Pane podplukovníku Lipko, přímo k věci: jak je lidem, kteří jsou téměř denně ostřelováni raketami nebo jsou na ně chystány léčky? Jen mi neříkejte, že je to vaše práce a že je to normální.
Věděli jsme, co nám v Afghánistánu hrozí. Dost dlouho jsme se na to připravovali. Každý ty útoky prožívá jinak. Navzájem si ale pomáháme, takže zvládáme i případné krize a stres, který s ostřelováním souvisí.
Když jsem před časem hovořil s velícím důstojníkem vojenské policie v Iráku, tak mi řekl, že nejhorší chvíle zažívá při náletu raket a těsně po něm. V té době prý ještě neví, zda všichni vojáci stačili doběhnout do krytu a zda jsou v pořádku.
Než se dozvím, že se nikomu nic nestalo, že lidé už nejsou v ohrožení, tak napětí v člověku dost houstne – to přiznávám. Úplně na prvním místě pro mne totiž je, abych všechny lidi přivezl v pořádku zpět domů.
Nicméně minulý týden byli právě při raketovém útoku poměrně vážně zraněni dva vaši muži.
V té chvíli jsem se snažil držet nervy na uzdě a neplést se do práce lékařům. Jak jen to ale situace po útoku umožnila, navštívil jsem je na ošetřovně. To už je lékaři stabilizovali. Svá zranění snášeli statečně a i zdravotníci odvedli skvělou práci. Těžko popsat, jak mne to uklidnilo.
Nadporučík Robert Chudý přišel v Lógaru o paži a nohu. Dost drsně varuje, že Čechům se v Afghánistánu nebudou věčně vyhýbat větší ztráty na životech, stejně jako třeba Američanům či Britům. A že si na to veřejnost bude muset zvyknout.
Nadporučíka Chudého za jeho odvahu, s jakou snáší svá zranění, ale i za to, jak na sobě pracuje, aby mohl dál sloužit v armádě, obdivuji. Pod jeho slova se podepisuji.
Jak jste připravoval své vojáky na to, že se nemusí z Lógaru vrátit?
Tvrdým tréninkem – jak my říkáme "drilováním", aby při napadení jednali rychle a nepropadli zmatku. Důležité také je, aby si byli jisti, že pokud se ocitnou v průšvihu, tak je za žádných okolností nenecháme ve štychu. Ukázalo se to i v případě Roberta Chudého, jehož vozidlo najelo na minu a zahynul přitom řidič Radim Vaculík. Robert přežil i díky obětavosti a nevídané profesionalitě našich zdravotníků-záchranářů.
Je veřejnost připravena na větší ztráty českých vojáků?
Podle mne není.
A armáda?
Ta se na podobné situace připravuje už dlouho a musí logicky počítat i s horšími variantami, než jakých jsme až dosud byli svědky. Mimochodem – Češi tady v Afghánistánu v ničem nezaostávají za Američany či Brity. Právě oni oceňují naši schopnost přizpůsobit se, nejednat zkostnatěle a přemýšlet o jiných možnostech, jak beze ztrát vyváznout z léčky nebo se na druhé straně dohodnout s místní samosprávou na výstavbě školy.
Proč vy jste odešel do Lógaru?
Poslali sem moji jednotku. Neumím si představit, že bych jako její velitel měl zůstat doma.
A jaké motivy mají vaši lidé?
Většinou jim jde o získání neocenitelných zkušeností ze spolupráce s našimi spojenci. To, co se navíc naučí v těchto drsných klimatických podmínkách, je zformuje nejenom lidsky, ale i jako vojáky.
Ve vaší jednotce jsou i čtyři vojáci-ženy a dvě civilní expertky. Jak snášejí ostřelování ony?
S ženami jsem do riskantní mise vyjel poprvé už před deseti lety do Bosny a nikdy s nimi nebyly potíže. Vždy záleží na povaze a ne na pohlaví člověka, jak se vypořádá s obtížemi spojenými s válkou. Výběr je natolik přísný, že se do Afghánistánu nedostanou outsideři. Možná vás překvapím, ale jedna z žen je tu střelcem operátorem. Jezdí tedy ve věžičce obrněného vozidla a ovládá všechny zbraňové systémy.
Nepřipadá vám to zvláštní?
Nepřipadá. Když to chce dělat a má na to, proč jí bránit? V Česku mám u svého praporu několik žen-velitelů. I v bojových jednotkách. Nedělám mezi muži a ženami žádné rozdíly.
Pro Američany je třeba nemyslitelné, aby žena sloužila v jednotce, kde může padnout do zajetí a být mučena či znásilněna. Vaše střelkyně nemá žádné úlevy? Třeba když má menstruaci?
O úlevy mne ženy v mé jednotce nikdy nežádaly. Cením si toho.
Nefrustruje vás, že v Lógaru stavíte pro lidi školy, zdravotnická centra, zemědělské farmy, hloubíte studny, stavíte přehrady a ve stejné zemi na vás útočí ze zálohy?
Školy a farmy stavíme pro obyčejné lidi a jejich děti, kteří už mají války po krk. A vždy se najde někdo, komu se to nelíbí, protože nemá podíl na moci. Komu je proti mysli už to, že do škol začínají konečně chodit i dívky. V letech vlády Talibanu to měly zakázáno. A ti, co vypalují i nově postavené školy nebo farmy? Většinou jde o nájemné vojáky ze zahraničí či fanatiky.
Lze mít vůbec v Lógaru z práce radost? A kdy jste ji měl naposledy?
Třeba když postavíme školu a děti se už nemusí učit na hliněné podlaze zříceniny jako ve středověku. A radost? Zrovna v úterý nám přijeli poděkovat lidé z okresu Azra za to, že jsme jim postavili školu a okresní úřad, a s nimi přišla radost.
A když nová nemocnice či škola lehne popelem, tak je stavíte znovu?
Jak jinak. Znovu ale říkám: nevypalují je lidé, pro něž jsme je postavili, ale ti, proti nimž je třeba bojovat. Afghánistán se mění – týden po týdnu, měsíc po měsíci. Místní poznávají i jiný život než jen ten se samopalem v ruce.
Přijde i na vás někdy krize?
Nejsem robot. Mám ale velkou podporu rodiny. Nebýt jí, nemohl bych to dělat. Slovy nevyjádříš, co pro mne rodina znamená. Štěstí mám i na lidi, kteří se mnou odešli do Afghánistánu. A když už je to opravdu vážné, obrátím se na kaplana či psychologa. Zrovna dnes ráno jsem si vyčistil hlavu při mši.
Jste věřící?
Ne. Ale s kaplanem Jaroslavem Kníchalem jsem byl už v Kosovu. A on vždy přesně ví, jak má lidi posílit.
. Otázky čtenářů iDNES.czJosef Novák: Dobrý den, domníváte se, že mandát PRT, který máte, je vhodný a dostatečný k ochraně zejména civilní části rekonstrukčního týmu? Nebylo by vhodnější vzhledem k situaci v Afghánistánu tento mandát rozšířit? Ondra Veselý: Dobrý den, chci Vám a Vašemu týmu vyjádřit podporu. Otázka: Rád bych se zeptal, co říkají Vaší přítomnosti "obyčejní" lidé? Vědí, za jakým cílem jste do jejich země přijeli? A nejsme my Evropané nebo Američané pro ně z "jiné planety"? Děkuji za odpověď. Jiří Votoček: Dobrý den, zajímalo by mne, co přesně dělá český provinční rekonstrukční tým v Lógaru. Jaké jsou jeho dosavadní výsledky, jaké jsou náklady, co ještě a v jakém časovém horizontu je v plánu. Jaké je jeho složení, kolik lidí jakých řemesel v něm je. Jak komunikuje s místními obyvateli - zda je nějak řízen místní vládou, či zda postupuje samostatně (a tedy jak svou činnost koordinuje s místní samosprávou, resp. s ostatními týmy). Oto Weniger: Ahoj Pavle, jen jsem Tě chtěl pozdravit (toho času z Nairobi) a popřát hodně štěstí a bezpečný návrat Tobě i Tvým vojákům. Držím palce. Oto Weniger Dan Miller: Jaký je Váš názor na skutečnost, že dobrou polovinu týmu civilní části PRT tvoří bývalí pracovníci společnosti Člověk v tísni? Má podle vás smysl civilisty z Člověka v tísni zaměstnávat? Jaká je jejich "přidaná hodnota" a jak se osvědčili? Díky za odpověď. DM Lightman: Dobrý den, chci se zeptat, zdali tamní obyvatelé vůbec ví, co je vaším úkolem... ať už to je obnova zemědělství či školství... Že by chtěli žít jak ve středověku, když vás takhle ostřelují? Nebo to jsou jen ti, co o ničem neví... Tomáš Peszyński: Dobrý den. Snad to není tajné a mohu se na to zeptat, ale zajímalo by mně podrobněji složení Vaší jednotky a konkrétně to, zda disponuje kromě týlových servisních složek, strážní jednotky, jednotky obsluhující zařízení LOS, jednotky SOG ještě nějakou taktickou bojovou jednotkou klasické pěchoty. Není mi to ze zpráv medií jasné. Taky mi není jasné, zda Vaše jednotka používá klasické transportéry OT-90 k bojovým účelům. Děkuji. Zdenka Soliman: Dobrý den, jak vidíte postavení afghánských žen ve srovnání s životem žen v Čechách, Evropě či USA? Změnilo se něco pozitivním směrem v jejich postavení od pádu Talibanu? Jak se např. chovají manželé k manželkám, toleruje se jejich bití, fyzické trestáni atd. Děkuji za odpověď. C2H5OH: Jsme s Afghánistánem ve válečném stavu? Pokud ano, vyhlásili jsme my válku jemu, nebo on nám? Pokud ne, jakým právem střílí naši občané po občanech Afghánistánu? Děkuji za odpověď Jaroslav Černý: Dobrý den. Pokud je mi známo, jste jeden z nejperspektivnějších důstojníků AČR a mluví se o Vás jako o možném budoucím NGŠ. V případě, že byste se jím skutečně stal, zavedl byste konečně v AČR moderní metody managementu a zcela překopal human resources strategii, nebo byste pokračoval ve stylu svých předchůdců, tedy strkáním hlavy do písku (Picek) či komunisticko-lampasáckou uřvaností (Štefka)? Děkuji a přeji pěkný den. Cyberpunx: Dobrý den, pane podplukovníku! Držím Vám i Vašim podřízeným palce v nelehké práci. Chtěl bych se zeptat, zda a pokud ano, tak kdy, obdrží PRT Logar vlastní bezpilotní průzkumné letouny. Vím, že se o tom uvažuje, ale existuje tento požadavek z Vaší strany? Dále bych se chtěl zeptat, zda považujete ruční zbraně zavedené v AČR (Sa vz. 58, UK vz. 59, DŠK, AGS atd.) za adekvátní a odpovídající soudobým potřebám, nebo si myslíte, že nastal čas na přezbrojení? Děkuji a pozdravujte Vašeho vrchního praporčíka Martina Z. Michal Smrž: Dobrý den pane Lipko. Předně bych chtěl říci, že si velice vážím práce, kterou tam v Afghánistánu, tak daleko od vašich domovů, všichni vykonáváte. Ať si říká kdo chce co chce, děláte zatraceně dobrou a odvážnou věc. Rád bych věděl, jak to tam vlastně všechno zvládáte? Lze si na tamní život vůbec nějak zvyknout? Co tam vlastně ve svém vlastním volném čase (tedy za předpokladu, že něco takového máte) děláte? Ještě bych vám všem chtěl popřát hodně štěstí a hlavně ať se všichni zdraví vrátíte domů. |
. Nová rubrika rozhovorůČtenáři iDNES.cz mají jedinečnou možnost zapojit se do pravidelných rozhovorů na aktuální témata. Ze zaslaných otázek vybereme několik, které během rozhovoru osobnosti položíme, a odpovědi poté zveřejníme ve středeční MF DNES a na iDNES.cz. |