Pane prezidente, přesně za šest týdnů začneme platit lékařům za vyšetření 30 korun v hotovosti. Budete za to na pacienty slušnější a vstřícnější?
Ty poplatky si lékaři nevymysleli. My s tím velice primitivním způsobem výběru nesouhlasíme.
Takže efekt pro pacienty bude stejný, jako kdyby ty peníze hodili do kanálu?
Tak pochopitelně, že třicet korun z pacienta váženého zákazníka neudělá. A obáváme se, že poplatek může výrazným způsobem zhoršit vztahy mezi lékaři a pacienty.
Jak to myslíte?
Velká skupina pacientů má pocit, že si tím lékaři přijdou na velké peníze navíc. Už dnes se chtějí někteří pacienti předzásobit léky. Nebo když je z kapacitních důvodů objednáváme až na leden, tak nás podezírají, že je to proto, že se těšíme na těch 30 korun.
Přitom poplatek ochudí pacienta o čas lékaře. Administrativa s tím spojená zabere tak dvě minuty. Třeba u praktického lékaře máte 45 pacientů denně v průměru krát dvě minuty, tak to máte jeden a půl hodiny času, které lékař mohl věnovat pacientům.
A co ty dvě minuty spolu budeme dělat, pane doktore? Já vám dám třicet korun, převezmete je, účtenku mi dávat nemusíte, když nebudu chtít – to je raz dva.
Předpokládám, že většina pacientů účtenky chtít bude. Protože to bude důkaz, aby jim pojišťovna uznala, že za rok překročili pětitisícový limit. Stvrzenka má obsahovat jméno pacienta, rodné číslo, datum přijetí poplatku, jeho výši, kdo jej přijal, podpis přijímací osoby a razítko zdravotnického zařízení. A asi každý nebude mít 30 korun přesně.
A co když někdo odmítne zaplatit?
Začne diskuse. Toaletářka na pařížském nádraží, která také vybírá jedno euro, mi může bez ohledu na intenzitu mé potřeby dveře zabouchnout, pokud nezaplatím. To lékař nikdy nemůže udělat. Je povinen pacienta ošetřit, i když nezaplatí.
Jak budete tedy poplatky vymáhat?
Nikdo z lékařů nebude soudně vymáhat třicet korun, když soudní poplatek je 600. Pacienti by si měli uvědomit, že pokud poplatky nebudeme soustavně vybírat, tak zdravotní pojišťovna je oprávněna udělit lékaři nebo zdravotnickému zařízení pokutu až 50 tisíc.
Ovšem my se obáváme, že tato pokuta může sloužit jako nástroj šikany lékařů, kteří si troufnou nějakým způsobem zdravotním pojišťovnám oponovat. Proto jsme iniciovali ústavní stížnost.
Přirovnáváte se k pařížské toaletářce. Ale když lékař denně ošetří 45 pacientů, z toho zaplatí jen 40, tak za měsíc to dělá 24 000 korun. To přece není málo?
U praktického lékaře to tak může být. Ale specialisté nemají tolik pacientů. A pokud je poplatky odradí od čerpání zdravotní péče, tak jak předpokládá ministr Julínek, tak specialisté budou tratit.
Když přijde méně lidí, tak se očekává, že se pacientům o to víc budete věnovat. To by měl být komfort získaný za ty poplatky.
Já si myslím, že ne. Ten čas nám sebere administrativa s poplatky.
Neříkejte mi, že když vám – specialistovi – vypadne pacient, na kterého máte půl hodiny, že nebudete mít víc času třeba povídat si s tím dalším?
No, já si myslím, že většina pacientů bude mít tendenci si povídat hlavně o poplatcích. Budou nám lamentačně vysvětlovat, proč nechtějí platit. Případně nám budou spílat: co by ti doktoři ještě chtěli, celý život jsem si platil pojištění a teď ještě po mně chceš třicet korun. Takže optimista nejsem. Předpokládám, že se systém během několika měsíců zhroutí.
Jak zhroutí?
Zhroutí se tím, že velké množství pacientů nebude ty poplatky platit.
Mám z vás pocit, že nejste vnitřně s poplatky
ztotožněn. A že když vám pacient řekne – jé, já nemám drobné nebo já musím ještě pro chleba, tak vy mu to snad ani nebudete rozmlouvat.
Tak nestudoval jsem vysokou školu a nejsem lékařem proto, abych byl výběrčím poplatků pro zdravotní pojišťovny.
Ale ty peníze vám přece zůstanou.
My o tyto vybrané částky budeme dostávat méně od pojišťoven. Tak je nastavena úhradová vyhláška. Pan ministr dopustil, že zdravotnictví bude mít příští rok o několik miliard korun méně, a my chybějící peníze máme dovybírat.
NĚKTEŘÍ PRIMÁŘI NEMAJÍ PATŘIČNOU KVALIFIKACI
Lékařská komora teď varuje, že se prohlubuje nepoměr mezi nedostatečnými výdaji na zdravotnictví a kvalitou péče, jaká je společností požadována. Co konkrétně to pro pacienty znamená? Jestli je zbytečně nestrašíte?
Naše zdravotnictví je chronicky podfinancováno. A přesto ministr dopustil, aby výdaje na zdravotnictví poprvé po dlouhých letech klesly pod 7 procent HDP. To je už opravdu alarmující hranice.
Vždyť EU doporučuje minimálně 8 procent HDP. A vyspělé státy EU vydávají 8,9 procenta. Občané si musí uvědomit, že ta stávající velice slušná evropská úroveň našeho zdravotnictví je prostě neudržitelná.
Ale VZP oznámila, že příští rok dá na léčení pacientů rekordních 132,4 miliardy korun, a to je o 8 miliard víc než letos.
Těch 8 miliard je necelých pět procent nárůstu, jenomže očekáváme, že míra inflace v příštím roce bude vyšší. Reálné výdaje na zdravotnictví budou tedy nižší než letos. A to se někde musí projevit. Stát bude na zdravotnictví platit méně, část občanů bude mít nižší zdravotní pojištění a lékaři si mají chybějící peníze vybrat od pacientů sami.
Aby to nebyly jenom takové politické hrozby... Očekáváte tedy nějaký negativní dopad na pacienty, protože ministerstvo nic takového nepřipouští?
První negativní dopad jsou ty poplatky. A protože pacientů je 300krát více než lékařů a politici chtějí být vždycky znovu zvoleni, tak budou pochopitelně šetřit na lékařích. Toho se obáváme.
Říkáte, že zdravotnictví není černá díra, ale ze studie Fakta o českém zdravotnictví vyplývá, že naše zdravotnictví patří v plýtvání mezi evropskou špičku. Třeba chodíme k lékaři nejčastěji z obyvatel EU. Neříkejte mi, že za tím vším jsou jenom čeští pacienti a lékaři za nic nemůžou!
Dovolím se na to podívat z druhé strany. České zdravotnictví je paradoxně zázrak efektivity. Protože výsledky ve zdravotní péči máme srovnatelné se zdravotnictvím v Německu či Francii, kde na jednoho občana plynou částky pětinásobné.
Jenomže tato zdánlivá efektivita je dosahována na úkor nedocenění práce zdravotníků. Lékaři a zdravotní sestry zůstali nedobrovolnými sponzory systému.
Též občany varujete, že jim lékařská komora již není schopna garantovat, že jsou ošetřováni dostatečným počtem lékařů s patřičnou kvalifikací. To chcete říct, že se máme bát, kdo nás bude operovat?
Profesionální devastace řady nemocnic pokračuje. Kvalifikovaní lékaři od nás z finančních důvodů odcházejí do Německa či Velké Británie. Řada oddělení je ve velmi špatném personálním stavu. Déle než rok nutíme ministra, aby vydal vyhlášku o personálních standardech. Ta by určila, kolik a jak kvalifikovaných lékařů má na oddělení být.
Co ta profesionální devastace znamená pro pacienty?
V některých nemocnicích jsou oddělení, v jejichž čele je primář bez patřičné kvalifikace. Navíc často je takový primář jediným atestovaným lékařem na oddělení. To je pak plné absolventů.
JULÍNEK JE BOLŠEVICKÝ KÁDROVÁK
Není to tak, že ať přijde ministr Julínek s čímkoliv, je to z vašeho pohledu vždycky špatně? A není to proto, že jste v intenzivním vztahu s doktorem Rathem?
Doktor Rath patří do širšího okruhu mých přátel. Známe se dvanáct let, spolupracovali jsme spolu léta. Ale teď jsme každý někde jinde.
Je evidentní, že doktor Rath je vám sympatičtější. Ale udělal podle vás ministr Julínek něco pozitivního? Nemáte zatemněno, víte, politicky?
My se s ministrem Julínkem lidsky neznáme, takže já k němu žádný vztah nemám. Pokud bych měl hledat něco pozitivního co pak ministr udělal, tak zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů obsahuje například možnost, že lékaři mohou transformovat své privátní praxe z podnikání fyzické osoby na právnickou osobu, třeba na s.r.o, aniž by museli podstupovat martyrium výběrového řízení s pojišťovnou. To je jistě pozitivní. Ale pro mě je podstatné, že je to první ministr, který úplně ignoruje lékařskou komoru. A to škodí jak lékařům, tak pacientům.
Ale jestli, lidově řečeno, nemáte i vy máslo na hlavě? Jeho reformu nazýváte umolousaným návrhem, bájným zvířetem, o kterém všichni mluví, ale nikdo ho neviděl. Pak jste řekl, že má bolševický slovník.
Stojím si za tím, že pan ministr nemůže používat slovník a mít chování bolševického kádrováka, který kádruje toho, s kým jednat bude, a s kým nebude. Ta doba je skutečně pryč. Je povinen jednat se všemi reprezentativními partnery.
Jenomže jeho tiskový mluvčí pan Cikrt řekl, že vedete proti ministrovi politické útoky a jste papouškem nejagresivnějšího křídla opozice pod vedením pana Ratha. Nesloužíte víc panu Rathovi než lékařům?
Jsem přesvědčen, že všechno, co dělám, dělám ku prospěchu lékařů i českého zdravotnictví. A lékařská komora již jednou vyzvala pana ministra, aby vysvětlil svému tiskovému mluvčímu, že by se měl chovat slušně.
Už nikdo nezastírá, že pacienti dávají některým lékařům peníze do kapsy. Je to opravdu nutné a je to k něčemu?
Úplatkářství nemůže schvalovat nikdo. Neschvaluje je ani lékařská komora. Pokud se pacient snaží získat nějakou neoprávněnou výhodu na úkor ostatních pacientů, tak je to amorální. A lékař by na nic takového neměl nikdy přistoupit.
Je třeba ovšem odlišit stav, kdy nejde o úplatek, ale o určitý projev vděčnosti. Pokud pacient přinese své lékařce po léčbě květiny nebo lékaři lahev vína, tak na tom není nic špatného. Ta hlavní korupce totiž běhá v úplně jiných patrech zdravotnictví.
Tím myslíte farmaceutické firmy?
Tím myslím třeba stavební firmy, investice do zdravotnictví, nákup drahých přístrojů a techniky. To jsou největší ohniska korupce. Ale pacienti, kteří se snaží nějakým dárkem nebo penězi získat něco navíc, se svým způsobem chovají přirozeně. Nepřirozený je stávající systém, který to neumožňuje legálně.
Lidem, kteří si kupují luxusní auta a vily, těžko budete bránit v tom, aby když jsou nemocní, nechtěli pro sebe získat něco navíc. Prostě z jejich pohledu je to přirozené a zdravotnický systém by jim to měl umožnit.
SLIBY SE SLIBUJÍ, BLÁZNI SE RADUJÍ
Pořád mluvíme o tom, v čem jsou špatní lékaři nebo ministr. Ale jakých prohřešků se dopouštějí pacienti?
Nejvážnější je, když pacient nerespektuje doporučenou léčbu. My mu můžeme radit, pomáhat, ale léčit se musí sám. Jinak přece s takovým člověkem nezmůžete nic. Pacienti by si měli uvědomit i to, že zdravotníci jsou také jenom lidé, a měli by se k nám chovat slušně.
Potom mně vadí, když pacienti bez omluvy nepřijdou v době, kdy jsou objednáni. Tím prodlužují čekací doby i pro ostatní. A řada pacientů se chová k lékařům určitým pohodlným způsobem: na plánovaná vyšetření chodí často velmi špinaví.
A na závěr. Ministři zdravotnictví se nám střídají jak na běžícím pásu a většinou nic neprosadí. Není to vina i vás lékařů, když proti každému z nich protestujete?
Prapříčinou je to, že řada politiků myšlenkově vězí v marxismuleninismu. Ten tvrdí, že existuje výrobní základna a společenská nadstavba. A na zdravotnictví se dívají jako na nějakou černou díru a nevidí, že zdravotnictví vytváří hodnoty. Protože, nezlobte se, pouze zdraví lidé mohou pracovat, vytvářet hodnoty, nakonec i platit daně. Nakonec zdravotnictví je i velký spotřebitel.
Ale proč se ještě nikomu nepodařilo udělat zdravotnickou reformu? Všichni politici – napříč politickým spektrem – přece hlásají, že zdravotnictví a také školství, věda, výzkum jsou pro ně priority.
Ano, sliby se slibují, blázni se radují. A potom se vždycky najde něco, do čeho politici peníze investují raději. A u zdravotnictví je to možná dáno tím, že nejvíc pálí nemocné a hodně staré lidi. A to není ta nejatraktivnější cílová skupina politických stran.
