Původní stavbu, která dostala jméno HM Fort Roughs, nechala v mezinárodních vodách vybudovat Velká Británie jako protiletadlovou obranu za druhé světové války. Série čtyř pevností vybavených děly měla britské námořní trasy ochránit před německými nepřáteli.
Objekt tvoří zatopená pontonová základna a dvě duté věže, na kterých je připevněná paluba. V průběhu války na základně podle BBC sloužily téměř dvě stovky vojáků a armáda plošinu využívala až do roku 1956, kdy z ní stáhla poslední stálou posádku.
Už na první pohled je vidět, že Sealand je zcela izolovaný a většinu jeho rozlohy zabírá rozměrná přistávací plocha. Nehostinné a liduprázdné místo přesto v šedesátých letech zaujalo bývalého majora pěchoty a majitele sítě řeznictví Roye Batese a jeho ženu Joan, které napadlo, že by tam mohli provozovat pirátskou rozhlasovou stanici.
Bates své sny neváhal uskutečnit a 2. září 1967 prohlásil malé území za svrchované knížectví Sealand, odkud do okolí začal vysílat popovou stanici Radio Essex. Provozování rozhlasu Batesovi podle novináře a geografa Nicka Middletona ulehčil fakt, že se plošina nacházela v mezinárodních vodách, takže se na vysílání nevztahovaly britské zákony o autorských právech.
Těžkou hlavu si Batesovi nedělali ani se šlechtickými tituly a podle deníku Business Insider vystupovali jako princ Roy a princezna Joan ze Sealandu. Stejným oslovením se honosily i jejich děti princ Michael a princezna Penelope.
Ačkoli momentálně žijí na plošině podle Michaela Batese trvale jen dva lidé, v době jeho dětství to bylo jinak.
„Moje rodina tu dvacet až třicet let trávila veškerý volný čas, a to byl Sealand stejně izolovaný jako nyní. Poprvé jsme přijeli, když mi bylo čtrnáct, nebyly žádné mobilní telefony, žádná komunikace, nic. Přijeli jste a loď se pro vás vrátila za čtrnáct dní, někdy ale až za šest týdnů. Seděli jsme a sledovali horizont, jestli připluje,” popsal.
Návštěva velvyslance znamená uznání, myslel si princ Roy
Už rok po svém vzniku musel Sealand řešit oplétačky s policií. Ty vyvolal princ Michael, když se pokusil zastrašit loď s britskými dělníky výstřelem do vzduchu. Britská policie zanedlouho odhalila, že zbraň drží nelegálně a předvolala ho do Londýna. Soudu nicméně nezbývalo než uznat, že se Sealand nachází mimo britské teritoriální vody a tudíž i mimo dosah zákona.
Knížectví Sealand
|
O další zádrhel v idylickém životě Sealanďanů se roku 1978 postaral německý právník Alexander Achenbach, který na plošině zastával post pomyslného premiéra.
Když se manželé Batesovi vydali na výlet do Anglie, využil Achenbach příležitosti a pokusil se Sealand uchvátit pro sebe. Na pomoc si přizval skupinu německých a nizozemských žoldáků, kteří na plošinu zaútočili a zajali Michaela Batese. Tomu se však společně se zaměstnanci podařilo osvobodit a na oplátku zajal Achenbacha i s útočníky.
Zdánlivě banální spor během několika dní přerostl v mezinárodní diplomatické pozdvižení. Roy Bates obvinil Achenbacha z vlastizrady a za zajatce požadoval výkupné ve výši 23 tisíc liber (asi 670 tisíc korun). Ačkoli vlády Nizozemska, Rakouska a Německa lobovaly u Velké Británie za jejich propuštění, Britové se od případu distancovali.
Německému velvyslanci tak nezbylo nic jiného, než se na Sealand vypravit osobně a vyjednat Achenbachovi svobodu. Roy posléze tuto návštěvu označil za oficiální akt a uznání Sealandu ze strany Německa.
I když by se tím dal spor považovat za ukončený, Achenbach po svém propuštění založil v Německu exilovou vládu a i nadále se považoval za právoplatného vládce Sealandu. Batesovi v reakci na nečekaný úder založili vlastní ozbrojené síly Sealandu, které mají od té doby na povel ochranu pevnůstky.
Na Sealandu se uskutečnilo klání ve skateboardingu:
Za poplatek šlechtický titul pro každého
Navzdory tomu, že Sealand neposkytuje příliš prostoru k venkovním aktivitám, na nejrůznějších akcích ho zastupuje hojný počet amatérských sportovců.
Sealandskému týmu se například v roce 2008 podařilo vyhrát na Světovém šampionátu v házení vajec. Země má svůj vlastní národní fotbalový tým, který se zúčastnil několika menších soutěží. Ve spolupráci se společností RedBull také Batesovi několikrát uspořádali klání ve skateboardingu.
Země nezeměPo celém světě je řada států, republik, království a císařství, které na mapě nenajdete. Jejich vládci totiž vyhlásili nezávislost, kterou jejich mateřské země či zbytek světa neuznaly. Jaký je příběh zemí jako je Lakota, Seborga, Azavad nebo Bangsamoro? Nový seriál portálu iDNES.cz představí některé z nich. |
Nejmenšímu státu na světě nechybí ani vlastní státní symboly. Země má vedle ústavy, složené z preambule a sedmi článků, také vlastní měnu zvanou Sealandský dolar či poštovní známky. Svým občanům, kterých je oficiálně sedmadvacet, dokonce vydává pasy.
Záhy po vyhlášení nezávislosti představili Batesovi i státní vlajku, kterou zdobí trikolora v červené, bílé a černé barvě. Samozvaní šlechtici nezapomněli ani na státní znak se dvěma lvy a sloganem „E mare libertas“, tedy „Ze svobodného moře”.
O stejnojmennou státní hymnu se postaral hudební skladatel Basil Simonenko.
Šlechtický titul si může na Sealandu po vzoru vládnoucí rodiny dopřát každý, samozřejmostí je i možnost vystavení občanského průkazu. Země nabízí na svých oficiálních webových stránkách pět různých titulů. Nejlevnější variantou je titul barona či baronky, který zájemce vyjde na necelých třicet liber (asi 900 korun), pro nejnáročnější je pak k dispozici vévoda či vévodkyně, za který si místní účtují pět set liber (14 500 korun). Pro ty, kteří by zatoužili po vlastním kousku Sealandu, existuje možnost zakoupení malého podílu v hodnotě dvaceti liber (580 korun).
Pokus o státní převrat na Sealandu se útočníkům nevydařil:
O uznání jsme nikdy nežádali, říká princ Michael
Přestože plošina zvenku připomíná vojenskou základnu, za jejími zdmi se ukrývá plně vybavený interiér. Princové a princezny se tak bez problému připojí na internet nebo zapovídají v hovoru s pevninskými přáteli.
Michael na Sealandu dokonce založil datové úložiště HavenCo, které poprvé provozoval mezi lety 2000 až 2008.
Ačkoli muselo napoprvé skončit, před třemi lety se ho podařilo díky pomoci internetového magnáta Aviho Freedmana opět zprovoznit. Vzhledem k nevlídnému počasí je na Sealandu také obrovská spižírna, která svým obyvatelům zajistí jídlo i na několik měsíců. Luxusní vybavení tu však nenajdete.
Navzdory tomu, že Sealand vystupuje navenek jako autonomní stát, žádná suverénní země ho prozatím oficiálně neuznala. Od roku 1987 navíc oblast, kde se plošina nachází, spadá pod britské teritoriální vody. Naději na samostatnost Sealandu v roce 1994 zhatila také Úmluva OSN o mořském právu, podle které „umělé ostrovy, instalace a konstrukce nemají nárok na status ostrovů ani na vlastní teritoriální moře a jejich přítomnost nemá vliv na vymezení ostatních teritoriálních linií, ekonomických zón nebo kontinentů".
„Nikdy jsme nežádali o uznání a nikdy jsme neměli potřebu o něj žádat. Abyste mohl být stát, nemusíte mít uznání. Musíte jen splnit kritéria Montevidejské konvence, tedy mít obyvatelstvo, území, vládu a schopnost jednat s ostatními státy. To všechno máme. Na návštěvě tu byl německý velvyslanec, což v podstatě znamená uznání. Před mnoha lety jsme komunikovali také s prezidentem Francie, ale o uznání jsme nikdy nežádali,“ přiblížil Michael Bates pro BBC.
Sealand se nachází v Severním moři asi deset kilometrů od Anglie
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Michael je současným vládcem Sealandu, na pomyslný trůn usedl v roce 2012 po smrti svého otce prince Roye. Jeho matka princezna Joan zemřela před dvěma lety. Ačkoli Michael žije převážně ve Velké Británii, o nástupnictví je postaráno i do budoucna. Po Michaelovi může převzít vládu jedno z jeho tří dětí - James, Liam či Charlotte.
„Moji synové se na budování Sealandu rádi podílejí. Mají díky tomu zajímavý život a potkávají zajímavé lidi. Doufám, že i po mém odchodu zažijí na plošině další velké dobrodružství,“ komentoval Michael Bates otázku následnictví.
