeném závětří vyráběli bomby, aby rozmetali dům svého hostitele.
Nelze paušalizovat, ale ani na jedné straně. Většina imigrantů, jako byl Brazilec, si chce v Británii sáhnout na kus štěstí, vydělat si, žít a nechat žít. Stejně, jako se drtivá většina policistů snaží dopadnout právě jen několik málo těch, kdo to s nabídnutou šancí myslí zcela jinak.
V Londýně selhali konkrétní policisté, nikoli systém. A selhali v krajně vypjaté situaci, jejíž zmatečnosti zabitý mladík sám napomohl.
