"Stalo se to asi před rokem. Nastoupila jsem na nové pracoviště a posadili mě do kanceláře k mému nadřízenému," vypráví paní z Moravskoslezského kraje, která nechtěla zveřejnit své jméno.
Obtěžování na pracovišti se jí nevyhnulo ani přesto, že nedávno překročila padesátku. Její šéf je o devět let starší. Ze začátku se na ni jen upřeně díval. Pak přidal sem tam letmý dotek na loket, na rameno... Rozpačitá paní se snažila od šéfa odtáhnout, jak to jen šlo.
"Po čase už nevynechal příležitost, aby mi mohl sáhnout na zadek. Jindy jsem třeba přišla do práce, on seděl na mojí židli, v takové uvolněné a roztažené poloze, a pohledem mne sjel odshora dolů. Říkal: No, dneska je to dobrý. A počkejte v létě, až budete nosit krátké sukničky," vypráví žena.
Když se krátce poté dozvěděla, že nadřízený podobně otravuje i kolegyně, šla to nahlásit vedení. Obtěžování ustalo jako mávnutím proutku, jen občas ještě ženě pokazila náladu jedovatá poznámka o slepici.
Podobnou zkušenost má také Edita Pacovská z Prahy. Spolu s několika kolegyněmi byla před pár lety lákavým terčem pro svého nadřízeného. "Všelijak nás objímal a honil po pracovišti. Měl také oblíbený trik: zavolal si některou z nás ke svému stolu, probíral pracovní záležitost a přitom nám začal rozepínat zip u kalhot. Tvářil se přitom jakoby nic," vzpomíná Edita Pacovská.
"Bohužel jsme se to nikdy nepokusily řešit. On byl totiž v našem věku, tak jsme to přecházely mávnutím ruky, že je to prostě fracek. Dát mu třeba za jeho chování facku? Ráznější žena by to třeba udělala. My jsme však měly obavu z reakcí dalších spolupracovníků. Spousta lidí by řekla, že děláme cirkus kvůli blbině."
Obtěžovat znamená uplatňovat moc
Sexuologové se shodují: Ano, toto je jednoznačně sexuální obtěžování. Z devadesáti procent postihuje ženy, které jsou v podřízených pozicích vůči mužům. Zbývajících deset procent zůstává ženám, které také dovedou dát svému podřízenému zabrat.
"Podstata obtěžování však není ve vymáhání sexu," říká sexuolog a psychiatr Ondřej Trojan. "Je to o pocitu moci, kterou si člověk utvrzuje. Často je to proto, že nemá dostatečné sebevědomí."
Podle sociologa Jaroslava Sýkory lidé dovedou dobře poznat, zda je jejich jednání někomu nepříjemné. "Ať nikdo netvrdí, že to jeden na druhém nepozná! Tenhle radar má každý velmi dobře vyvinutý. Ten, kdo obtěžuje podřízeného člověka, v těchto případech ženu, je naprostý balvan," rozhořčuje se Sýkora.
Jak se nepříjemnému obtěžování bránit? Odborníci radí: Než něco dáte k soudu, řešte situaci okamžitě a na místě. Stěžujte si, hlasitě na nevychovaného člověka upozorňujte.
"Doporučoval bych, aby žena jasně řekla, že takové chování nebude trpět, a pokud by se mělo opakovat, pak už nebude váhat jít k soudu," navrhuje Trojan. Potíž je podle Trojana v tom, že po čtyřiceti letech komunismu lidé ještě nejsou zvyklí, aby si chodili na své nadřízené stěžovat.
Co když je to vaše dcera?
Tam, kde ženě nic nebrání se ohradit, je nakonec věcí muže, zda si plácne a půjde do rizika odpovědi v podobě facky nebo ztráty dobrého vztahu. I žena má v této situaci právo nechat si plácnutí líbit, pokud jí tento způsob chování vyhovuje.
Většinou to tak není. "Mluvila jsem s mnoha lidmi, kteří sexuální obtěžování zakusili na vlastní kůži. Bylo pro ně strašně složité se ozvat," tvrdí sexuoložka Hana Fifková.
"Víme dobře, že většina obětí tak jasného činu, jako je znásilnění, se neozývá ve strachu před posměchem, před obviněním, že pachatele vyprovokovaly. Roli tu také hraje pocit studu a obava před veřejným zostuzením. Dokud se nenaučíme o sexuálním obtěžování mluvit s plnou vážností, nic se nezmění. Ať si ti, kdo vše zlehčují a zesměšňují, představí, že se to děje jejich dcerám a synům."
