Před každými volbami se to opakuje. Většina setkání se ihned po pozdravu stočí k otázce: Koho budeš volit? Letos jsem si myslel, že mi to usnadní debata MF DNES. V úterý jsem před sebou na vlastní oči viděl lídry deseti stran (a jedenáctého Piráta v publiku).
Mohl jsem tak zjistit, jak na mne kdo působí, jak se vyrovnává s otázkami, jak reaguje na výpady protivníků a protivnic.
Nejrychleji to měl u mne vyřízené Vojtěch Filip. Hned v prvním expozé řekl, že komunisté mají v této zemi tradici a jsou zavedená strana. Ano, bohužel je to tak. Díky za připomenutí, děkuji, nechci.
Záznam debatyVideozáznam předvolební debaty MF DNES, které se účastnilo 10 lídrů stran. |
Podobně se to na samý závěr debaty povedlo Janě Bobošíkové, když řekla, že by do čela vlády chtěla povolat Václava Klause. Na podobné návraty skutečně nevěřím. Navíc už máme tak trochu retro prezidenta, tak proč ještě retro premiéra?
Vratislav Mynář byl natolik neprůhledný, když mluvil o financování kampaně, že bych si ho zvolil, leda kdybych potřeboval "vyprat" nějaké peníze.
Nová krev, Andrej Babiš a Tomio Okamura, mne také zrovna nepřesvědčila. Jeden po většinu debaty vystačil s nadáváním na kmotry, druhý zase spílal všem politikům a jako kolovrátek opakoval tři věty z programu. Od "nositelů změny" bych čekal o dost více.
Více bych však čekal i od největšího favorita Bohuslava Sobotky. Místy mi připadal až příliš nejistý. Pravda, je ve složitém postavení a ví, že mu nestačí jen vyhrát, ale že potřebuje vyhrát o hodně. Právě proto bych ale očekával sebevědomější vystupování.
Miroslava Němcová naopak dobře ví, že nevyhraje. Proto když říká v souvislosti se svým jménem výraz "premiérka", působí až stydlivě. Její bývalý koaliční souputník Karel Schwarzenberg umí být vtipný, dokázal rozesmát i své soupeře. Stejně jako Němcová ale rovnou mluvil o tom, že míří do opozice. A proto je mám volit? Vždycky jsem si myslel, že politiky volím proto, aby vládli, ne aby to vládnutí pobaveně pozorovali, jak říkal právě Schwarzenberg.
Takže nakonec na mne asi nejlépe zapůsobili dva zdánliví outsideři, lidovec Pavel Bělobrádek a zelený Ondřej Liška. Možná je to tím, že neměli co ztratit, ale přišlo mi, že působí uvolněně a reagují docela pohotově. A přinejmenším předseda lidovců byl jedním z mála, který sám sebe rovnou nevyloučil z vlády. Jestli budu některého z nich volit, to skutečně ještě nevím, ale zahrnu je alespoň do úvahy. Což bych asi před debatou neřekl.
