Do zahájení olympiády v Pekingu zbývá ještě několik měsíců, ale zdá se, že ty budou vyplněny protesty proti hrám. Kvůli Tibetu či porušování lidských práv v Číně. To skutečně nikdo neočekával, když byla olympiáda čínské metropoli přidělena?
Možná i očekával, ale hloubka těch problémů se nečekala. S nárazovými protesty se počítalo, ale ne s permanentní, trvalou akcí proti olympiádě.
Myslíte si, že Čína teď bude v obavách o úspěch olympiády korigovat svoji politiku?
Čínská strana ale nemá zájem, aby docházelo k násilnostem, jejich zájem je v souvislosti s olympiádou naprosto opačný – chtějí se ukázat světu jako úspěšná a pokud možno klidná země, chtějí si získat větší prestiž. Přitom je to tak velká a vlivná mocnost, že nějak detailně nemusí vnímat všechny výhrady. Na druhou stranu já osobně považuji protesty proti porušování lidských práv za naprosto legitimní.
Už minulý víkend při zapalování olympijské pochodně v řecké Olympii se odehrály menší potyčky, dají se očekávat na trase olympijského ohně další? Není provokací ze strany Číňanů, že chtějí vynést oheň i na Mount Everest, což je na tibetské straně Himálaje, a v červnu má dorazit i do Lhasy, kde teď byly nepokoje?
Projekt trasy olympijské pochodně je mimořádně náročný z hlediska politické choulostivosti. Přímo se nabízí, že kolem toho mohou vznikat problémy a konflikty.
Obraz olympiády to asi poškodí, když bude pořád někdo ležet na silnici před běžci s pochodní. Neměli čínští organizátoři zvolit v některých případech trasu citlivěji? A třeba Tibetu se vyhnout?
Obraz může být v příštích měsících skutečně poškozen, ale hry mají samy o sobě takovou gloriolu a vážnost, že v tom srpnu, při jejich konání, to bude přehlušeno. Že ale teď nastává složité období jak pro čínskou stranu, tak pro Mezinárodní olympijský výbor, o tom není pochyb.
Jak se to může konkrétně projevit?
Mohou vznikat situace velice napjaté a velmi konfrontační. Někdy i těžko řešitelné. Myslím to tak, aby to řešení bylo pro světovou veřejnost vůbec stravitelné.
Český olympijský výbor vydal tento týden prohlášení, že nepřistupuje na bojkot her, ale současně tam píšete, že odsuzujete porušování lidských práv kdekoli na světě. Není v tom rozpor? Vždyť Čína ta lidská práva porušuje permanentně.
Bojkot nic nevyřeší a otázce lidských práv nepomůže. Když se mě zeptáte, zda jsme proti porušování lidských práv, tak opět jasně odpovídám – ano. Jenže ani k bohulibému cíli nevede jedna cesta a nemusí na to existovat jen jedna metoda. Sport není všemocný, pokud si někdo myslí, že na popud olympijských výborů se změní politika celých států, tak se mýlí. Řešení problémů ve světě je v rukou vlád, v rukou politiků a mezinárodních organizací.
V prosinci 2005 jste v jednom internetovém rozhovoru řekl: Doufám, že olympiáda v Pekingu přispěje k dalšímu otevření Číny a k pokroku v oblasti lidských práv. To první tvrzení je pravdivé, to druhé ne. Byl jste v tom druhém příliš optimistický, či dokonce naivní?
Olympiáda není nějaký významný zlom lidské historie, ale může přispívat k určité tendenci. Třeba v oblasti sportu se Čína v posledních letech změnila. Poměrně tvrdě se tam zakročilo proti dopingu. I v politické oblasti se trochu měnila, ale našim standardům to ještě nevyhovuje.
Třeba nizozemský olympijský výbor si nechal u svého ministerstva zahraničí vypracovat analýzu o vývoji v Číně a ta dospěla k tomu, že pekingská vláda myslí některé věci pozitivně. A to Nizozemci vždy tvrdě dbali na dodržování lidských práv. Analýza hodnotila pozitivně určité změny v boji proti dětské práci, při obchodu s lidskými orgány či pojímání trestu smrti. Ale v některých oblastech pokrok dosažen nebyl. Takže naivní to nebylo, možná jen moc optimistické.
Takže neúčast sportovců na olympiádě v Pekingu by Čínu k ničemu nedonutila?
Určitě ne. Navíc poškodí celou generaci sportovců. A poškodí celé olympijské hnutí i vztahy mezi jednotlivými zeměmi. Vždyť je naprostou raritou, že 205 národních olympijských výborů je schopno se domluvit. Že v olympijské vesnici jsou vedle sebe Palestinci a Izraelci, Kubánci a Američané, židé, křesťané i muslimové. Všichni se tam podrobí ustanovení Olympijské charty a pravidlům. Tendence je v tomto případě držet pohromadě, i když výstřelky možné jsou.
Znamená to, že čeští sportovci a váš výbor jednoznačně podporují účast na olympiádě?
Ano. V tom nás podporují i samotní sportovci, kteří by se jí měli zúčastnit. Zatím jsem nezaznamenal případ, že by reprezentanti říkali něco jiného. Pokud se tak stane, budou to myslím jen jednotlivé případy.
V Montrealu 1976 bojkotovaly olympiádu africké země, o čtyři roky později do Moskvy nepřijel Západ a v roce 1984 do Los Angeles zase sovětský blok. Poškodilo to nějak vážně ty hry?
Nakonec úplně ne, ale projevovalo se to výrazně. Jak se následně ukázalo, nadlouho to komplikovalo sportovní diplomacii i celkové vztahy mezi jednotlivými zeměmi. Z tohoto se olympijské hnutí poučilo. Proč to opakovat? Vždyť svůj cíl bojkoty nakonec nesplnily, situace se naopak zhoršila.
Z toho by mohlo také plynout, že Čína dostala olympiádu především kvůli obchodním zájmům. Že jde prostě jen o byznys a sport je k tomu pouze využíván.
Je možné, že někdo uvažoval i tímto směrem. Jenže vím, že jednou z motivací byla snaha neignorovat nejlidnatější zemi světa, navíc dnes sportovní velmoc. Vždyť existují i snahy, aby byla olympiáda někdy také v Africe či v Jižní Americe. Za Peking lobbovali i lidé, do kterých byste to nikdy neřekl, a slibovali si od toho, že Čína se dostane pod drobnohled a to ji může nutit k některým změnám.
Třeba kdo tak lobboval?
Tibetský dalajlama. Možná si původně myslel, že to Čínu k něčemu donutí. Nebo naopak tušil, že na protesty Tibeťanů bude v souvislosti s Pekingem a hrami více vidět.
V Olympijské chartě je i článek 51. Říká se v něm: V olympijských prostorách, na sportovištích a jiných místech není povolen žádný typ demonstrací nebo politické, náboženské či rasové propagandy. Co to znamená pro české sportovce? Že nesmějí vůbec kritizovat na hrách v Pekingu tamní režim?
Vím, že média to teď hodně popisovala, ale ve skutečnosti je ten článek vágní. On původně vznikl kvůli zamezení zneužití reklamy na olympiádě a jmenuje se Reklama, demonstrace a propaganda. A většinou se věnuje obchodním záležitostem. Je k tomu dlouhé prováděcí ustanovení. Jenže tam není o politice v podstatě ani slovo.
Dobře, ale jak to bude v Pekingu? Budete někomu z českých sportovců zakazovat, aby svobodně projevil svůj názor?
Nebudeme. To si skutečně myslíte, že by to šlo? I my chceme daleko lépe vysvětlit ten článek, o kterém hovoříme. 5. dubna začíná v Pekingu zasedání Asociace olympijských výborů, tak budeme požadovat vysvětlení a upřesnění, co to vlastně konkrétně bude znamenat.
Mohlo by to znamenat, že když někdo bude mít plakát s nápisem "Svobodný Tibet", že bude z Pekingu poslán domů?
Každý sportovec podepisuje Mezinárodnímu olympijskému výboru dokument a jen na základě toho je připuštěn na hry. Jsou to podmínky účasti. Podepíše smlouvu i s námi. Tam jsou zase pravidla, jak je oblečený, řeší se tam obchodní pravidla, protože na olympiádě je zakázaná reklama. Jenže my máme svobodu projevu. Když vám někdo v Pekingu řekne v rozhovoru, že podporuje Tibet, tak nemůže být vyloučen z her. Ale pořádat třeba demonstrace v olympijské vesnici, to ten článek charty zakazuje. Takovému člověku by byla odňata akreditace.
Teď se odehrál zajímavý případ na plaveckém evropském šampionátu v Eindhovenu. Srbský plavec Milorad Čavič vyhrál a při přebírání medaile měl na sobě tričko s nápisem Kosovo je srbské. Kvůli tomu byl z mistrovství vyloučen.
No ale ten výkon a vítězství mu může těžko někdo sebrat, vyhrál to regulérně. Zpětně se berou medaile kvůli dopingu, ale že by to bylo kvůli politice, to si nemyslím. Já jsem si ten článek 51 Olympijské charty studoval i z anglických a francouzských podkladů a také tam není jednoznačný výklad. Budeme si to muset v Pekingu vysvětlit.
Představme si, že některý český sportovec vyhraje olympiádu a pak bude vyloučen právě proto, že zorganizuje v Pekingu demonstraci za dodržování lidských práv v Číně. Vzali byste mu i finanční odměnu za vítězství?
No vidíte, o tom jsem ještě nikdy nepřemýšlel. Podle mě by to nebylo správné. Jsem tvrdě proti jakékoli sankci, pokud má být sportovec trestán jenom za to, že se někde mimo olympijskou vesnici a sportoviště svobodně vyjádřil o politice.
Překládám si to tak, že naši sportovci nebudou před olympiádou nuceni k žádným zvláštním podpisům či slibům, že nesmějí svobodně hovořit o situaci v Číně?
V žádném případě to nebude. My nepůjdeme nikam dál, než co říká o podmínkách účasti na hrách Olympijská charta. Ale je otázkou znalostí každého člověka a míry jeho vkusu, jak se bude projevovat.
Co byste našim sportovcům do Pekingu tedy poradil?
Nic jim nechci radit. To bych byl okamžitě obviněn, že jim hodlám zacpat pusu. Ať řeknu cokoli, vždy bych byl někým podezříván. Jen si myslím, že když se sportovec připravuje na olympiádu, kde se očekává jeho špičkový výkon, tak by se měl soustředit především na samu věc. Pokud chtějí dělat nějaké politické proklamace, tak ať se každý vyjádří k tomu, co sám poznal, zažil a o čem je přesvědčený. Ale to bych radil třeba i politikům.
Jak to myslíte?
Vždyť politici mají rázem stanovisko úplně ke všemu a často to není opřeno o znalost věci. Přiznávám, že se to stane i mně, když někdo ze mě pořád něco páčí.
Akreditace do Pekingu jdou přes váš olympijský výbor i pro naše politiky. Jenže ministr školství Ondřej Liška a pražský primátor Pavel Bém ji odmítli, protože ani jeden nesouhlasí s porušováním lidských práv v Číně. Prezident Václav Klaus, jak bylo oznámeno ve čtvrtek, zase nepojede ze zdravotních důvodů. Premiér Mirek Topolánek se ještě nerozhodl. Co si o tom myslíte?
Je to jejich právo a nebylo by to poprvé, že politici na olympiádu nejeli, i když z jiných důvodů. V Naganu v roce 1998 nebyl ani prezident Václav Havel, ani expremiér Josef Tošovský. Hry jsou ale možností k mnoha neformálním setkáním politiků a podobná příležitost se nevyskytuje často. Třeba prezident Klaus byl v Aténách na lodi u Bushů.
A nevnímali sportovci účast politiků přesně naopak? Že jim tam pořád lezou nějací bafuňáři?
Toho jsem si nevšiml. Naopak to může být pro ně určitým povzbuzením. Zrovna Václav Klaus má sport rád a dovede se do toho vcítit. On nebyl na olympiádách cizím tělesem. Neslyšel jsem, že by někdo říkal: „No jo, další papaláš.“ Ale není to pro naši účast v Pekingu nic určujícího, sportovci si poradí i bez přítomnosti politiků.
Ale sport je svým způsobem i politikou. Existují i opačné příklady než dnešní Čína či v roce 1980 totalitní Sovětský svaz. V roce 1988 byly hry v Soulu a Jižní Korea tím chtěla ukázat, že nastoupila na demokratickou cestu po dlouhých vládách vojenských režimů.
V podtextu sportu politiku samozřejmě najdete, ale prvoplánová záležitost, alespoň u nás, to není.
Jenže právě olympiády bývají využívány a zneužívány k politickým cílům. V Číně se to nepochybně stane.
Jistěže má olympiáda politické dopady, záleží na okolnostech a době. Podívejte se na hry v roce 1936 v Berlíně, a zda to pomohlo legitimizovat Hitlera. Jsem si jistý, že kdyby tam olympiáda nebyla, tak by to šlo stejným směrem. Vždyť to Hitlerovi baštily i západní mocnosti, podpis mnichovské dohody o rozbití Československa byl přece až poté a za účasti Francie a Británie.
Ale i Hitler využil toho, že olympiáda na německé půdě vůbec byla.
Samozřejmě. Ale existují o tom i mýty. Například že Američané museli odstranit ze své štafety dva Židy a místo nich tam dali černochy. To je omyl. Oni do té štafety dali jen lepší závodníky z individuálních závodů, to nebylo na pokyn nacistů. A teď to posuňme – i rok 1972 a mnichovská olympiáda pro Německo něco znamenala, to byl zase důkaz demokratického rozvoje a ekonomické síly našeho souseda. I když byla poznamenána teroristickým útokem na izraelské sportovce.
Čínská vláda přijala dokonce usnesení, že jejich sportovci získají v srpnu v Pekingu nejvíce zlatých medailí ze všech států. Ale to už je přímé míchání politiky do sportu, ne?
Je. Ale jak už jsem říkal, Čína tvrdě, i přes vládní úroveň, zaútočila na doping a zdá se, že s tím skutečně zatočili. Toho, kdo to poruší, tvrdě trestají a nemusí už vůbec dál závodit. Nevím, možná teď mají pro zlepšení výkonnosti nějaké zvláštní bylinky...
Umíte si představit, že Topolánkova vláda vám nadiktuje, kolik medailí získáme?
Pozor, my se teď nad tím usmíváme, ale to přece tady za komunismu bylo. Pokud jde o medaile, tak to ze mě pořád páčí novináři. Přitom je stále těžší a těžší něco získat, konkurence neustále roste. A na čínské půdě to bude hodně těžké. Dám vám jeden příklad: v roce 2006 na mistrovství světa ve vodním slalomu v pražské Troji lovili čínské posádky z vody pořád záchranáři. A loni? Číňané po prvním kole ve dvojicích vedli. A to je sport, který v Číně absolutně neznali.
Takže Číňané převálcují v srpnu celý svět? Po sportovní stránce to bude tvrdé a náročné. Úspěchy ve sportu navíc často podněcují určitou vlnu nacionalismu či patriotismu. V norském Lillehammeru byla v roce 1994 nádherná zimní olympiáda. Krásná. Ale jak dosáhli Norové dalších velkých úspěchů, začalo to být až nepříjemné. Vanul z toho divný duch. Bojím se, že v Číně to může také nastat.
