Data týkající se nové americké studie publikované v Journal of the American Veterinary Medical Association vychází z údajů sbíraných přes třicet let u více než jedenácti tisíc lékařů. Sebevraždu v daném období spáchalo zhruba čtyři sta veterinářů, převážně mužů. Ti podle statistiky umírají nejvíc ve věku od 44 do 65 let, ženy v mladším věku, a to od 25 do 44 let.
Fotogalerie |
Kromě velkého stresu z vedení ordinace, tlaku klientů na nízkou cenu i agresivity lidí umocňuje sebevražedné sklony veterinářů i fakt, že mají téměř denní zkušenost s eutanazií. K příslušným prostředkům mají legální přístup. „Vidí, že je to proces, který není bolestivý. A to je velmi podobný fenomén v tom, jak uvažují anesteziologové, když vidí, jak se to dělá,“ potvrzuje psychiatr Martin Anders z Psychiatrické kliniky I. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Potíž to není jen za oceánem. Stejný trend je patrný i u nás. „Případy znám tři a byly kombinací povolání i osobních problémů,“ potvrzuje veterinář Martin Vlček z Dobronína. „Sám jsem ve 30 letech skončil na JIP z důvodu vyhoření a přepracování. Dnes si dávám pozor, ale je to těžké. Jste vrbou, která je dostupná 24 hodin denně.“
Podle studie je za vyšším podílem sebevražd veterinářů kombinace hned několika vlivů. Především jsou to dlouhá a časově neohraničená pracovní doba, což mnohdy znamená nepřetržitý servis na telefonu. Také v tom je stres z vysokého očekávání klientů, vysoká míra soucitu, která práci doprovází, a finanční stres. Jednak z úvěrů na zřízení ordinace, jednak z nutnosti „říkat si o peníze“.
Lidé budou nově muset hlásit veterinářům, že mají tři feny a více |
„Hlavně pro introverty je těžké obhájit svoji cenu. Spousta lidí kvůli tomu i citově vydírá. Nadávají nám, že jsme drazí nebo se snaží smlouvat. Potkávám se s tím, že rovnou prohlásí, potřebuji ošetřit psa, ale nemám peníze. Říkají, že je okradli, přišli o práci, nebo jsou na dávkách. Další aspekt je, že lidé nejsou zvyklí platit za své zdraví, a tak vůbec nemají představu, kolik péče stojí u nich samých,“ vysvětluje prezidentka Komory veterinárních lékařů ČR Radka Vaňousová.
Její slova potvrzuje i pražská veterinární lékařka Martina Načeradská. I ona se setkává s tím, že lidé jsou přesvědčení, že veterinární péče by měla být stejně jako ta humánní zdarma. „Už nevidí, že humánní lékaře platí pojišťovny, nás veterináře neplatí nikdo jiný než klienti. A všechny stroje jsou neskutečně drahé. Jen mašiny na vyšetření krve a mikroskop stály necelý milion korun, sonografická mašina téměř 600 tisíc. Na všechny „hračky“, které používám k diagnostice, musím vydělat a splácet půjčky,“ říká Načeradská, která redakci na studii upozornila.
V Česku se téměř polovina veterinářů nedožije šedesátky
Česká statistika, kolik lidí ve vztahu k povolání volí sebevraždu, se u nás nevede. Z údajů veterinární komory je však zřejmé, že 60. narozenin se nedožije skoro polovina jejích členů. „Obecně se ví, že veterináři se nedožívají vysokého věku. Důvody jsou vyčerpání, stres, a třeba i alkohol související se syndromem vyhoření,“ vypočítává Vaňousová.
Relevantní data neposkytla ani Veterinární a farmaceutická fakulta v Brně. Právě i k ní se ovšem vážou některé případy sebevražd českých zvěrolékařů. MF DNES to potvrdilo několik lékařů včetně zdrojů z fakulty.
Až osm let za týrání zvířat či za množírny. Poslanci na to kývli |
Před lety si například vzala život mladá lékařka a odborná asistentka z tamní Kliniky chorob malých zvířat. Její potíže souvisely jak s profesí, tak i s partnerskými problémy. Další případ se týkal odborného asistenta z Kliniky chorob psů a koček a jiný nešťastný příběh souvisel přímo se studentkou posledního ročníku fakulty, která se potýkala s extrémně náročným studiem a sebevraždu spáchala před jednou z posledních státních zkoušek.
„Bylo by dobré, kdyby téma duševního zdraví zařadila veterinární fakulta do svého kurikula. Kolega veterinář mi říkal, že na fakultě se učil hlavně práci se zvířaty, ale dnes je veterina i o obchodě. Psychologii neměli vůbec a v praxi se naráží na to, že jim chybí právě psychologie obchodu,“ zamýšlí se psychiatr Martin Anders.
Na přibývající případy sebevražd, depresí a úzkostí ale zareagovala Komora veterinárních lékařů. „Už tři roky se snažíme edukovat naše veterináře, aby si uměli lépe rozvrhnout čas, a snažíme se je vést k tomu, aby na sobě poznali příznaky vyhoření a začali s tím včas pracovat,“ říká Radka Vaňousová.
Eutanazie zvířat je psychicky velmi náročná
Samostatnou kapitolou v práci veterináře je i eutanazie zvířat. Zvěrolékaři totiž mají legální přístup k injekčnímu roztoku T61, látce určené k eutanazii, a ukončení utrpení zvířete je tak pravidelnou součástí jejich práce. „Pokud dobře víte, jak navodit rychlou a bezbolestnou smrt, sebevražda se pro vás může v případě krajní životní situace stát snadno dostupnou možností,“ vysvětluje to veterinářka Zuzana Svobodová, která se v rámci komory podílí na seminářích prevence vyhoření pro lékaře a studenty posledních ročníků veterinární fakulty.
Psy z množírny koupily od obviněných žen desítky lidí, policie hledá další |
Dle zdrojů MF DNES se sebevražda injekční látkou T61 stala v minulosti i u nás. Jenže eutanazie provázejí i velké lidské emoce. To následně u lékařů vyvolává silný stres. Reakce majitelů jsou totiž někdy extrémně vypjaté. „Jsou dobré a špatné eutanazie, ale zažila jsem, že mi lidi nadávali, že jsem vlastně kat,“ popisuje Vaňousová.
Dalším velkým stresorem je pak dnešní on-line doba a Facebook, který snese všechno. „Zejména pro veterinární lékařky je někdy opravdu velmi obtížné zvládat tyto útoky a stížnosti, zejména pokud jsou vedeny takzvanou zákopovou válkou sociálních sítí,“ potvrzuje Svobodová.
Právě sociální sítě jsou dalším z témat, kterým se komora chce cíleně věnovat. „Veterináři se nám pomalu hroutí z toho, co o nich kde kdo píše na Facebooku. U nás to ale funguje tak, že nejlepší doporučení je doporučení od pacienta. A každý máme pověst jenom jednu,“ uzavírá Vaňousová.
