Jaké je tematické složení současného Technet.cz?
Snažíme se popularizovat vědu a techniku tak, aby si početla většina čtenářů iDNES.cza aby to neurazilo lidi, kteří jsou v daných oblastech odborníky. Pokrýváme důležité vědecko-technologické akce od udílení Bludných balvanů až po uvedení nových iPadů na trh. Najdete u nás podrobné reportáže z výroby lyží, pravých českých brambůrků i z kanceláří Facebooku. Věnujeme se kosmonautice, internetovým službám, vojenství i testování výrobků. Z hardwaru ovšem dostanou prostor jen výjimečné kousky a ve velkých srovnávacích testech se většinou zaměřujeme na oblasti, kterým se ostatní příliš nevěnují. A hlavně na testy, kde jsme schopni dojít k reálným výsledkům. Nechceme totiž testy podle papírových parametrů. Proto jsme například test powerbank dělali v laboratoři na ČVUT.
Takže jste rezignovali na velké srovnávací testy spotřebního zboží, třeba notebooků, které dělají vaše zahraniční vzory?
Děláme je, ale není v našich silách vydávat je pravidelně. My bychom chtěli být jako CNet nebo The Verge, ale nás je jen pár… Náš redakční záběr je obrovský, a pokud bychom měli do takových velkých testů pravidelně investovat spoustu času, potřebovali bychom personálně posílit, případně zvýšit rozpočet na honoráře. A takový krok se musí vyplatit i inzertně, je potřeba umět takové články cíleně zpropagovat. Některé detaily mají smysl pro absolventa ČVUT, pro běžného čtenáře samozřejmě nikoliv. Toho zase zajímá něco jiného.
Jak vybíráte témata z oblasti vědy?
Snažíme se nepsat jen dnes tak populární vědecké výkřiky o tom, jak nějací vědci stojí na prahu objevu teleportace. To se sice dá napsat doslova za pár minut a čtenost je zaručena, ale to by nikoho z redakce ani čtenáře dlouho nebavilo. My nechceme jít po povrchu, věnujeme se tématům dopodrobna, což je samozřejmě časově náročné. V tom je myslím největší síla Technetu: čtivé, ale přitom odborné a obsahově vyčerpávající texty. Vždy se snažíme vyčerpat dané téma, a nikoliv čtenáře.
Pokud si téma volí redaktor sám, následuje porada, kde hlavně řešíme, jestli tím tématem dokážeme zaujmout i většinového čtenáře iDNES.cz. Čím je téma složitější, tím je tahle fáze těžší. Třeba teď jsem měl rozhovor s člověkem z ČVUT, který se zabývá mikromanipulací s buňkami, to je hodně složité téma. A otázka zní, proč by to vlastně mělo běžné lidi zajímat? Když ovšem uvážíme, že v dlouhém časovém horizontu je na konci takového výzkumu třeba účinná léčba rakoviny... Já takhle těžkému tématu věnuji 12 hodin čistého času a většinový čtenář věnuje rozhodnutí, jestli si článek přečte, nebo ne, tak 5 sekund. Pokud ho nezaujme titulek nebo perex, jde dál. Takže ho musím přesvědčit, že hýbání buňkami je ohromně zajímavé, a zároveň z toho nesmím udělat bulvár.
MediaHub / Jan Kužník
Rostete? V únoru jste měli přes 980 tisíc reálných uživatelů.
Rosteme pomalu, ale přirozeně, což je podle mě docela dobré. Ale spokojený nejsem. Stále lovíme v tom samém rybníce. Mohli bychom růst i rychleji… Třeba bychom rádi oslovili mladší publikum (15+), které na iDNES.cz moc není. Z pozice serveru, který je odkázaný pouze na propagaci z domovské stránky, je to ovšem obtížně řešitelný úkol. Naše možnosti propagace uvnitř i vně mateřských webů jsou ze strany redakce omezené.
Jak se vyvíjí loajalita čtenářů?
Reakce čtenářů jsou to, co nás posiluje nejvíc. Věnujeme se jim v diskuzích a vnímáme je jako nedílnou součást naší práce. Troufnu si říct, že už jsme ve stavu, kdy v našich diskusích funguje něco jako samočisticí efekt. Když je diskuze rozsáhlá a někdo se tam do nás začne neprávem navážet, naši čtenáři se nás zastanou. Diskutují i jinde na iDNES.cz a i tam nám vyjadřují podporu, když například nejsou spokojeni s odborností textu. Je to pro nás zavazující a snažíme se je nezklamat.
Texty pro web se dnes rychle konzumují i rychle vytvářejí. Ale najít výrazné téma a vybudovat si na něj jasný názor trvá. Vyplatí se to vlastně?
Základní informace jsou dnes dostupné na pár kliknutí. Klasické papírové noviny podle mě marně bojují o místo na slunci. Navíc je u některých deníků vidět, že se některým tematickým okruhům vyhýbají a dávají přednost tématům zástupným. Takovým, která působí jen na oko a mají teoreticky šanci, aby čtenáře donutili si noviny koupit. Seriózní žurnalistika však tímto lákadlem většinou není.
Internet je pro většinového čtenáře nepřehledný. Rozdrobil se, vzniklo obrovské množství malých webů s velmi vyhraněným názorem na cokoliv. Na Facebooku jsou nejsdílenější ty zprávy, které mají silný emocionální náboj. Zda jsou pravdivé, či nikoliv, při konzumaci bohužel nebývá pro mnohé čtenáře vůbec podstatné. Tato situace teoreticky velmi posiluje roli výrazných komentátorů v seriózních médiích.
Ve zpravodajství ale pochopitelně stále platí a mělo by platit pravidlo vyváženosti. To já ale nevnímám tak, že je vždy a za každou cenu třeba dát prostor všem stranám názorového sporu. Jsou totiž případy, kdy je naprosto zřejmé, že jedna strana prostě nemá pravdu. Ve vědě to platí možná ještě výrazněji. My jsme se do takové situace dostali například kvůli článku o chemtrails. Tohle údajné práškování obyvatelstva je absolutní nesmysl, ve skutečnosti jsou to obyčejné kondenzační čáry za letadlem. Ale divili byste se, jak hodně jsou si tím zastánci tohoto bludu jistí a jak docela dobře jsou organizováni. Považuji ale za naprosto zbytečné dávat jim prostor na populárně vědeckém serveru k tomu, aby zde hlásali svoji pravdu o práškujících letadlech a ventilovali potřebu každodenního „octování“, které je prý obranou. Stejně tak na Technetu nedáme prostor před každým startem rakety do vesmíru chlapíkovi, který tvrdí, že Země je placatá, a to, co lidé právě sledují v přímém přenosu, je podvod natáčený v utajených filmových studiích.
A co vaše dlouhé články?
Ať už jde o kapitoly z historie špionáže nebo kosmonautiky od Karla Pacnera a Pavla Toufara, texty z oblasti vojenství a historie techniky od Radka Folprechta nebo naše vlastní popularizační články o vědě, kde se snažíme jít zodpovědně a poutavě k podstatě věci. Víme, že takové texty si lidé vyhledávají i po pěti nebo deseti letech, vracejí se k nim nebo je odkazují na sociálních sítích, například když chtějí někomu vysvětlit, že homeopatika nejsou léky, ale jenom „drahý cukr“.
Je psát o technice „bezpečné“?
Výhružné maily zatím považujeme za zábavu a dostali jsme je třeba právě od zastánců oněch zmíněných chemtrails nebo odpůrců očkování. Je v nich nenávist, která vypluje na povrch ve chvíli, kdy s nimi jejich myšlenky někdo nesdílí. Podobnou zášť zažijete v rámci scény dezinformačních webů. Když na takové lidi ukážete a dokážete, že to, co tvrdí, není pravda, dostane se vám od nich jediné reakce – v diskuzi nabídnou další nepravdu. A pak následují maily plné urážek. Nebezpečné to stále není, ale agresivita ve společnosti se podle mě obecně velmi stupňuje. Bohužel.
MediaHub / Jan Kužník
Na co na Technetu rád vzpomínáte?
Málo se ví, že Technet.cz byl historicky jedním z prvních webů, který v reálném čase vydával on-line reportáže z nejrůznějších veletrhů. Přes první mobilní telefony s přijatelně kvalitním fotoaparátem (tehdy byla špička rozlišení 0,3 Mpix) jsme v polovině první dekády 21. století posílali MMS zprávy, které systém rovnou publikoval na web. Chodili jsme po výstavišti a to, co nás zaujalo, viděl za pár sekund také čtenář i s komentářem. Dnes jsou on-line reportáže i přímé video přenosy na internetu běžnou záležitostí. Byla to doba, kdy byl iDNES.cz po všech stránkách na špici českého internetu. Z nedávných akcí nejraději vzpomínám na Stratocaching, kdy jsme do stratosféry vypustili gondolu, z níž se na zem rozlétly speciální létající kešky. Zúčastnilo se mnoho tisíc lidí. Tehdy se nám také povedlo udělat přímý video přenos ze stratosféry, první svého druhu v ČR a zřejmě i v Evropě. Redaktoři Technetu také stáli u zrodu fenoménu české Slow TV, která běží na iDNES.cz od roku 2015. Loni jsme spustili i zvukovou obdobu nazvanou Slow radio. Nabízíme v ní přímý audio přenos z utajeného ptačího ráje. Během prvních týdnů vysílání jsme měli vyšší poslechovost než některá zavedená komerční rádia.
Technet.cz je součástí mediálního domu MAFRA, který mimo jiné provozuje i web MediaHub.cz.
