Reportáž skončila 20. 5. 2010 13:28
Sedmý den líčení se žháři z Vítkova
-
Soud se žháři z Vítkova - Pavel Kudrik a Anna Siváková (20. května 2010) / Autor: Alexandr Satinský, MAFRA
10:43
Václav Malý: Okna jsem zatemňoval pravidelně, tedy okna od cesty. Nahoře se ale vždy udělal průvěs látky, a tak bylo vidět, třeba když televize byla puštěná.
10:39
Václav Malý, otec Anny Sivákové: Bydlíme v domě od roku 1983. Byly tam dvě místnosti a dílna. Naše místnost měla od cesty dvě okna a dvě ze zahrady , Anička měla jen dvě okna od cesty. Objekt jsem udržoval já. Byl omítnutý, sám jsem to dělal. Na střeše byl plech a eternit. Asi před dvěma lety mi ji prorazil strom, ale já to opravil. Propadlá nebyla, byla v pořádku.
10:34
Markus Pape: Když jste zažila ten požár, jste od té doby rozrušená, cítíte úzkosti? Ano, pořád. Je možné, že jste je cítila i na policii? Ano.
Co dělal manžel? Zajímal se o elektroniku, měl dílnu, byl domácí kutil. Měl nářadí a nástroje, opravoval televize, pračky ledničky.
Co dělá manžel ted? Chodí do práce, je ale na tom psychicky zle, je nešťastný. Už to není, co bylo.
Soud: Léčí se po té příhodě? Ne.
Soud: Vy se léčíte po té příhodě? Ne.
10:38
Obžalovaní David Vaculík a Jaromír Lukeš se k výpovědi Vlasty Malé nevyjádřili. "Není pravda, že jsme křičeli. Chci se omluvit za to, co jsem způsobil, je mi to velice líto," řekl Ivo Müller. "Nikdo nic neřval. Kdybych si jen trošku všiml pohybu v domě, nikdy bych tam nic nehodil," reagoval Václav Cojocaru.
10:33
Státní zástupkyně chtěla vědět, zda Vlasta Malá viděla někoho z obžalovaných. Proti otázce protestoval jeden z obhájců. "Neměla by nejdříve poškozená popsat, zda někoho viděla a jak vypadal? Jste schopna někoho popsat při útoku," ptal se. Soudce to odložil na později.
10:20
Obhájce Václava Cojocaru: Co bylo v oknech? Nebyly to rolety, byl to závěs. Obyčejná látka, nebyla to roletovina.
Jakou část toho okna zakrýval? Bylo to na háčcích, zakrývala spodní část okna, vrchem bylo vidět.
Z čeho soudíte, že zvenku bylo vidět? Byla jsem tam hodně let, když jsem stála venku, bylo dovnitř vidět.
10:19
Obhájkyně Ivo Müllera: Jak dlouho asi trvalo hašení a co jste dělala, než přijeli hasiči? Vylila jsme vodu na tu hořící televizi, pak vyběhla ven, vyvedla vnoučata a čekala venku na manžela, on už uvnitř kašlal, ale naštěstí pak vyšel ven.
Kdy jste volali hasiče? Nevím už, kolik uplynulo minut.
Než přijeli hasiči, pokusili jste se ten oheň nějak hasit zvenku? Ano, pomáhali nám s hadicí sousedi.
Auto stálo opodál domu - jak daleko asi? Nevím přesně. Odjíždělo, nevím, jak bylo daleko.
Za jak dlouho přijeli hasiči? Deset patnáct minut.
10:18
Taky jste řekla, že když byla tma a hrála televize, že byla vidět okny ze zahrady i okny z cesty. V přípravném řízení na policii jste ale uvedla, že za tmy bylo světlo vidět okny z boční strany od Vítkova. K cestě byly rolety, myslím, že odsud světlo vidět nebylo - je tam rozdíl. Proč tedy dnes tvrdíte něco jiného? Nevím.
Vletěla k vám lahev, jak dlouho trvalo, než jste začala hasit? Nevím, byl to moment.
Víte o tom, zda v ten den byla zatemněna okna v místnosti dcery? Nevím, ale ona nezadělávala okna.
Říkáte, že dcera nezatemňovala a ona potvrdila, že ano. Slyšela jste nějaké výbuchy? Ano, bouchlo okno u dcery.
Jste schopna říci - to křičené heslo 'Cikáni shořte' nebo 'uhořte', řekla jste to nějaké sousedce? Ano, co bydlí vedle nás. Byla to ta rodina, co volala hasiče.
10:10
Ptá se další obhájce: Jak vypadala místnost vaší dcery, když jste vybíhala ven při požáru? Dveře k dceři byly zavřené. Uvedla jste, kdo spal a kdo spal vedle a co dělal pan Kudrik, že byl vzhůru. Jak to můžete vědět, když byly zavřené dveře? Já tam byla okolo desáté, on říkal, bude film, já řekla, že už se jdu dívat.
10:08
Byla jste soudně trestaná?
Ano, za maličkosti.
Svádění k pohlavnímu styku?
Ne.
Krádeže?
Ne.
Útok na veřejného činitele?
Ano.
Úvěrový podvod?
Ne.
10:06
Jaké škody měla dcera a ostatní? Kolik bylo v domě televizí?
Dole čtyři.
DVD přehrávačů?
Jeden.
Praček?
Jednu automatickou.
V celém domě?
Dcera měla pračku, já automatku a ještě na půdě jsem měla ještě jednu.
Mikrovlné trouby?
Jednu.
Domácí kino?
Jedno.
Mobil?
Neměla jsem. Dcera měla.
10:02
Co vám oheň poškodil, nějaké hodnotnější věci?
My jsme neměli moc hodnotných věcí, televize, nějaký nábytek.
10:00
Obhájce: Jak jste hasili Natálku vodou, když netekla voda? "Byla v kotli, pod kterým jsme zatápěli, když jsme se chtěli koupat. Manžel z něj při požáru něco odpustil, někdo donesl vodu v hrnečku a polili jsme Natálku," popsala záchranu dívky její babička.
09:57
Vlasta Malá na dotaz obhájce popisuje, co přesně se dělo při požáru. "Vynesla jsem děti ven a stála jsem u dveří. Chtěla jsem jít dovnitř, ale tam byl dým. Volala jsem na manžela. Když jsem odvedla děti, viděla jsem, jak dcera s Pavlem nese Natálku. Servali jsme z ní šaty a Anna s Natálkou utíkaly do nemocnice, která je naproti," uvedla.
09:56
Obhájce se Malé ptá, zda opravdu slyšela někoho křičet. "Vyběhla jsem ven na cestu, museli mě vidět, křičeli 'cikáni uhořte' nebo 'shořte'. Já na ně taky křičela a nadávala jim. Byly to mladší hlasy," uvedla. Na dotaz, zda ona je viděla, řekla Vlasta Malá, že ne, že seděli v autě. "Na policii jste řekla, že jeden ještě stál, dnes říkáte, že byli v autě," ptal se soudce. "Byli všichni v autě, jeden ten možná stál, možná měl z okénka hlavu, auto už jelo. A řvali," zněla odpověď.
09:51
Obhájce se dále ptal, zda někomu platili nájem. Vlasta Malá uvedla, že ne. Smlouvy s energetiky a vodárnami ale měli.
09:49
Vlasta Malá: Měli jsme všechno. Řekli nám, abychom požádali soudně. Najali jsme si advokáta. On zjistil, komu dům patří, z katastrálního úřadu jsme dostali dokumenty.
09:49
Obhájce: Státní zástupkyně se vás ptala na ten dům, řekla jste, že vám ho přidělil národní výbor - máte nějaké rozhodnutí?
09:39
Obhájce chce, aby svědkyně namalovala na papír půdorys domu a ukázala, co kde bylo. "Víte, co je půdorys, paní svědkyně?" ptal se. "Ne", odpovídá Vlasta Malá. Vysvětluje jí tedy, že jde o pohled shora a Vlasta Malá maluje. "Tady bylo umyvadlo, tady kamna, tady postel," popisuje při malování.
