Bojovná volba na půdě parlamentu - to by navíc byla pro zdejší novodobé politické poměry úplně nová zkušenost. Až dosud se volili předem známí lidé, vše bylo pojištěno stranickými dohodami. Předem jasný prezident, předem jasná důvěra vládě, předem jasní předsedové a místopředsedové.
Ústava však zaručuje poslancům svobodu svědomí. Proč by se nemohli jednou vzbouřit a proti možná slibnému, ale poněkud strojenému Zaorálkovi zvolit velkého matadora? Proč by měl sněmovnu vést ten dohodnutý, a ne ten nejlepší? Skoro se nechce věřit, že by to tak mohlo být. A důvody pro nedůvěru jsou velmi silné. Václav Klaus je mužem, který na počátku své kariéry vytyčil heslo "nechodím do předem prohraných bojů" a vždy se ho pevně držel.
Čestné křeslo pro předsedu ODS by vyhovovalo i sociální demokracii. V případě vládních neshod by se nemusela utíkat ke komunistům. V ODS by měla kritického partnera, a ne nesmiřitelného nepřítele, který, zahnán do kouta, použije úplně všechno. Zákony trhu nás přesvědčují o tom, že pokud je obchod výhodný pro obě strany, zcela jistě se uzavře...
Oba obchodníci se zatím dušují, že by je to "v životě, ale v životě nenapadlo". Víme však, že Vladimír Špidla si zahrával s myšlenkou nabídnout předsednické křeslo Klausovi už v průběhu sestavování vlády. Narazil na rozhodný odpor Koalice. Ale tu má už nyní v hrsti a může usilovat o víc. Jenže i takový předpokládaný narychlo uzavřený obchod může být past.
Šedý vlk minul prvního srnce při všeobecných volbách. Jeho smečka mu dala druhou šanci, neboť si bez něj les a lov nedokáže představit. Klausovi slouží ke cti, že tu druhou zkoušku neodkládá, ale hrne se do ní.
